„Bez kvót to nepůjde.“ Ženy v politických stranách

34 161 | Šárka Homfray | 3. 12. 2019 | 1 komentář | Rovné příležitosti

O tom, proč je důležité zvýšit zastoupení žen ve veřejném životě, v politice, v mocenských a rozhodovacích pozicích už bylo napsáno mnoho a není potřeba všechny argumenty znovu opakovat. Jak se to ale daří uvnitř politických stran a na čem by se dalo a mělo ještě zapracovat?

Česká republika si v evropském měřítku nestojí příliš dobře co do zastoupení žen v politice jako celku a v jejích nejvyšších patrech jsou statistiky přímo zneklidňující. Podíl žen v členské základně jednotlivých politických stran se liší, nicméně ani ty strany, které mají členek nejvíc, negenerují tolik političek v nejvyšších stranických a politických funkcích, jak by podílu na členské základně odpovídalo.

O nic lépe se neodráží podíl žen v populaci, případně ve voličské obci – politická reprezentace je zkrátka složena jinak, než jaké je složení těch, které reprezentuje. To se pochopitelně netýká jen pohlaví, ale u toho znaku je ten rozdíl zřejmě nejmarkantnější. Diskuze o tom, proč tomu tak je a jak to změnit, se vede na různých platformách, v neposlední řadě pochopitelně i ve stranách samotných.

Podíl žen v lokální politice je mnohem vyšší než na úrovni krajské nebo celostátní. Částečně to souvisí s tím, že některé ženy (pochopitelně stejně jako někteří muži) mohou mít své ambice koncentrované právě na lokální úrovni. Hovoří o tom tak, že zde je jejich domov, na tom jim záleží, tady si chtějí život a politiku dělat po svém a mít na to vliv.

Padesát na padesát

Fórum 50 % je nezisková organizace, která již 15 let podporuje vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích. Sleduje a analyzuje aktuální zastoupení žen, informuje o něm média a veřejnost, podporuje ženy ve vstupu do politiky i stávající političky v jejich funkcích. Nabízí kurzy a konzultace, organizuje debaty, konference, kampaně, happeningy. Z dlouholeté činnosti a průřezového zaměření aktivit napříč politickým spektrem i všemi úrovněmi politiky má tato organizace unikátní přehled o situaci a dobré i špatné praxi u nás.

To je samozřejmě naprosto relevantní přístup a rozhodně není úlohou politických stran (ani nikoho jiného) vnucovat ženám (či mužům) ambice, které nemají. To ale zdaleka není situace ve všech případech a nesmí to být takto vykládáno. „Bariéry, které ženám znesnadňují vstup do politiky a postup do vyšších pozic jsou popsány v mnoha českých i zahraničních výzkumech a publikacích,“ říká Veronika Šprincová, ředitelka organizace Fórum 50 %, které se otázkou zastoupení žen a mužů ve veřejné sféře dlouhodobě zabývá.

„Společně se Sociologickým ústavem jsme se zaměřili i na vnímání těchto bariér ze strany veřejnosti a ukázala se zajímavá věc: zatímco respondentky uváděly rodinné povinnosti, tradice i to, že muži mezi sebe ženy nepustí, respondenti spatřovali překážky spíš v nezájmu žen o politiku, nebo se dokonce domnívali, že se ženy do politiky nehodí.“

Boj o pozice

Problémem je ve skutečnosti horší prostupnost na vyšší pozice. Komunální úroveň – jak politická, tak stranická – je spojená s velkým množstvím mravenčí práce, nutností osobního nasazení a budování a posilování osobních vazeb. To vše se ale nepojí s velkým množstvím moci ani se zajímavou finanční kompenzací. Na vyšších úrovních už je to o něco výhodnější, proto je boj o tyto pozice jiný a pro ženy náročnější.

To se týká nejen politických stran, ale všech podobně stavěných struktur. Když se podíváte do velkých firem nebo státní správy, do sportovních a zájmových spolků, různých typů družstev apod., téměř všude uvidíte to, co bylo na semináři vyjádřeno slovy: „Tam dole je potřeba udělat za málo peněz hodně muziky. To muži ženám rádi přenechají.“ A statistiky z různých oblastí života to jen potvrzují. Zde se i u nás osvědčuje vyhledávání a individuální oslovování méně zkušených nebo známých političek.

Skleněný strop, pod kterým se štosují členky a nižší funkcionářky zřídka dosahující na vyšší stranické a politické posty, mívá jinou podobu u tradičních stran a jinou podobu u novějších politických subjektů. Tam, kde se členská základna a funkcionářská struktura netvořila celé poslední dvě nebo tři dekády, mohou fungovat odlišné bariéry dalšího postupu, a zde pak může být prostor zaměřit se na to, proč sem vůbec ženy vstupují nebo nevstupují, jaké mají podmínky na všech úrovních aktivit už pro samotné základní zapojení a vyjádření se, silnější roli zde může hrát celková atmosféra. Tam, kde se ženy necítí komfortně a nepřipadají si vítány už na samotných setkáních místních organizací, těžko budou ve vyšší míře postupovat výše.

Ženské platformy

Jedním z tradičních nástrojů jsou ženské platformy nebo kluby v rámci jednotlivých stran. Zmínit lze například Sociálnědemokratické ženy a Oranžový klub v ČSSD nebo Sdružení žen v KDU-ČSL. Tyto platformy mohou sloužit různě, zejména jako prostředek síťování, tedy navazování kontaktů a sdílení zkušeností mezi členkami dané strany. Sloužit mohou i pro trénink, mentoring a podporu jednotlivých političek, včetně pomoci v jejich individuální kampani. Rovněž mohou získávat a formulovat expertízu a postoje k jednotlivým tématům.

Jak uvádí Veronika Šprincová: „České politické strany zpravidla dříve či později došly k tomu, že nějakou takovou formální či neformální platformu potřebují. Až na světlé výjimky se však tato uskupení zaměřují především na setkávání, případně vzdělávání svých členek a nezasahují do programu či politických priorit svých stran.“

Pokud mají ženské platformy reálně fungovat a nebýt jen nějakým „hřištěm“, kam se ženy uklidí a zabaví, aby nevyrušovaly v opravdové politice, musí splňovat několik znaků. Těmi jsou reálný vliv ve straně, prostředky (nejen finanční) a pravomoci (zejména co do nastolování agendy). A zde asi u nás (na rozdíl od některých zahraničních stran) nenajdeme žádný dobrý příklad. Naopak se setkáváme s tím, že tyto ženské kluby slouží jako záminka k vyřešení „ženské otázky“ místo toho, aby byly brány jen jako prostředek pro identifikaci a odstraňování problémů. Někdy to může být ještě horší a členky těchto platforem jsou pak těmi velkými hochy – „skutečnými“ politiky – brány jako jakýsi babinec nebo dokonce kurník.

Předplatné časopisu

Heroine 1: obálka

BERENIKA MĚNÍ SYSTÉM
S Berenikou Kohoutovou o velkých změnách, naději, rodině, divadle a politice. A v severských zemích by prý měl chtít žít každý.

MIKRODÁVKOVÁNÍ PRO MÁMY
Totálně nasazené do péče o děti dobíjejí matky baterky nečekaným způsobem.

NAŠE DÍTĚ, VÁŠ BYZNYS
Cesta jedné ženy za početím: spermie, vajíčka, prachy a stres.

Ženské platformy

Jedním z tradičních nástrojů jsou ženské platformy nebo kluby v rámci jednotlivých stran. Zmínit lze například Sociálnědemokratické ženy a Oranžový klub v ČSSD nebo Sdružení žen v KDU-ČSL. Tyto platformy mohou sloužit různě, zejména jako prostředek síťování, tedy navazování kontaktů a sdílení zkušeností mezi členkami dané strany. Sloužit mohou i pro trénink, mentoring a podporu jednotlivých političek, včetně pomoci v jejich individuální kampani. Rovněž mohou získávat a formulovat expertízu a postoje k jednotlivým tématům.

Jak uvádí Veronika Šprincová: „České politické strany zpravidla dříve či později došly k tomu, že nějakou takovou formální či neformální platformu potřebují. Až na světlé výjimky se však tato uskupení zaměřují především na setkávání, případně vzdělávání svých členek a nezasahují do programu či politických priorit svých stran.“

Pokud mají ženské platformy reálně fungovat a nebýt jen nějakým „hřištěm“, kam se ženy uklidí a zabaví, aby nevyrušovaly v opravdové politice, musí splňovat několik znaků. Těmi jsou reálný vliv ve straně, prostředky (nejen finanční) a pravomoci (zejména co do nastolování agendy). A zde asi u nás (na rozdíl od některých zahraničních stran) nenajdeme žádný dobrý příklad. Naopak se setkáváme s tím, že tyto ženské kluby slouží jako záminka k vyřešení „ženské otázky“ místo toho, aby byly brány jen jako prostředek pro identifikaci a odstraňování problémů. Někdy to může být ještě horší a členky těchto platforem jsou pak těmi velkými hochy – „skutečnými“ politiky – brány jako jakýsi babinec nebo dokonce kurník.


V souvislosti se zvolením Markéty Pekarové Adamové do čela TOP 09, strany, která dnes zdaleka nemá tolik příznivců, jako v době svých největších úspěchů, se mluví o tzv. skleněném útesu. Ten označuje situaci, kdy ke kormidlu politické strany nebo vlády, ale i třeba velkého byznysového hráče, nastupuje žena až v okamžiku, kdy je situace vážná, loď se potápí a nikdo z dosavadních kapitánů nemá zájem se ztroskotání účastnit. Pokud se ženy útesu nevyhne a plavidlo se přeci jen potopí, bývá to bráno jako důkaz neschopnosti žen plavit se v rozbouřených vodách.

Neslušné slovo na „K“

Kvóty jsou u nás téměř sprosté slovo. Řada političek o nich sice mluví vstřícně, dokonce i veřejně deklarují, že situace se bez jejich alespoň dočasného zavedení nezlepší. Velká řada úspěšných žen však má stále potřebu se vůči nim vymezit, a to zpravidla i přesto, že často neví, jak vlastně kvóty mohou fungovat a jaké jsou zkušenosti s jejich využitím v zahraničí. Překvapivým určitě není zjištění, že tam, kde kvóty byly před dostatečně dlouhým obdobím zavedeny, se ukazuje, že fungují. A fungováním zde mám na mysli, že plní svůj účel, tedy zajištění vyššího podílu žen v dané oblasti.

Podle Šprincové může být problém jak ve vnímání slova jako takového, tak v tom, co se považuje za jeho obsah: „U kvót je problém v tom, že se lidé vymezují proti tomu slovu, nikoli nutně proti kvótám jako takovým. Zavedení kvót nijak neříká, koho mají politické strany na kandidátní listiny obsazovat, ale motivuje je k hledání rezerv a možných nástrojů, jak sestavit skutečně demokratickou kandidátku, která bude odrážet skutečnost, že ve společnosti žijí ženy i muži a měli by se proto rovnocenně podílet na rozhodování o věcech veřejných.“

Graf ukazuje procentuální obsazenost parlamentních křesel ženami v celé EU. Zdroj: Eurostat, 2018

Kvóty mají sloužit jako dočasný nástroj tam, kde se zastoupení žen nedaří zvýšit jinak. Mají donutit relevantní aktéry k tomu, aby si identifikovali překážky „přirozeného“ postupu a pracovali na jejich odstranění. K tomu, aby fungovaly, ale musí být nastaveny smysluplně, ne příliš nízko a s citelnou sankcí za jejich nenaplnění. V případě například kandidátních listin to znamená jejich zipovou tvorbu: požadavek na umístění příslušného podílu žen na reálně volitelných místech a zároveň střídání kandidátů a kandidátek na pozicích napříč celou listinou (tzv. zip). I dlouho formulovaný požadavek na překročení kritické hranice (okolo 30% procent) už není dostatečný, a k účinnosti se musíme soustředit na 40 % jako minimum.

Good job Šárky Homfray

Šárka Homfray

Diverzita. Jak namíchat skvělý tým
U týmu platí to, co u koktejlu: nečekejte, že když do sklenice halabala nacamráte z pár lahví a navrch vrazíte paraplátko, máte superdrink. Ingredience musíte umět smíchat. 

Ženy, které nenávidí ženy. Syndrom včelí královny
Včelí královna: šéfová, která se chová k podřízeným ženám hůř nebo přísněji než k mužům a/nebo brání jakékoli jiné ženě v kariérním postupu. Znáte ji taky?

Sendvičová generace. Mezi péčí a povinností
Generace slisovaná mezi péčí o děti a staré nebo nemocné rodiče nemá čas ani sílu na cokoliv na rámec svých náročných povinností. O pomoc si ale řekne málokdy.

Častým argumentem proti kvótám je to, že budou sloužit k nahrazení schopných mužů méně schopnými ženami tzv. do počtu. Pomineme-li skutečnost, že schopnost je velice těžko měřitelné kritérium, zatím se tam, kde kvóty mají, nepotvrzuje, že by k tomu skutečně docházelo. Jedním z jednoduše měřitelných hledisek může být vzdělání, a zde podle údajů dostupných CERGE-EI v případě kvót dochází k nahrazování méně vzdělaných mužů více vzdělanými ženami. A i když vzdělání nelze ztotožňovat s politickým talentem nebo řadou jiných schopností, asi je možné se shodnout na tom, že se nejedná o škodlivý následek.

Já na bráchu…

Kvóty, respektive potřeba jejich využití, jsou jen jedním z projevů komplexnějšího problému, a tím je netransparentní způsob obsazování funkcí a zejména sestavování kandidátních listin. Je veřejným tajemstvím, že téměř všude ho dělí do dvou fází. Z těchto fází teprve ta druhá, završená vnitrostranickým schvalováním, bývá upravena stanovami, volebními řády a dalšími dokumenty a pravidly politických subjektů.

Této fázi ovšem předchází fáze jiná, mnohem méně transparentní. Ta probíhá při neformálních setkáních, v rámci více či méně přátelských nebo i klientských vazeb, a ledaskde má do jakékoli představy o transparentní demokracie na míle daleko. A rozhodně to nebývají schopnosti a kvality jednotlivých kandidátů, které v této fázi hrávají zásadní roli. Jedním z důvodů pro odpor vůči kvótám může být i právě tato obava z nutnosti prolomení neprůhledných vazeb, odkrytí karet a porušení starých pořádků.

A tady je ale namístě si přiznat, že netransparentní až kmotrovské prostředí neprospívá nejen těm, kdo jsou z něj vyloučeni, ale rozhodně ani samotným politickým stranám. A už vůbec ne zastupitelské demokracii jako takové.

Šárka Homfray

Šárka Homfray

Právnička a odborářka. Věnuje se zejména pracovnímu a služebnímu právu, zabývá se mimo jiné nerovným zacházením a diskriminací, genderovými aspekty práva a světa... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Těhotenské balíčky. Neplaťte za to, co můžete mít zadarmo

Čekáte miminko? Takže už víte, že láska nepřináší „jen žal a výdaje“, jak se zpívá v písničce, ale spoustu radosti. A výdaje. Možná vám...

Peníze

Odklad, nebo definitivní konec? EET očima expertů

Jak se za čtyři roky fungování osvědčila elektronická evidence tržeb? A má smysl ji za dva roky resuscitovat, nebo spíš zaslouží poslední...

Finmag

Kohoutí zápasy, holení jaka a ayahuasca

Ač to z titulku nevypadá, tenhle výběr je samá práce: jak se co dělá v digitálních médiích, proč vás některé činnosti vyčerpávají, zatímco...

Finmag

Svaté obrázky na virus nezabírají. Přesto je mexický prezident pořád oblíbený

Koncem října si evropské státy vysloužily kritiku za přístup ke koronaviru z poněkud nečekaného místa. Mexický prezident Andrés Manuel López...