E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Zvýšení příjmů ženám a praktické příklady rovnosti. Kandidáti na prezidenta odpovídají

Na Heroine.cz pokračujeme v anketě, kde se prezidentských kandidátů ptáme, jak by podpořili rovnost mužů a žen v české společnosti. Jak řešit pay gap? Kde hledat příklady dobré praxe? A jaké kroky navrhují, aby se změnily společenské normy?

Foto: koláž Heroine.cz

Jak vnímáte postavení žen v naší společnosti?

Pavel Fischer: Patřili jsme k premiantům, když se jednalo o práva žen, například právo volit. Měli jsme tady skvělou tradici přemýšlení o právech žen, nemluvilo se o nich jako o ženských právech, ale jako o právech lidských. Pro mě je téma žen v české společnosti nejenom aktuální, ale je to téma historické, velmi důležité. A přijde mi nefér, že jsme dodnes z hlediska pay gapu mezi ženami a muži pod evropským průměrem. Kdyby to viděla Eliška Krásnohorská, tak nás za to vyplísní. Kam se posouváme? Já bych rád, kdybychom například v rozdílu odměňování mezi ženami a muži patřili k premiantům, a mám pocit, že tady máme hodně co dohánět – vysvětlovat a také dělat osvětu. Protože často je to založeno na stereotypech, které nemají nic společného s reálným životem a které bychom neměli bezmyšlenkovitě reprodukovat.

Jaroslav Bašta: Když to hodnotím zpětně za uplynulá léta, tak se postavení žen u nás na jedné straně přeci jen trochu zlepšuje, na druhé straně se ženy částečně propadají do nepříznivých sociálních situací, zejména pak matky samoživitelky. Jde o zvláštní trend, kdy se na jedné straně dá říci, že se počet žen ve vedení firem zvyšuje a jejich postavení se zlepšuje, ale na opačné straně sociálního spektra se situace naopak zhoršuje. Třeba z hlediska příjmů – samoživitelky většinou musejí mít dvě zaměstnání, aby uživily rodinu, tím pádem je jejich život velmi namáhavý, náročný a postrádají spoustu věcí, které by jinak asi rády měly.

Foto: Prezident Petr Pavel. Se svolením Petra Pavla

Pavel: Nikdy jsem nebyl přítelem umělých kvót. Považuju je za urážlivé

Rozhovor

Petr Pavel: Postavení žen v české společnosti vnímám jako dlouhodobě zaostávající za dobrým evropským průměrem. A to především z hlediska příležitostí, ale i hodnocení za práci, v některých ohledech i z hlediska ochrany.

Tomáš Zima: Postavení žen v naší společnosti se v posledních dvaceti letech výrazně vyvíjí k rovnoprávnosti. Jsou snahy opustit klasický model žena-matka a muž-živitel, jak to bylo třeba za první republiky. Je třeba zdůraznit a ocenit to, že matky pracují, ale i tak je na nich větší břímě péče o děti a o domácnost, i když muži se také zapojují. Řekl bych, že se ženy více emancipují a jsou postupně zapojovány i do vedoucích pozic. Myslím, že to je správně. Ženský element je v kolektivu vždycky důležitý a nutný. Třeba ohodnocení žen je ale stále odlišné a to by se samozřejmě mělo co nejrychleji narovnávat. Dá se říct, že to je postupný vývoj společnosti, která si na to samozřejmě zvyká. Myslím, že postavení mužů a žen určitě bude v následujících letech více a více rovnoprávné nebo identické.  

Danuše Nerudová: Bohužel ještě pořád nejsme společností rovných příležitostí. Znám to ze své zkušenosti výzkumnice akademičky i rektorky univerzity a musím říct, že je to běh na dlouhou trať. Je potřeba změnit společenské normy. Musíme se snažit, aby se stalo normou, že ženy chodí diskutovat do expertních panelů, že jsou či budou součástí expertních skupin a špičkových kolektivů. Změna společenských norem vždycky trvá nejdéle. Byť v tuto chvíli neexistuje žádná zjevná diskriminace žen v České republice, je tu podle mě diskriminace implicitní, tedy skrytá. To znamená, že nastavení některých zákonů v České republice vede k tomu, že byť úmysl zákonodárce nebyl nikoho diskriminovat, tak to na ženy dopadá odlišně, protože žijí v jiných socioekonomických vztazích, což velmi často vytváří nejrůznější bariéry pro to, aby ženy třeba mohly participovat na trhu práce po mateřské dovolené. 

Marek Hilšer: Všechno je trochu relativní. Když jsem byl v Africe, viděl jsem, že ženy mají velmi špatné postavení, viděl jsem mnoho násilí, mnoho domácího násilí, aniž by se někdo žen zastával. Ale s tím bych naši společnost srovnávat nechtěl. Dovedu si představit, že ve Švédsku je situace, co se týče postavení žen a mužů, úplně jiná. V České republice vidím řadu problémů. Víme, že ženy nejsou ohodnocovány stejně jako muži. Vidím, že sexualizované násilí v České republice ještě není řešeno nebo považováno za společenský problém, i když v poslední době se i na příkladech jako pan poslanec Feri nebo jako pan Cimický ukazuje, že se některé věci daří otvírat. Věřím, že jdeme tou správnou cestou k tomu, aby ženy neměly strach o jistých věcech mluvit, aby i instituce konaly tak, jak mají, aby problémy se sexualizovaným násilím nebyly bagatelizovány. 

Jakými kroky byste z pozice hlavy státu rovnost žen a mužů podpořil či podpořila?

Pavel Fischer: Měl bych ambici, aby ženy a mužové, matky a otcové měli na Hradě zázemí jako zaměstnanci a mohli odvádět tu práci, kterou mají rádi, kterou chtějí dělat, i když v určitou chvíli mají na starost taky malé děti. Nechci teď říkat, jestli to bude mateřská škola nebo jesle, ale bylo by dobré mít zázemí pro rodiče, kteří mají děti na starost. Každý se v té situaci musí cítit komfortně a to je povinnost zaměstnavatele. Tohle bych na Hradě chtěl zařídit. Dobrá praxe, to je věc, kterou může prezident velmi dobře ocenit, přijít do firmy, kde mají takovéhle zázemí, přijít do neziskovky, kde takhle pracují, zastavit se na benzinové pumpě, kde mají zázemí pro děti – to ještě pořád není úplná samozřejmost a je potřeba to oceňovat. Z tohohle pohledu má prezident obrovský vliv a možnosti, jak s tím tématem pracovat. Nemusíme nic objevovat. To jsou bytostně česká témata a českému prezidentovi by slušelo, aby o nich věděl a aby je rozvíjel nebo aktualizoval v současné době.

Jaroslav Bašta: Podporovat rovnost v tomto případě asi znamená tlačit na to, aby způsob odměňování byl takový, aby každému stačilo k obživě jedno zaměstnání, nikoliv dvě nebo tři.

Petr Pavel: Především poukázáním na dobré příklady, a to nejenom v zahraničí, ale i u nás. Mám celoživotní praxi z armády a v polistopadovém vývoji v armádě došlo k aplikaci mnoha opatření, která ještě ve společnosti tak úplně běžná nejsou: třeba to, že ženy mají naprosto stejné příležitosti, pokud jde o pracovní uplatnění, taky mají bez diskuze stejné hodnocení. Protože pokud v armádě žena dosáhne na funkci, kterou dělají její mužští kolegové, tak je její plat do koruny stejný. Stejně tak řada firem v tomto jde vlastní a dobrou cestou. Prezident také může zorganizovat nebo převzít záštitu nad nějakou akcí, která se těm tématům bude věnovat. To jsou formy, které mohou přitáhnout velkou pozornost, a navíc díky tomu, že prezident často komunikuje v médiích, může na ně upozornit.

Tomáš Zima: Chtěl bych rovnost mezi muži a ženami podporovat hlavně pozitivními příklady úspěšných žen: znám jich celou řadu v oblasti vědy, výzkumu, podnikání. Je spousta velmi úspěšných podnikatelek a manažerek. Na pozitivních příkladech bych chtěl ukazovat, co ženy dovedou, ale také bych rád ukazoval příběhy žen, které jsou třeba samoživitelky, pečují o děti a samozřejmě se musejí uživit na různých místech. 

S žádostí o osobní rozhovor jsme oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Jaroslavem BaštouPavlem FischeremMarkem HilšeremDanuší NerudovouPetrem Pavlem a Tomášem Zimou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli původnímu zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání. Odpovědi Josefa Středuly jsme již nezařadili, protože z kandidatury odstoupil. Reakce jsou seřazeny podle vylosovaných volebních čísel, kterými budou označeny hlasovací lístky kandidátů a kandidátky. Jednotlivé otázky k tematickým okruhům pomáhaly Heroine.cz sestavovat expertky z organizace Česká ženská lobby.

Danuše Nerudová: Věnuji se tomu celý svůj profesní život. Přinesla jsem téma genderové perspektivy do daňové a sociální politiky díky mezinárodnímu výzkumnému projektu s kolegyní ze Švédska, kde s tím mají obrovskou zkušenost. Snažila jsem se vysvětlovat, že byť u nás nemáme zjevnou diskriminaci, tak ta implicitní může vést k tomu, že ženy nejsou v rovném postavení. Koneckonců jsem se o rovnost žen a mužů snažila i v roli rektorky. No a v roli prezidentky bych se tématu rovných příležitostí věnovala i nadále.

Ze své zkušenosti vím, že je nesmírně důležité o tomto tématu mluvit nahlas ve veřejném prostoru. Odmítat to, že to někdo bagatelizuje, že to není problém. Je třeba komunikovat a vysvětlovat, že člověk má dvě oči a dvě uši, a když si zakryjete jedno oko, tak nemáte periferní vidění, a když si zakryjete jedno ucho, tak špatně slyšíte, což se děje kolektivům, kde nejsou zastoupeny ženy. Takže v roli prezidentky bych pokračovala v tom, co jsem dělala doposud – pořádala bych kulaté stoly, hovořila bych veřejně na to téma. Já kandiduji, protože bych chtěla upozornit na to, že v této zemi nejsou rovné příležitosti. Je to jedna z mých velkých programových priorit, protože bych si přála, aby Česká republika byla zemí rovných příležitostí.

Marek Hilšer: Hlava státu má neformální funkci, to znamená, že o těchto věcech bude otevřeně hovořit, nazývat je pravým jménem. Už jako senátor jsem se například rozhodl spolupořádat seminář, který se bude týkat terapeutické pomoci obětem sexualizovaného násilí a zneužívání, protože to je oblast, která u nás není dobře řešena. Ti lidé se dostávají do spirály psychických problémů a nemají se na koho obrátit. Jako prezident bych hovořil o těchto věcech, ptal bych se zákonodárců, jestli tyto věci řeší, a nabádal bych je, aby je řešili. To je ten neformální vliv. 

Můžeme se také bavit o Istanbulské úmluvě. Prezident by mohl otvírat otázku, proč stále nepatříme mezi těch pětatřicet zemí, které Istanbulskou úmluvu ratifikovaly. Otvírání těchto otázek, pořádání konferencí a samozřejmě komunikace s představiteli moci o tom, proč u nás některé věci ještě nejsou schválené. 

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s