Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Pavel: Nikdy jsem nebyl přítelem umělých kvót. Považuju je za urážlivé

InterrupceKvótyPetr PavelPolitikaPrávo na interrupciPrezidentské volbyPrezidentské volby 2023
Rodinná politika
RozhovorSexualizované násilí
Brigita Zemen
| 3. 1. 2023 | 10 komentářů | 6 181
Pavel: Nikdy jsem nebyl přítelem umělých kvót. Považuju je za urážlivé
"Určitě by stálo za to, abychom vytvořili takové podmínky, aby se i muž mohl stejně podílet na péči o dítě." Foto: se svolením Petra Pavla

Vždy dával před kvótami přednost tomu, aby ženy měly dobrý pocit z toho, že práci získaly díky svým schopnostem. Podle něj mají v armádě ženy stejné příležitosti i hodnocení jako muži. Co si myslí o zpřísnění podmínek přístupu k interrupci a proč by podepsal Istanbulskou úmluvu? Ve velkém anketním projektu Heroine.cz přinášíme odpovědi kandidáta na prezidenta Petra Pavla na témata, která z prezidentských debat často vypadávají, přitom pojednávají o důležitých položkách v životě každého z nás - o zdraví a rozhodování o vlastním těle, transparentním odměňování či potírání domácího násilí.

S žádostí o osobní rozhovor jsme oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Markem Hilšerem, Pavlem FischeremJaroslavem BaštouJosefem StředulouPetrem PavlemTomášem Zimou a Danuší Nerudovou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání.

Jak vnímáte postavení žen v naší společnosti?

Jako dlouhodobě zaostávající za dobrým evropským průměrem. A to především z hlediska příležitostí, ale i hodnocení za práci, v některých ohledech i ochrany.

Jakými kroky byste z pozice hlavy státu chtěl podpořit rovnost žen a mužů?

Především poukázáním na dobré příklady, a to nejenom v zahraničí, ale i u nás. Mám celoživotní praxi z armády a v polistopadovém vývoji v armádě došlo k aplikaci mnoha opatření, která třeba ještě ve společnosti tak úplně běžná nejsou: třeba to, že ženy mají naprosto stejné příležitosti, pokud jde o pracovní uplatnění, taky mají bez diskuze stejné hodnocení. Protože pokud v armádě žena dosáhne na funkci, kterou dělají její mužští kolegové, tak její plat je do koruny stejný.

Šel byste v tomto ohledu tedy cestou apelu na zákonodárce – poslance, senátory – a otvíral tyto debaty ve veřejné společnosti?

Já bych to viděl nejenom tím apelem, ale taky možná popularizací dobrých příkladů – poukazováním na to, kde to funguje  v armádě či firmách. Řada firem v tomto jde vlastní a dobrou cestou. Prezident také může zorganizovat nebo převzít záštitu nad nějakou akcí, která se těm tématům bude věnovat. To jsou formy, které mohou přitáhnout velkou pozornost, a navíc díky tomu, že prezident často komunikuje v médiích, může na ně upozornit.

Které ženy považujete za inspirativní vy osobně a proč?

Já nemusím chodit moc daleko, jednu takovou inspirativní mám doma. Moje žena je v řadě ohledů natolik asertivní, že prosadí i věci, které bych třeba sám ani nechtěl. Ale takových žen je samozřejmě hodně. I přes ty problémy, které v Česku máme, je u nás, myslím, řada mimořádně úspěšných žen, které prokázaly nejenom schopnosti, ale i samostatnost. A taky zdravý rozum v tom, že téma žen netlačí tak militantně, aby vyvolávalo odpor, ale naopak je inspirací v tom, že je to cesta, kterou bychom měli jít.

Jaký máte vztah ke slovu feminista? Označil byste se za feministu?

Pokud to vnímám z pohledu, který jsem zmínil – rovné příležitosti, stejné hodnocení, ochrana tam, kde je to zapotřebí, ať už se to týká ochrany před domácím násilím, nebo třeba v mém případě i ochrana žen ve válečných konfliktech, protože násilí na ženách se stává dokonce i zbraní v některých konfliktech, tak ano. Ale samotná definice je tak široká, že bych asi těžko hledal dvě stejné.

Když se vrátíme zpět k těm inspirativním ženám, dokážete takhle z hlavy říct nějaké jméno ženy, kterou byste v případě, že byste se stal prezidentem, ocenil vyznamenáním?

Určitě. S mnoha z nich jsem přicházel do styku i během své kariéry, mnohých z nich si opravdu vážím. Třeba Dana Drábová je nejen ženou, která zastává dlouhodobě významný post, má taky naprosto zdravé názory a velkou odvahu je vyjadřovat velice srozumitelně, stručně a úderně. To je jedna adeptka. Pak máme řadu úspěšných žen v byznysu, třeba Taťána le Moigne a řada dalších. Nebo ženy v politice, které se nebojí a jdou si uváženě za svým. Takových jmen by bylo hodně. Pokud by šlo ale o návrhy na vyznamenání, nespoléhal bych takto na instinkt, udělal bych si spíš opravdu kvalifikovanou selekci a protáhl návrh i určitým skrutiniem širšího publika, abych si byl jistý tím, že vybrané osoby mají i obecnou důvěru.

Budete zvažovat při sestavování vašeho poradního týmu vyvážené zastoupení žen a mužů?

Rád bych. Musím se ale přiznat, že jsem nikdy nebyl přítelem umělých kvót. Vždycky jsem dával přednost tomu, aby ženy měly dobrý pocit z toho, že práci získaly díky svým schopnostem, ne proto, že mají to „správné" pohlaví. Podobně bych to dělal i v mém poradním týmu. Nikdy jsem nehledal někoho specifického, záleželo mi spíš na odbornosti a vůli spolupracovat. Zatím v týmu mám dvě ženy, není to tedy úplně vyvážené, mužů je v něm víc.

Podepsal byste novelu trestního zákoníku, jejímž cílem by byla změna definice znásilnění tak, aby skutkovou podstatou tohoto trestného činu byla i absence souhlasu při sexuální aktivitě? V současném českém trestním právu je definičním znakem znásilnění donucení či zneužití bezbrannosti, takže znaky znásilnění jsou použití násilí nebo pohrůžka násilím a v současné legislativní úpravě zákon nemyslí na oběti, jichž je bohužel 70 procent, které při znásilnění zamrznou a nejsou schopny odporu.

V tomhle ohledu určitě ano, myslím si, že je zapotřebí zohlednit i to, že už jenom samotná výhrůžka může oběť paralyzovat. A nemusí jít ani o sexuální násilí, může jít o jakékoli násilí nebo třeba i o loupež. Takové případy jsem viděl i v armádě – člověk pod nějakým velkým tlakem dokáže zamrznout. Mělo by to být naprosto jednoznačně použito jako argument pro.

Jste pro ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí známou jako Istanbulská úmluva?

Jsem a myslím si, že bychom měli být rozhodně mezi těmi, kdo ji ratifikovali. Česká republika by neměla zůstat úplně na chvostu Evropy například za Ukrajinou, která to zvládla i za války.

Takže byste tlačil na parlament, aby v tomto ohledu něco začal konat?

Určitě by nám to slušelo, abychom se zařadili mezi ostatní země.

Podepsal byste zákon, který by v nějakém ohledu cílil na znemožnění nebo zpřísnění přístupu k interrupcím?

Ne, nepodepsal, je řada dobrých důvodů pro to, aby takové právo bylo zachováno, je potřeba to tak nechat.

Prosazovat dlouhodobě přístup k rovnosti

Stane se podle vás odměňování v České republice spravedlivějším, když vstoupí v platnost směrnice Evropské komise na podporu transparentnosti odměňování?

Je to jeden z mnoha nástrojů. Já si myslím, že je to i o tom, jak budeme vytvářet celospolečenské klima. Tak jako v případě celé řady jiných problémů – když se vytvoří nějaká negativní emoční atmosféra, je potom těžké prosazovat jakoukoli změnu. Pokud budeme dlouhodobě prosazovat přístup rovnosti a pracovat na tom, aby byly umožněny lepší podmínky nejenom třeba v rámci péče o děti, ale i z hlediska návratu do zaměstnání, řekl bych, že to jsou všechno jednotlivé stupínky na cestě k tomu, abychom se v tomto zlepšili.

Podepsal byste zákon, který by umožňoval hradit péči samostatných porodních asistentek z veřejného zdravotního pojištění? A tím nemyslím jenom v případě domácích porodů, ale myslím tím porodní asistentky, které pečují o ženy v průběhu těhotenství, porodu a následně šestinedělí.

Myslím, že by to bylo naprosto v pořádku, protože to je služba, která rozšiřuje kvalitu a může taky vést ke snížení počtu problémů, které mají ženy, ať už se jedná třeba o různé poporodní syndromy, kdy matka najednou opustí dítě, nebo se dopustí nějakého násilí, nebo nekvalifikovaným zacházením způsobí nějaký problém. To všechno jsou věci, které mohou přispět ke zlepšení, tak proč ne.

Petr Pavel

Foto: se svolením Petra Pavla

Český voják, armádní generál Armády České republiky ve výslužbě. V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. Mezi roky 2015 a 2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO. Stal se tak prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance.

Podepsal byste zákon, který by vyhradil devět týdnů rodičovské dovolené jen pro otce tak, aby měli větší šanci zapojit se do péče o malé děti?

Tohle je, myslím, jeden z těch pohledů na rovnoprávnost. Tedy když se budeme bavit o péči o děti, tak by to asi nemělo být nastaveno implicitně tak, že doma zůstane ten, kdo má menší plat. Určitě by stálo za to, abychom vytvořili takové podmínky, aby se i muž mohl stejně podílet.

Podepsal byste zákon, který by upravoval minimální podíl obou pohlaví na kandidátních listinách pro volby do poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a zastupitelstev krajů?

Jak je to myšleno – minimální podíl?

Minimální podíl ve smyslu, že by tam bylo určité procento, nikoliv třeba padesát na padesát, jde třeba o 30 procent.

Tohle trošku zavání kvótami. Ty já považuju spíš za urážlivé, než za nástroj zrovnoprávnění. Protože pokud vypíšu kvótu, ať to bude 50 nebo 30 procent, tak se může stát, že například v obcích, kde ženy opravdu nebudou mít zájem do takové práce jít, dojde k tomu, že obec se tím paralyzuje. Pokud nebudu schopen naplnit těch 30 procent, co udělám? Buď budou vyhlášeny volby za neplatné, budu je opakovat, a když mně ženské ve vesnici řeknou, ať si trhnu nohou, že ony o to nemají zájem, jsem pořád v problému. Myslím si, že taková kvóta by asi byla na škodu. Spíš by to chtělo vytvořit nějaký systém pobídek, stimulací, které by ženy k této práci přitáhly.

A jak byste chtěl ženy motivovat, aby vstupovaly víc do politiky? Protože v současné době máme historicky nejvíc poslankyň, co jsme měli, a pořád je jich slabá čtvrtina.

Já vám dám příklad: v naší obci je starostkou žena, moje žena je taky v zastupitelstvu a ještě tam mají další dámu, takže jsou ve většině. Někde to jde.

A čím to je, že někde to jde a někde to nejde?

My máme přes 50 procent.

To jste mi z té otázky hezky utekl.

Ne, neutekl, protože tam je to opravdu tak, že to zase nikdo dělat nechtěl, a našly se naopak zodpovědné ženské, které si řekly: „Nenecháme to ležet ladem, tak jdeme do toho."

A pokud se budeme bavit o vysoké politice? Máte jednu protikandidátku ženu.

To je dobře, ne?

Z vašich osmi protikandidátů je jenom jedna žena, tak se ptám, jak to, že někde to jde a někde to nejde? Zajímal by mě váš názor.

Myslím si, že je to asi věcí přirozeného vývoje a taky trošku kultivovaností politické scény. Když se podívám do zemí jako je třeba Pobaltí a Finsko, tam je reprezentace žen ve vysoké politice, řekl bych, až nadstandardní ve srovnání se zbytkem Evropy.

Na druhou stranu Skandinávie měla na spoustu věcí kvóty.

To je taky pravda. Ale je fakt, že by k tomu společnost měla dospět. Třeba zrovna v téhle prezidentské volbě se může stát, že když uspěje Danuše Nerudová, bude to impulz pro další ženy, aby šly do politiky, že už to nebude jenom taková macho doména. Bude to kolbiště, ve kterém ženy můžou získávat mnohem víc pozic. Nechme se ale překvapit. Já si ale opravdu myslím, že by nemělo příliš záležet na tom, zda se jedná o ženu nebo muže, ale na tom, jestli má dostatečnou kvalifikaci a jestli je takový člověk schopen nabídnout dostatečně atraktivní nabídku pro voliče, aby touhle cestou šli.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

B | 3. 1. 2023 19:43

Citace - opica / 3. 1. 2023 10:29

Hej, predovšetkým v armáde, ťažbe nerastných surovín, stavebníctve,... tie davy žien, čo sa tam tlačia, a oni svine ich tam nechcú!

Ty tu snad budeš volit, Maďare? To nám ještě chybělo... možná, kdyby tam ženy byly, tak by to všechno nestálo tak za vyliž pr.... se podívej na ty nádherný silnice, jak vám to tam jde.:D

+2
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Až zítra | 3. 1. 2023 11:08

Pavla: Tak snad nejde o to pomstít křivdy minulosti, ale narovnat současnot. A jako vždy je populace nejsnáze ovlivnitelná přes to, co se učí ve škole.

-2
Reagovat