Ženy jsou pro ně příliš povrchní a emancipované. Do světa incelů může spadnout téměř kdokoliv, říká expertka
Muži, kteří nenávidí ženy a máme se jich bát. Nebo naopak lidé zasluhující lítost, jejichž frustrace je symptomem doby, která na ně zapomněla. O komunity takzvaných incelů, mužů žijících v nedobrovolném celibátu, se věda i veřejnost začaly zajímat teprve nedávno. Odbornice na bezpečnost a pravicový extremismus Petra Mlejnková z brněnské Masarykovy univerzity připomíná, že jakkoliv nám světonázor incelů nemusí dávat smysl, ve virtuálním světě mu může podlehnout leckdo. „V momentě, kdy vám někdo říká to, co potřebujete slyšet, je velmi těžké se z jeho vlivu vymanit,“ říká v rozhovoru pro web Heroine.cz.
Mladý, v některých případech dokonce dospívající muž, který se z frustrace zradikalizuje na internetu a spáchá násilí vůči společnosti či svému okolí. Téma, o němž se především v anglosaském světě hodně mluví, je častým předmětem televizních seriálů i novinářské práce. Jde o skutečné riziko také v českém kontextu?
České republiky se riziko týká, protože se dnes týká v podstatě jakékoliv společnosti. Velmi úzce to souvisí se způsobem trávení volného času současné mládeže a tím, že jako populace trávíme obrovské množství času právě na internetu. Virtuální prostor je pro řadu jedinců tím dominantním, kde tráví svůj volný čas, kde žijí, což platí napříč státy a společnostmi. Myslet si, že je toho někdo uchráněn, je dost bláhové. Jsme hodně závislí na technologiích, ovlivňují nás, a ve virtuálním prostoru logicky narážíme na různé typy informací. Dostáváme se tak snadno i k obsahu, který je toxický či vyloženě nelegální. Čím více času trávíme na internetu, tím spíš narazíme na škodlivý obsah – a nemusí nutně jít jen o incely. Zranitelní jsme vůči tomu v určitých chvílích všichni.
Kdo vlastně incelové jsou? Můžeme o nich mluvit jako o subkultuře, hnutí, kultu, politickém uskupení? A jaký je rozdíl mezi incely a manosférou?
Slovo subkultura v kontextu incelů použít můžeme. V pojmech panuje obrovský zmatek: je to hodně nová problematika a všichni se v ní snažíme zorientovat. Zastřešujícím pojmem manosféra popisujeme skupinu lidí ve virtuálním prostoru, pro něž je typická misogynie a konzervativní pohled na genderové rozdělení rolí, ale jinak je velmi heterogenní. Nacházejí se v ní různé skupiny od těch, které bojují za práva otců, přes incely, pick-up artists po lidi motivované páchat násilí na ženách z různých „ideologických“ důvodů, ačkoliv manosféru za ideologii nepovažuji. Zdroje násilí mohou být různé, spojuje je právě misogynie.
Říkáte, že incelovství a manosféra nejsou ideologií. Čím pojmu ideologie neodpovídají? A čím tedy vlastně jsou?
Ideologie je pro mě coby politoložku systém hodnot, ucelený pohled na svět, který dává odpovědi na všechny oblasti lidského života. Má cíl, k němuž vede, odpovídá na otázky týkající se řízení státu, distribuce moci. To tady nevidím: manosféra jako taková tento ucelený pohled nenabízí, což je dáno zmiňovanou různorodostí.
