„Bez kvót to nepůjde.“ Ženy v politických stranách

5 060 | Šárka Homfray | 3. 12. 2019 | Rovné příležitosti

O tom, proč je důležité zvýšit zastoupení žen ve veřejném životě, v politice, v mocenských a rozhodovacích pozicích už bylo napsáno mnoho a není potřeba všechny argumenty znovu opakovat. Jak se to ale daří uvnitř politických stran a na čem by se dalo a mělo ještě zapracovat?

Česká republika si v evropském měřítku nestojí příliš dobře co do zastoupení žen v politice jako celku a v jejích nejvyšších patrech jsou statistiky přímo zneklidňující. Podíl žen v členské základně jednotlivých politických stran se liší, nicméně ani ty strany, které mají členek nejvíc, negenerují tolik političek v nejvyšších stranických a politických funkcích, jak by podílu na členské základně odpovídalo.

O nic lépe se neodráží podíl žen v populaci, případně ve voličské obci – politická reprezentace je zkrátka složena jinak, než jaké je složení těch, které reprezentuje. To se pochopitelně netýká jen pohlaví, ale u toho znaku je ten rozdíl zřejmě nejmarkantnější. Diskuze o tom, proč tomu tak je a jak to změnit, se vede na různých platformách, v neposlední řadě pochopitelně i ve stranách samotných.

Podíl žen v lokální politice je mnohem vyšší než na úrovni krajské nebo celostátní. Částečně to souvisí s tím, že některé ženy (pochopitelně stejně jako někteří muži) mohou mít své ambice koncentrované právě na lokální úrovni. Hovoří o tom tak, že zde je jejich domov, na tom jim záleží, tady si chtějí život a politiku dělat po svém a mít na to vliv.

Padesát na padesát

Fórum 50 % je nezisková organizace, která již 15 let podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích. Sleduje a analyzuje aktuální zastoupení žen, informuje o něm média a veřejnost, podporuje ženy ve vstupu do politiky i stávající političky v jejich funkcích. Nabízí kurzy a konzultace, organizuje debaty, konference, kampaně, happeningy. Z dlouholeté činnosti a průřezového zaměření aktivit napříč politickým spektrem i všemi úrovněmi politiky má tato organizace unikátní přehled o situaci a dobré i špatné praxi u nás.

To je samozřejmě naprosto relevantní přístup a rozhodně není úlohou politických stran (ani nikoho jiného) vnucovat ženám (či mužům) ambice, které nemají. To ale zdaleka není situace ve všech případech a nesmí to být takto vykládáno. „Bariéry, které ženám znesnadňují vstup do politiky a postup do vyšších pozic jsou popsány v mnoha českých i zahraničních výzkumech a publikacích,“ říká Veronika Šprincová, ředitelka organizace Fórum 50 %, které se otázkou zastoupení žen a mužů ve veřejné sféře dlouhodobě zabývá.

„Společně se Sociologickým ústavem jsme se zaměřili i na vnímání těchto bariér ze strany veřejnosti a ukázala se zajímavá věc: zatímco respondentky uváděly rodinné povinnosti, tradice i to, že muži mezi sebe ženy nepustí, respondenti spatřovali překážky spíš v nezájmu žen o politiku, nebo se dokonce domnívali, že se ženy do politiky nehodí.“

Boj o pozice

Problémem je ve skutečnosti horší prostupnost na vyšší pozice. Komunální úroveň – jak politická, tak stranická – je spojená s velkým množstvím mravenčí práce, nutností osobního nasazení a budování a posilování osobních vazeb. To vše se ale nepojí s velkým množstvím moci ani se zajímavou finanční kompenzací. Na vyšších úrovních už je to o něco výhodnější, proto je boj o tyto pozice jiný a pro ženy náročnější.

To se týká nejen politických stran, ale všech podobně stavěných struktur. Když se podíváte do velkých firem nebo státní správy, do sportovních a zájmových spolků, různých typů družstev apod., téměř všude uvidíte to, co bylo na semináři vyjádřeno slovy: „Tam dole je potřeba udělat za málo peněz hodně muziky. To muži ženám rádi přenechají.“ A statistiky z různých oblastí života to jen potvrzují. Zde se i u nás osvědčuje vyhledávání a individuální oslovování méně zkušených nebo známých političek.

Skleněný strop, pod kterým se štosují členky a nižší funkcionářky zřídka dosahující na vyšší stranické a politické posty, mívá jinou podobu u tradičních stran a jinou podobu u novějších politických subjektů. Tam, kde se členská základna a funkcionářská struktura netvořila celé poslední dvě nebo tři dekády, mohou fungovat odlišné bariéry dalšího postupu, a zde pak může být prostor zaměřit se na to, proč sem vůbec ženy vstupují nebo nevstupují, jaké mají podmínky na všech úrovních aktivit už pro samotné základní zapojení a vyjádření se, silnější roli zde může hrát celková atmosféra. Tam, kde se ženy necítí komfortně a nepřipadají si vítány už na samotných setkáních místních organizací, těžko budou ve vyšší míře postupovat výše.

Ženské platformy

Jedním z tradičních nástrojů jsou ženské platformy nebo kluby v rámci jednotlivých stran. Zmínit lze například Sociálnědemokratické ženy a Oranžový klub v ČSSD nebo Sdružení žen v KDU-ČSL. Tyto platformy mohou sloužit různě, zejména jako prostředek síťování, tedy navazování kontaktů a sdílení zkušeností mezi členkami dané strany. Sloužit mohou i pro trénink, mentoring a podporu jednotlivých političek, včetně pomoci v jejich individuální kampani. Rovněž mohou získávat a formulovat expertízu a postoje k jednotlivým tématům.

Jak uvádí Veronika Šprincová: „České politické strany zpravidla dříve či později došly k tomu, že nějakou takovou formální či neformální platformu potřebují. Až na světlé výjimky se však tato uskupení zaměřují především na setkávání, případně vzdělávání svých členek a nezasahují do programu či politických priorit svých stran.“

Pokud mají ženské platformy reálně fungovat a nebýt jen nějakým „hřištěm“, kam se ženy uklidí a zabaví, aby nevyrušovaly v opravdové politice, musí splňovat několik znaků. Těmi jsou reálný vliv ve straně, prostředky (nejen finanční) a pravomoci (zejména co do nastolování agendy). A zde asi u nás (na rozdíl od některých zahraničních stran) nenajdeme žádný dobrý příklad. Naopak se setkáváme s tím, že tyto ženské kluby slouží jako záminka k vyřešení „ženské otázky“ místo toho, aby byly brány jen jako prostředek pro identifikaci a odstraňování problémů. Někdy to může být ještě horší a členky těchto platforem jsou pak těmi velkými hochy – „skutečnými“ politiky – brány jako jakýsi babinec nebo dokonce kurník.


V souvislosti se zvolením Markéty Pekarové Adamové do čela TOP 09, strany, která dnes zdaleka nemá tolik příznivců, jako v době svých největších úspěchů, se mluví o tzv. skleněném útesu. Ten označuje situaci, kdy ke kormidlu politické strany nebo vlády, ale i třeba velkého byznysového hráče, nastupuje žena až v okamžiku, kdy je situace vážná, loď se potápí a nikdo z dosavadních kapitánů nemá zájem se ztroskotání účastnit. Pokud se ženy útesu nevyhne a plavidlo se přeci jen potopí, bývá to bráno jako důkaz neschopnosti žen plavit se v rozbouřených vodách.

Neslušné slovo na „K“

Kvóty jsou u nás téměř sprosté slovo. Řada političek o nich sice mluví vstřícně, dokonce i veřejně deklarují, že situace se bez jejich alespoň dočasného zavedení nezlepší. Velká řada úspěšných žen však má stále potřebu se vůči nim vymezit, a to zpravidla i přesto, že často neví, jak vlastně kvóty mohou fungovat a jaké jsou zkušenosti s jejich využitím v zahraničí. Překvapivým určitě není zjištění, že tam, kde kvóty byly před dostatečně dlouhým obdobím zavedeny, se ukazuje, že fungují. A fungováním zde mám na mysli, že plní svůj účel, tedy zajištění vyššího podílu žen v dané oblasti.

Podle Šprincové může být problém jak ve vnímání slova jako takového, tak v tom, co se považuje za jeho obsah: „U kvót je problém v tom, že se lidé vymezují proti tomu slovu, nikoli nutně proti kvótám jako takovým. Zavedení kvót nijak neříká, koho mají politické strany na kandidátní listiny obsazovat, ale motivuje je k hledání rezerv a možných nástrojů, jak sestavit skutečně demokratickou kandidátku, která bude odrážet skutečnost, že ve společnosti žijí ženy i muži a měli by se proto rovnocenně podílet na rozhodování o věcech veřejných.“

Graf ukazuje procentuální obsazenost parlamentních křesel ženami v celé EU. Zdroj: Eurostat, 2018

Kvóty mají sloužit jako dočasný nástroj tam, kde se zastoupení žen nedaří zvýšit jinak. Mají donutit relevantní aktéry k tomu, aby si identifikovali překážky „přirozeného“ postupu a pracovali na jejich odstranění. K tomu, aby fungovaly, ale musí být nastaveny smysluplně, ne příliš nízko a s citelnou sankcí za jejich nenaplnění. V případě například kandidátních listin to znamená jejich zipovou tvorbu: požadavek na umístění příslušného podílu žen na reálně volitelných místech a zároveň střídání kandidátů a kandidátek na pozicích napříč celou listinou (tzv. zip). I dlouho formulovaný požadavek na překročení kritické hranice (okolo 30% procent) už není dostatečný, a k účinnosti se musíme soustředit na 40 % jako minimum.

Good job Šárky Homfray

Šárka Homfray

Diverzita. Jak namíchat skvělý tým
U týmu platí to, co u koktejlu: nečekejte, že když do sklenice halabala nacamráte z pár lahví a navrch vrazíte paraplátko, máte superdrink. Ingredience musíte umět smíchat. 

Ženy, které nenávidí ženy. Syndrom včelí královny
Včelí královna: šéfová, která se chová k podřízeným ženám hůř nebo přísněji než k mužům a/nebo brání jakékoli jiné ženě v kariérním postupu. Znáte ji taky?

Sendvičová generace. Mezi péčí a povinností
Generace slisovaná mezi péčí o děti a staré nebo nemocné rodiče nemá čas ani sílu na cokoliv na rámec svých náročných povinností. O pomoc si ale řekne málokdy.

Častým argumentem proti kvótám je to, že budou sloužit k nahrazení schopných mužů méně schopnými ženami tzv. do počtu. Pomineme-li skutečnost, že schopnost je velice těžko měřitelné kritérium, zatím se tam, kde kvóty mají, nepotvrzuje, že by k tomu skutečně docházelo. Jedním z jednoduše měřitelných hledisek může být vzdělání, a zde podle údajů dostupných CERGE-EI v případě kvót dochází k nahrazování méně vzdělaných mužů více vzdělanými ženami. A i když vzdělání nelze ztotožňovat s politickým talentem nebo řadou jiných schopností, asi je možné se shodnout na tom, že se nejedná o škodlivý následek.

Já na bráchu…

Kvóty, respektive potřeba jejich využití, jsou jen jedním z projevů komplexnějšího problému, a tím je netransparentní způsob obsazování funkcí a zejména sestavování kandidátních listin. Je veřejným tajemstvím, že téměř všude ho dělí do dvou fází. Z těchto fází teprve ta druhá, završená vnitrostranickým schvalováním, bývá upravena stanovami, volebními řády a dalšími dokumenty a pravidly politických subjektů.

Této fázi ovšem předchází fáze jiná, mnohem méně transparentní. Ta probíhá při neformálních setkáních, v rámci více či méně přátelských nebo i klientských vazeb, a ledaskde má do jakékoli představy o transparentní demokracie na míle daleko. A rozhodně to nebývají schopnosti a kvality jednotlivých kandidátů, které v této fázi hrávají zásadní roli. Jedním z důvodů pro odpor vůči kvótám může být i právě tato obava z nutnosti prolomení neprůhledných vazeb, odkrytí karet a porušení starých pořádků.

A tady je ale namístě si přiznat, že netransparentní až kmotrovské prostředí neprospívá nejen těm, kdo jsou z něj vyloučeni, ale rozhodně ani samotným politickým stranám. A už vůbec ne zastupitelské demokracii jako takové.

Šárka Homfray

Šárka Homfray

Právnička a odborářka. Věnuje se zejména pracovnímu a služebnímu právu, zabývá se mimo jiné nerovným zacházením a diskriminací, genderovými aspekty práva a světa... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Mateřská 2020. Jaká jsou pravidla a z čeho se počítá

Kdo přesně bude mít nárok na peněžitou pomoc v mateřství v roce 2020, jaké podmínky musí splnit a kolik dostane? Poradíme.

Peníze

Fio má novou aplikaci pro Android, dohání konkurenci

Dlouho očekávaná náhrada aplikace, která byla kdysi průkopníkem na trhu, je tu.

Finmag

Překvapivé stavby Adama Gebriana: Dolní Břežany. Tak trochu jiný satelit

Když jste městečko nebo ves pár minut za velkým městem, většinou na to doplatíte proměnou v noclehárnu, v lepším případě přes den kombinovanou...

Finmag

Běhání: oběť neoliberálnímu božstvu výkonu

Z běhání se stala móda a dobře vydělávající průmysl. Běháme prý pro zábavu a abychom si odpočinuli od života a práce, kde po nás všichni...