Bossing. Jak se bránit, když vám šéf dělá ze života peklo

14 341 | Šárka Homfray | 9. 3. 2020 | Šikana

Šikana se neomezuje jen na školy nebo armádu. Víme, že k ní bohužel dochází často i v práci a že má různé podoby. Jednou z těch častějších bývá bossing - tedy situace, kdy vedoucí šikanuje podřízeného. Co v takové situaci dělat a je vůbec cesta ven?

Neděli večer jsem nikdy neměla moc ráda. Poslední dobou jsou ale neděle mnohem horší, než pamatuju. Nemůžu ani jíst, v posteli se převaluju, usínám nad ránem, budí mě noční můry. Zazvoní budík, je čas na rychlé kafe, sprchu, posbírat věci a vyrazit do práce. Snídat už jsem dávno přestala, stejně mám žaludek na vodě. Blížím se kanceláři a vím, co zase bude. Nikdo mi neodpoví na pozdrav, kolegyně se na sebe nenápadně podívají, vím, že mluví o mně, i co si myslí. Přitom jsme tu mívali tak dobré vztahy.

Nejde o žádné nevinné škádlení. Není to ani přirozená součást náročné práce. Šikana na pracovišti ve všech podobách je toxické a nebezpečné psychické násilí, které rozhodně do pracovního kolektivu nepatří, a nejen tam. V podobě bossingu je pak o to zákeřnější, že jsou do ní zapojeny hierarchické pracovní vztahy. 

V odborné literatuře (u nás se problematice věnuje zejména psycholog Pavel Beňo) se uvádí, že na rozdíl od šikany, kterou známe ze školy nebo z vojny, se mobbing, tedy šikana na pracovišti, vyznačuje vyšším podílem psychického násilí oproti násilí fyzickému. To ale neznamená, že neubližuje – psychické následky, fyzické obtíže, často i psychiatrickou diagnózu, si řada obětí nese i dlouho poté, co z práce odejde.

První konflikt

Všechno se to změnilo asi před rokem, když firmu koupil nový majitel. Přišla reorganizace, několik lidí odešlo, někteří noví přišli, včetně nové vedoucí a obchodního ředitele. Ze začátku se zdálo všechno v pohodě. Nové vedení sice nastavilo vyšší cíle, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Na prvním vánočním večírku se mi ale ředitel svěřil, že se mu moc líbím a že by si se mnou rád začal. Vysvětlila jsem mu, že mám přítele, a tím jsem to měla za vyřízené. O týden později mě ale pozval na oběd. Prý o mě opravdu stojí, nemůže v práci myslet na nic jiného, a ať si dobře rozmyslím, jestli ho odmítnu. Rozmýšlet nebylo co, ale pořád jsem si myslela, že jsme dospělí lidé a máme rozum.

Spouštěčem šikany může být téměř cokoli, ale některé faktory se objevují častěji. Roli může hrát nedostatečná kvalifikace pro vedení lidí, tlak na zvyšování výkonu a snižování nákladů, strach z konkurence a ztráty vlastní pozice. Když si oběť a agresor lidsky nesednou, může i banální konflikt přerůst v psychologickou válku. Odmítnutí romantických nebo sexuálních návrhů také patří mezi možné spouštěče a vzájemný vztah nadřízenosti a podřízenosti pak situaci ještě víc zkomplikuje.

Konflikt ale nezbytně nemusí přerůst v bossing. To se stane až dlouhodobým, systematickým opakováním útoků, zvyšováním jejich druhů i intenzity. Proces můžeme rozdělit do několika fází. Po prvotním konfliktu přichází počátek psychického tlaku, ale jednotlivé útoky lze ještě racionálně vysvětlit. Postupně se ale stává bossing věcí veřejnou – v týmu už každý ví, o co jde. Celý proces pak končí nějakým způsobem vyřešení konfliktu, velmi často odchodem oběti ze zaměstnání. 

Útoky se stupňují

Jenže brzy se všechno začalo měnit, směrem od naší nové vedoucí. Postupně mi začala přidávat mnohem víc práce, obvykle s poznámkou, že když jsem podle ředitele tak úžasná, ať předvedu, co umím. Nejasné a měnící se zadání, nereálně krátké termíny, pak výčitky, nadávky a urážky, že jsem líná a blbá. Mezi čtyřma očima i na poradách vedení. Nikdy nezapomněla poznamenat, že ani ředitel mě nezachrání. Posílala mi maily a textové zprávy večer i o dovolené, očekávala okamžitou odpověď. Nedostala jsem žádné čtvrtletní odměny, protože prý neplním obchodní plán, ale ten nesplnili ani ostatní, a přesto odměny dostali. Najednou jsem neměla žádnou dovolenou, vzali mi i notebook pro home office – prý jsem tak neschopná a líná, že doma nepracuju a nereaguju, tak už musím být jenom v kanceláři. Z mého stolu během obědové pauzy začaly mizet papíry a podklady k úkolům, i osobní věci. Naopak se začaly objevovat papírky s divnými poznámkami o mých pracovních schopnostech, inteligenci, psychickém stavu i sexuálním zdraví. 

Útoky agresora můžou mít různé formy. Přísnější zacházení s obětí ve srovnání s jinými zaměstnanci a zaměstnankyněmi je jednou z těch velmi častých. Kromě přetěžování úkoly a termíny se objevuje až absurdní míra kontroly. Docházka musí sedět na minutu přesně. Každá minuta mimo kancelář musí být vysvětlena. Vypisují se výkazy práce rozdělené po čtvrthodinách. Návrhy korespondence a dokumentů jsou několikrát opravovány a předělávány. Zdánlivě má šéf na všechno právo – plní pouze své povinnosti jako nadřízený a využívá své kompetence. Jenže zaměstnavatel musí zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci a tyto absurdní postupy, pokud jsou uplatňovány jen na někoho, vytvářejí nerovnosti. A takový výsledek už je v rozporu s právem, protože bezdůvodně odlišné zacházení s jedním zaměstnancem zákoník práce zakazuje. Pokud tomu zaměstnavatel nezabrání, mimo jiné bude odpovídat za škodu, kterou tím oběti způsobí. Ale nepředbíhejme. 

Slovníček pojmů

  • Mobbing – forma psychického násilí na pracovišti. Dlouhodobý systematický nátlak, který zahrnuje nepřátelskou a neetickou komunikaci. Jednotlivé útoky navenek působí jako neškodné a náhodné, ale v celkovém pohledu tvoří promyšlený a zdraví ohrožující jev.

  • Bossing – psychická šikana v zaměstnání, které se dopouští na svém podřízeném nadřízený zaměstnanec.

  • Staffing – vztah agresora a oběti je rovněž asymetrický, ale obráceně – podřízený nebo podřízení šikanují svého nadřízeného.

  • Chairing – soupeření zaměstnanců na stejné úrovni o vedoucí pozici, zpravidla ve vrcholovém vedení.

  • Rovné zacházení – povinnost zaměstnavatele zacházet s vlastními zaměstnanci tak, aby jim byla zaručena rovná práva, pokud se nacházejí ve stejném či srovnatelném postavení nebo situaci.

  • Diskriminace – zacházení s jednou osobou méně příznivě než s jinou na základě některého z diskriminačních znaků, např. rasy, pohlaví, sexuální orientace, věku nebo zdravotního postižení. Ve formě nepřímé diskriminace pak zdánlivě neutrální opatření znevýhodňuje nějakou skupinu osob.

Nejsou to projevy jediné. Další častou taktikou je sociální i pracovní izolace oběti. Přestane být zvána na porady, nedostává informace, postupně se jí začnou stranit i ostatní kolegové a kolegyně. Můžou mít pokyn, že se oběti nesmí pomáhat. Kromě toho, že nedostatek informací má zásadní vliv na pracovní výkon, má sociální izolace dopad i na psychické vnímání situace samotnou obětí. Nezřídka oběť zpochybňuje vlastní vnímání situace – nevěří si a začíná si myslet, že je blázen (někdy se pro tuto situaci používá pojem gaslighting). V této fázi pak její psychické zdraví zpochybňuje i agresor. Z praktického hlediska sociální izolace komplikuje pozdější dokazování útoků – když všechno probíhá jen mezi čtyřma očima a nemůžete se spolehnout ani na důvěryhodné svědky z řad kolegů, může být často výsledkem patová situace tvrzení proti tvrzení.

Pokus o řešení

Šla jsem si postěžovat řediteli, že ten tlak je úplně absurdní a že nechápu, z čeho to pochází. Měla jsem dojem, že snad vedoucí řekl o nás něco, co nebyla pravda. Prý jí pouze řekl, že mě má velmi rád a považuje mě za nejschopnější a nejnadanější z celého útvaru a má se mnou do budoucna velké plány. Jestli z toho vyvodila, že ji mám v budoucnu nahradit, to prý není jeho vina. A že stačí, když na něj budu trochu milá, a on že ji srovná. Vyběhla jsem v breku z jeho kanceláře a bylo mi jasné, že od nich se už ničeho dobrého nedočkám. Myslím, že ani kolegové mi nijak nepomůžou, i když jsme mívali opravdu dobrou partu. Nevím, co mám dělat, nechce se mi vyklízet bojiště, když za nic nemůžu, ale jaké mám vlastně možnosti? Zbláznit se tu nechci.

Není ojedinělé, že se víc agresorů, byť i nevědomě, spojí dohromady, ať už mají k útokům stejné, nebo odlišné příčiny. Asi není nutné zdůrazňovat, že to útoky jen posiluje a pozici oběti dál zhoršuje. V této situaci oběť už nebude věřit nikomu dalšímu. Její vůle ozvat se výš, třeba na nejvyšší vedení nebo majitele firmy, bude v podstatě nulová. Jenže ani v této fázi nemusí být nezbytně nic ztraceno a stále ještě existuje možnost situaci vyřešit.

Recept na smírné řešení šikany na pracovišti ale začíná mnohem dříve, ideálně ještě předtím, než k nějakému útoku vůbec dojde. Zaměstnavatelé by se ve vlastním zájmu měli snažit o prevenci tohoto jevu, včetně nastavení postupů řešení. Častými nástroji bývá anonymní schránka nebo nějaký firemní důvěrník či ombudsman. Tam, kde působí odborová organizace, je možné se obrátit i na ni. Větší zaměstnavatelé také využívají služeb externích psychologů a jiných odborníků nebo neziskových organizací a poraden, ke kterým můžou mít zaměstnanci větší důvěru než k lidem zevnitř. Zákoník práce také upravuje stížnost zaměstnance, kterou je zaměstnavatel pod hrozbou pokuty povinen vyřídit. Těchto možností je dobré využít co nejdřív, než prvotní konflikt přeroste v otevřený boj. Pokud se to nepovede, nabízí se možnost obrátit se na Státní úřad inspekce práce nebo Veřejného ochránce práv.

Důležité je, aby se oběť ve chvíli, kdy má pocit, že se něco děje, začala na řešení situace připravovat. Je dobré si psát poznámky nebo deník, sbírat podklady, schovávat maily. Jako prevence budoucí izolace může sloužit svěření se důvěryhodnému kolegovi nebo kolegyni. Vyloučeno není ani nahrávání útoků mobilním telefonem, i bez souhlasu a bez vědomí agresora, pokud to nejde jinak. 

Good job Šárky Homfray

Šárka Homfray

Home office: aby práce z domova nebyla past
Práce z domova je benefit, za který musíte být pěkně vděční. Nejlíp abyste odvedli dvakrát víc práce než v kanceláři. A stejně si kolegové budou myslet, jak si v pyžaku srkáte kafíčko.

Ženy, které nenávidí ženy. Syndrom včelí královny
Včelí královna: šéfová, která se chová k podřízeným ženám hůř nebo přísněji než k mužům a/nebo brání jakékoli jiné ženě v kariérním postupu. Znáte ji taky?

Sendvičová generace. Mezi péčí a povinností
Generace slisovaná mezi péčí o děti a staré nebo nemocné rodiče nemá čas ani sílu na cokoliv na rámec svých náročných povinností. O pomoc si ale řekne málokdy.

... a další texty Šárky Homrfray pro Heroine

Když to nejde po dobrém

Na písemnou stížnost firma neodpověděla, ale ředitel a vedoucí se o ní zjevně dozvěděli. Ředitel mě zavolal k sobě, vedoucí už tam byla, zamkli mě a několik hodin na mě křičeli, co si to dovoluju, jestli vím, co mě teď čeká, že od nějakého magora si nenechají kazit pověst. Vedoucí na mě křičela velmi sprostě, nakonec mi dokonce dala facku. Pak už nevím, co se dělo, omdlela jsem, upadla a probrala se až v nemocnici. Nakonec jsem dala výpověď. Jsem v péči psychiatra, diagnostikoval mi posttraumatickou stresovou poruchu. Známá mi poradila advokáta, který se na tyhle případy specializuje. Soudíme se o odškodnění, snad to dobře dopadne. Práci ani zdraví mi to nevrátí, ale aspoň nebudou mít pocit, že jim projde úplně všechno.

V této fázi už mívá bossing skutečně často dopady na psychické zdraví oběti, nezřídka velmi dlouhodobé nebo trvalé. Zároveň dochází ke ztrátě zaměstnání, v lepším případě k jeho změně. Pokud je oběť bossingu v lékařské péči a zároveň bez zaměstnání, není pro ni vždy reálné v řešení situace pokračovat, ale vyloučeno to pochopitelně není.

Z právního hlediska je nutné rozlišit dvě roviny. Jednak jednání samotných agresorů, jednak odpovědnost zaměstnavatele. Podle druhu a intenzity útoků může jít u agresorů o občanskoprávní odpovědnost, o nějaký přestupek nebo dokonce trestný čin. Vyplatí se jít jak cestou náhrady újmy v občanskoprávním řízení, tak oznámení příslušného podezření. A i když se lze stále setkat s názorem, že šikana je záležitostí jen šikanujícího a šikanovaného a zaměstnavatel se do toho nemusí vůbec plést, není to pravda. Zaměstnavatel jednak může porušit povinnost zajistit rovné zacházení se zaměstnanci, jednak i některé své další povinnosti, například ve vztahu k odměňování nebo k vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. Porušení těchto povinností může odpovídat citelná sankce ze strany Státního úřadu inspekce práce. 

Zaměstnavatel taky odpovídá za škodu, kterou zaměstnanci způsobili porušením právních povinností jiní zaměstnanci jednající jeho jménem – a právě podle tohoto ustanovení zpravidla soudy případy bossingu a šikany na pracovišti odškodňují. Zejména v případě zdravotních následků je dobré se této náhrady domáhat, i když to nebývá rychlé řízení. Ale každá finanční pomoc bude v období vyrovnávání se s traumatem a návratem do pracovního života vítaná.

Nedůstojné zacházení (nejen) do pracovního života nepatří, psychická agrese ještě méně. Nedejte si namluvit, že to je normální a že to musíte přijmout, nebo odejít. Nenechte se zastrašit a nebojte se ozvat, i když se to netýká vás, ale někoho jiného. Pokud se agresorovi postavíte včas a i okolí vyšle jasný vzkaz, že se nic takového trpět nebude, je vyšší šance, že už si to nedovolí. A vy třeba nebudete muset přijít o zdraví a krásnou práci jen proto, že si na vás někdo zasedl.

(pozn. red. Popisovaný příběh je fikce, ale vychází z pracovních i osobních zkušeností autorky a jejího okolí)

Vychází nové číslo Heroine!

V NOVÉM ČÍSLE NAJDETE:

  • A nevadí ti, že je mi dvanáct?

Když jsem odcházel z kina po neveřejné projekci dokumentu Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti, honila se mi hlavou jediná myšlenka: všem chlapům, co tohle někdy udělali, bych nejradši uřezal koule. Anežka Pithartová si v dokumentu zahrála jednu ze tří „dvanáctiletých“ figurantek. Byla to její první herecká role.

  • Kdo se postará o matku?

Každé dvanácté dítě se u nás narodí příliš brzy. Péče o takové dítě je špičková, zapomínáme ale na ženy, které je porodily. Text od Alžběty Samkové.

  • Mám ráda fotbal. A vy můžete taky

Čas od času si jdu večer do ledničky pro pivo, obleču si dres, lehnu si k počítači a pustím si fotbal. A ne, nejsem chlap. Jen fotbal zkrátka k mému životu odmala patří a nikdy mi na tom nepřišlo nic divného. Mému okolí ano (ahoj, mami), ale stejně si myslím, že tuhle lásku v sobě může objevit každá z nás.

  • Krize touhy

Mít dobrý sex na začátku vztahu dokáže každý. Po pár letech je to umění. Dobrá zpráva: dá se naučit. A ne, nemusíte kvůli tomu začínat s gymnastikou.

  • Vztek matek. Nikdy nevíš, co v tobě dříme

Občas cítím na své dítě obrovský vztek, který stěží ovládnu. Nebo neovládnu. Strategie, která na vztek platí, připomíná bojové umění aikido: nesnaž se protivníka porazit, poznej ho a využij jeho energii a sílu.

A MNOHEM VÍC... PŘEDPLAŤTE SI HEROINE JEŠTĚ DNES!

Šárka Homfray

Šárka Homfray

Právnička a odborářka. Věnuje se zejména pracovnímu a služebnímu právu, zabývá se mimo jiné nerovným zacházením a diskriminací, genderovými aspekty práva a světa... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Co bylo jen pro bohaté, dostali všichni. Spořitelně přibývají klienti

Na současnou krizi jsme připraveni lépe než jiné banky, říká v rozhovoru Marek Blaha, šéf distribuce České spořitelny. Popisuje třeba, co...

Peníze

Dáme vám 1234 Kč každý rok, láká banka. Prošli jsme podmínky

Sberbank přichází s novými účty. Můžou být bez poplatku, navíc slibují zajímavé bonusy. Přinejmenším v základní variantě nejsou podmínky...

Finmag

Blíží se znárodňovací virus

Nákaza stíhá nákazu. Nejdřív udeřil koronavirus. A co se to žene za ním? Že by virus znárodňovací?

Finmag

Možnosti tu jsou

Hledání alternativních přístupů, připomínka nezadatelných práv, varování před přehlíživostí směrem k východu a nové rady, jak se nezbláznit.