Většina z nás má občas mokro v kalhotkách, ale nikdo o tom nemluví

Brigita Zemen | 19. 7. 2021
| 26 komentářů | Ženské zdraví | 111 346
Většina z nás má občas mokro v kalhotkách, ale nikdo o tom nemluví
Foto: Shutterstock

Trvalo to dlouho, než jsme došli do fáze, kdy umíme otevřeně mluvit o tom „tam dole“. Do veřejného prostoru už běžně pronikl výraz vagina a odhodlaně ji následuje i vulva, která ochotně vysvětluje, že opravdu nejsou jedno a to samé. Přesto ještě přetrvávají některé věci, o kterých prostě nemluvíme – s nikým a nikdy, leda po velkém přemáhání s lékařem. Přitom trápí mnohé z nás.

Ženský orgasmus už není mýtus a přiznat, že máte ráda sex, včetně toho nezávazného, a doma máte nějaké ty vibrátory, z vás už nedělá štětku. Bavit se o sexu, vyholování intimních partií, dokonce i o poševním výtoku už je poměrně běžné, i když to občas stejně pořád řešíme spíš polohlasem a některé výrazy zašeptáme. Pro jistotu. Otevřeně ale mluvit o tom, že máte strach jít se svým dítětem na trampolínu? Nebo jakou hrůzu provází skutečnost, že si na veřejnosti budete muset kýchnout? Jak se dá beze studu mluvit o tom, že se počůráváte?

Podle celosvětových statistik trpí inkontinencí zhruba dvě stě milionů lidí, víc než osmdesát procent z toho jsou ženy, a problém s občasným únikem moči má každá čtvrtá starší osmnácti let. Což rozhodně nejsou malá čísla. To jediné, co se však běžně dozvíte, je doporučení ohledně nákupu vhodných vložek nebo rovnou plenek, které jsou dokonale nenápadné a v ničem vás nelimitují, tedy kromě toho, že máte mezi nohama plenu. Ale ty ženy v reklamách přece vypadají tak šťastně! A mohou se na party klidně smát, nebo si odkašlat!

Pánevní dno zatáhnout! A povolit

Když se mi to stalo poprvé, myslela jsem si, že je to normální. Mamince se to přece taky občas stalo a mně porodními cestami před pár lety prošlo bezmála čtyřkilové dítě, takže jsem to brala jako daň za to, že jsem žena. (Mimochodem, někdy bych ráda viděla kompletní seznam toho, co všechno se bagatelizuje tím, že „takhle to ženský prostě maj“.) Když se ale objevily i problémy v sexu a já jsem si připadla moc „vytahaná“ a prostě ne tak „úzká“ jako dřív, a kvalita styku šla v prožívání strmě dolů, začala jsem se pídit po příčině. Je smutné, že cvrknout si občas do kalhotek mi přišlo v pohodě, ale potřeba obstát v kultu mládí mě konečně donutila něco dělat.

Zdravá vagina

vagina svěděníFoto: Shutterstock

Až 18 % žen se opakovaně setkává s vaginálními obtížemi. Často kvůli tomu, že nedostávají od svých gynekologů a gynekoložek správnou diagnózu, a tedy ani léčbu. Můj příběh je také příběhem o odcizení se od vlastního těla a o zdravotnickém systému, který vás často zklamává a občas ponižuje. 

Vagina Quest aneb na samý konec a už nikdy zpátky v hledání vaginálního zdraví.

Až po třicítce jsem se tak dočetla, že nic takového jako úzká a široká vagina neexistuje. Že jediné, co tyto pocity způsobuje, jsou povolené svaly pánevního dna a že netrápí jen ženy, co rodily vaginálně, ale i ty, které rodily císařem. Plod a s ním i obsah dělohy, jako je placenta a plodová voda jsou totiž během těhotenství tak těžké, že tlačí na orgány a na pánev a svaly tak ochabují. Heuréka! Jenomže já přece od porodu poctivě cvičím Kegelovy cviky. Tak jak to, že si pořád při kýchání radši strkám dlaň do rozkroku, kdyby náhodou?

Jenže abyste svaly pánevního dna posílili, musíte tyto cviky, při kterých zatínáte a povolujete svaly ve vagině, cvičit zhruba patnáct minut v kuse, asi pět dnů v týdnu. To fakt někdo dokáže? Navíc vůbec netušíte, jestli to vlastně děláte dobře. Týdny plynuly, vše zůstávalo při starém a já už pomalu začínala uvažovat o plastické operaci, takzvané rejuvenaci vaginy. Což je, velmi zjednodušeně, „popálení“ vaginy laserem, díky čemuž se začne obnovovat tkáň, která způsobuje vypnutí vazivových poševních vláken, zvýšení elasticity a následné zúžení pochvy. Tolik informace z kliniky plastické chirurgie. (Kdybyste těch informací měli málo, tak je dobré dodat, že jedna aplikace stojí kolem devíti tisíc, potřebujete zhruba tři a účinek trvá přibližně rok až rok a půl. Pak je potřeba proceduru zopakovat.)

Kegelovy cviky hrou

Nakonec jsem se vypravila za svojí gynekoložkou a s problémem se jí svěřila. Je mi třicet pět let, nebojím se říkat hodně věcí hodně nahlas, ale v ordinaci jsem špitala, že už nemám takové potěšení z penetrativního sexu jako dřív a navíc se mi občas stane nehoda. Paní doktorka mě poslala do Ústavu pro péči o matku a dítě na speciální křeslo, které díky magnetické stimulaci vyvolává ve svalech a orgánech pánevního dna impulzy, které způsobí střídavé stažení a uvolnění. Jedno sezení stojí dva a půl tisíce korun a je jich potřeba zhruba deset. Navíc je neinvazivní a výsledkem je opravdu posílené pánevní dno. Jak často je proceduru potřeba opakovat, jsem se ale nedozvěděla, protože přišel covid a já na křeslo nikdy nedorazila.

Na světě je minimálně čtvrtina žen, které trpí inkontinencí, a nemusely by, ale my o tomto problému stále mlčíme.

Úzkostným pocitem, že jsem stará, povolená, nežádoucí a občas počůraná, jsem trpěla dál a pochopitelně čím dál intenzivněji. Když se mi jednou ve sponzorovaných příspěvcích na sociální síti objevil francouzský přístroj na procvičování pánevního dna, poprvé jsem děkovala cookies a personalizované reklamě. Přístroj, který vypadá jako malý vibrátor, přes bluetooth se propojuje s appkou v telefonu, a pomocí vaginy hrajete hry? Shut up and take my money! Balíček z Francie jsem měla do týdne doma.

Přístroj konečně vyřešil můj hlavní problém – pravidelné a dostatečně dlouhé cvičení. Bylo to poprvé, co jsem byla schopna cvičit Kegelovy cviky opravdu patnáct minut v kuse. Navíc vás přístroj s aplikací nutí pracovat se svaly pánevního dna úplně jinak, než klasickým principem zatnout-povolit. Po vstupním testu, díky kterému aplikace vyhodnotí, jakým problémem trpíte, vám doporučí patřičný trénink a učí vás vědomě zatínat a povolovat svaly, někdy na maximum, někdy jen do půlky, někdy rychle, někdy velmi pomalu a postupně.

Jak rodíme

Foto: Shutterstock

Porod je jedním z fyzicky i psychicky nejintenzivnějších zážitků v životě většiny žen. A protože je naše společnost zaměřená na výkon, chceme vědět, jestli jsme v něm uspěly. Jenže co to znamená mít dobrý porod?

A v bolestech roditi budeš. Čemu vlastně říkáme dobrý porod?

Cviky se střídají, stejně jako hry, kterých má aplikace asi deset, takže to opravdu není nuda. Navíc má velmi vymakaný systém ukládání dat a grafy, takže ve statistikách vidíte, jak se zlepšuje síla vašich svalů, výdrž, schopnost relaxace a další údaje. Po třech týdnech pravidelného cvičení jsem se přestala bát kýchat, a i v posteli to mělo efekt.

Tabu tam dole

Můj problém se vyřešil poměrně snadno. Kdybych mohla přeskočit detektivní práci a nepídit se po řešení několik týdnů, dalo by se říct, že i rychle. Co mě ale nikdy nepřestane štvát je, že jsem se o pomůcce, která mi skutečně pomohla, dozvěděla vlastně náhodou. Na světě je minimálně čtvrtina žen, které trpí inkontinencí, a nemusely by, ale my o tomto problému stále mlčíme. Šoupneme do reklam pleny, intimní ubrousky a voňavé mycí gely, ať udržíme iluzi, že tato magická křehká stvoření nevylučují, vždycky voní a jsou dokonalá.

Přitom na posilování „normálních“ svalů nás média upozorňují dnes a denně. Ploché bříško do plavek, kulatý zadeček a pevná stehna si vycvičíte pomocí tuny návodů a aplikací, ale o svalech, díky kterým se nepočuráte a zažijete bouřlivé orgasmy, cudně mlčíme, protože jsou přeci uvnitř toho, co mají lidi „tam dole“. Budou dalším tabu, které prolomíme, silné poševní svaly?

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 26 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Iva | 19. 7. 2021 6:21

Můžete mi prosím říci, co je to za přístroj? Děkuji za info.

+69
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Věra | 23. 7. 2021 21:52

Nevím, proč se ze všeho dělá věda a všecko musí stát obrovské peníze. Dneska se prostě musí vydělávat úplně na všem. Každá normální žena má šest neděl na to, aby se tělo dostalo do relativního normálu, postupně pomalu dál doladilo, tak to bylo po staletí...
Že by byl problém třeba v tom, že dnes ženy začínají rodit v mnohem pozdějším věku než dřív? Že už nemají ty sejné samouzdravovací schopnosti co mladší rodičky? Ačkoliv dřív ženy rodily mnohokrát, často od 16ti let až do padesáti i víc, a o žádné moderní inkontinenci se nevědělo! Že bybylo to způsobem současného života? Přílišnými nepřirozenými zásahy do jistých orgánů žen? Myslím tím ovlivňování početí, regulace přirozeného menstruování, dnes běžný nezřízený pohlavní život, všeobecná neukázněnost atd.? (Pozor, nejsem farářka ani jeptiška!)
Pořád Přrodě do všeho zasahovat nebo dělat proti ní dokonce násilí rozhodně není dobré, vždyť to vidíme na všech stranách, i když to vidět nechceme, a doplácíme na to víc a víc. Ani to vidět a slyšet nechceme, tak nefňukejme a plaťme za léčení, přístroje, léky, operace, náhradní mateřství...za všecko. A abychom na to všecko měli peníze, pracujme a hoňme se do úmoru.
HROZNÁ a zároveň navzdory všemu "potěšení" smutná doba.

-5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu