Zamlklý potrat. Když přestanete být matkou, ale tělo vám o tom neřekne

Mateřství
Michaela Sladká
| 25. 1. 2021 | 17 komentářů | 37 520
Zamlklý potrat. Když přestanete být matkou, ale tělo vám o tom neřekne
Foto: Shutterstock

Každý potrat může být traumatickým zážitkem. Ať ho podstoupíme dobrovolně, nebo potratíme spontánně. Takzvaně zamlklý potrat je ale v něčem možná ještě náročnější. Embryo se v děloze přestane vyvíjet; přestane mu bít srdce, přestane růst. Zbytek těla si toho ale nevšimne. Dál produkuje těhotenský hormon a žena se cítí těhotně. A pak přijde šok.

„Byla jsem pracovně jako produkční na galavečeru v Národním divadle. Bylo mi zle, typické nevolnosti prvního trimestru, dráždily mě pachy, koberec se mi houpal pod nohama. Lidi se na mě pořád s něčím obraceli, ať poradím, zařídím, zavolám a já jen myslela na to, že mám v břiše mrtvé dítě. Zjistila jsem to pár hodin předtím a ničemu z toho jsem pořád nemohla uvěřit.“ 

Erika prodělala zamlklý potrat třikrát. Vždycky se o něm dozvěděla od někoho jiného než od svého těla. „Nepřišla žádná krev, nevytratily se těhotenské příznaky, nic. Šlo o rutinní kontroly u gynekologa. Když se to stalo potřetí, ani mi o tom neřekl. Zamumlal něco o tom, že je embryo menší, než by mělo být, doporučil mi, ať o těhotenství v práci ještě nemluvím, a pak mě jako zdravou poslal domů. Myslím, že doufal, že se to nějak vyřeší za něj,“ vzpomíná Erika.

Všechno, nebo nic

Odborná literatura uvádí, že 75–80 % těhotenství končí potratem, často ještě v době, kdy o jiném stavu žena ani neví. U zamlklých potratů (missed abortion) se jejich příčina většinou nezjistí. Gynekoložka Michaela Mikešová mluví o celé řadě možných důvodů: „Jsou genetické, hematologické, imunologické, bakteriální a virové nebo i strukturální – když je například chybně uložené plodové vejce. Zrcadlit mohou i poruchu štítné žlázy,“ jmenuje. 

Na druhou stranu se ale poměrně přesně ví, čeho by se měla těhotná žena vyvarovat, aby potratu předešla. „Je to například kontakt s toxickými látkami, nedostatky ve výživě kvůli různým dietám a potravinovým alergiím, alkohol a drogy, zejména ty stimulační,“ vypočítává gynekoložka seznam, který bývá zpravidla ženám dobře známý. Přidává ale pozorování ze své praxe. „Setkávám se taky s potraty při neúměrné euforii, neúměrném očekávání a při nadřazování těhotenství nade všechno ještě v nízkém týdnu. Jako by embryo neuneslo tu euforickou zátěž,“ říká Michaela Mikešová a dodává, že totéž platí i v případech, kdy žena naopak očekávané dítě nechce.

Odmítala jsem tomu uvěřit a vkládala jsem velkou naději do kontrolního ultrazvuku. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí.

„Moudrostí přírody platí zákon všechno, nebo nic. Pokud je embryo poškozeno do svých prvních tří týdnů života, kmenové buňky nového těhotenství chybu opraví. Když je poškození výrazné, těhotenství skončí. Proto ženy často upozorňuju, že nejjistější diagnostika těhotenství je v ordinaci gynekologa v šestém týdnu, tedy dva týdny po vynechání menstruace. Předejdeme tak zklamání ze ztráty těhotenství, které je zatím spíš těhotenstvím biochemickým, zjištěným jen rychlotestem,“ dodává gynekoložka.

Malá velká medicína

Erika si vzpomíná, že ji sdělení lékařů, že embryo v její děloze nežije, šokovalo – poprvé, podruhé i potřetí. „Neexistovaly žádné varovné signály. Věděla jsem, jak má těhotenství probíhat, a všechno do sebe zapadalo. Šla jsem na rutinní kontrolu ve dvanáctém týdnu a odcházela jsem v slzách, s termínem ultrazvuku v nemocnici, na kterém se měl potvrdit zamlklý potrat. Vzpomínám, že jsem lékaři odmítala uvěřit a vkládala jsem velkou naději do onoho kontrolního termínu. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí. A já budu dál žít v radostném očekávání, počítání týdnů a spokojeném nabírání kil. Byla to úplná noční můra,“ říká dnes čtyřicetiletá žena. 

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

„Osobně diagnózu zamlklého potratu opravdu nesnáším,“ říká Michaela Mikešová, která pracuje od roku 1996 na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře v Praze a ordinuje i v soukromé gynekologické ambulanci. „Pro všechny, tedy i pro diagnostikujícího gynekologa, je tahle situace velmi nepříjemná až šokující. S těhotnou mluvím otevřeně, ale citlivě. Rozhodně nemluvím o miminku, ale o malém embryu, které po odloučení od matky není životaschopné,“ dodává lékařka.

Erika je přesvědčená, že její gynekolog jí smutnou diagnózu neřekl, protože prostě nechtěl. „Určitě to i pro něho bylo krajně nepříjemné, ale od profesionála bych čekala něco jiného. Netlačila jsem na něj, navíc o mně musel vědět, že nebudu dělat žádná dramata. Přesto mi řekl, ať nemám obavy, ale o těhotenství ať se nikde nezmiňuju. Už jsem se k němu nikdy nevrátila,“ říká žena, která na čtvrtý pokus donosila a porodila zdravého syna.

Gynekoložka Mikešová tenhle konkrétní případ nechce komentovat, necítí se být kompetentní hodnotit komunikační dovednosti českých gynekologů. Přidává ale svůj pohled: „Znám případy, kdy lékař hodnotí stav jako housku na krámě, bez emocí, zamlklý potrat je pro něj prostě jen další diagnóza. Nebo jdou lékaři zase cestou ‚Umřelo vám miminko…‘. Obojí je podle mě extrém a ani jedno není správná cesta. Gynekologie a porodnictví je velká medicína v malém a je nutné se zabývat i psychikou pacientky. Jinak v budoucnu máte co do činění s psychosomatickým problémem,“ upozorňuje.

Navždycky v hlavě

Podle porodní báby Alžběty Samkové je každý potrat zásadní událostí, která je pro ženu mimořádně náročná. „Jakmile žena přijme fakt, že je těhotná a že bude mít dítě, stává se matkou. A přichází tedy o dítě, ne o embryo. Ta láska je stejná, ať je těhotenství úplně na začátku, nebo na samém konci,“ říká uznávaná porodní asistentka v rozhovoru pro Český rozhlas. „V hlavě bude mít svoje dítě už navždycky. Drtivá většina žen ví, kolik by teď bylo jejich dětem let,“ dodává Samková.

Co se děje po diagnóze zamlklého potratu? Lékařka i porodní bába se shodují, že většinou není kam spěchat a žena by měla mít možnost o dalším postupu rozhodnout. „Pamatuji si dobu, kdy se po potvrzení diagnózy okamžitě odesílalo k instrumentální revizi dělohy. V současné době máme liberálnější přístup a záleží velmi na společné domluvě a přání těhotné, která by měla být zároveň poučená o všech rizicích,“ říká gynekoložka. Existuje podle ní dost způsobů, jak dělohu bezpečně vyprázdnit – pilulky, injekce nebo všemocný čas. Žena by pak ale měla vždy absolvovat ještě kontrolní ultrazvuk, který potvrdí, že je děloha čistá a nehrozí zánět.

Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě.

Pokud se potraty opakují, lékaři doporučují pátrat po příčině. Odborná literatura mluví o třech zamlklých potratech, Mikešová doporučuje hledat pomoc už po dvou. Dělat se toho podle ní dá spousta – genetické konzultace, vyšetření potracené tkáně, kontrola na hematologii nebo testy imunitního systému, který někdy těhotenství brání jako cizímu vetřelci. „S velkou pravděpodobností žena skončí na některé z reprodukčních klinik, kde se provádí genetický screening. Jde určitě o závažný stav plodnosti, který je potřeba řešit. Platí ale, že u poloviny všech zamlklých potratů stále neznáme jejich příčinu,“ dodává.

Na tenkém ledě 

„Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě,“ říká Erika. „Zároveň to byly jedny z nejtěžších chvil mého života, náročné na sebekontrolu, na to, abych se udržela pohromadě. Je velmi frustrující, když se vám něco takového děje a lékaři nevědí proč. Mým nejdůležitějším úkolem v té době bylo, aby se můj život neproměnil ve zběsilou honbu za dítětem, počítání plodných dnů, řízeného pohlavního styku. Cítila jsem, že kráčím po tenkém ledě a už se někdy málem propadám. Ale zvládli jsme to, jde to.“

Zamlklé potraty nemají svoje vlastní statistiky. Těžko tedy říct, kolik jich doopravdy bylo, kdy se nejčastěji dějí a co se podařilo zjistit o jejich příčinách. Jsou určitě „tenkým ledem“ v už tak temném a tabuizovaným světě potratů jako takových. Jak ale upozorňuje gynekoložka Mikešová, ukrývá se v nich i pozitivní poselství – že žena otěhotnět může. A že potom, co zamlklý potrat psychicky i fyzicky přestojí, není důvod, aby se jí nepovedlo otěhotnět znovu.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 17 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Mirka | 25. 1. 2021 18:26

Mam uplne stejnou zkusenost 3 x zamlkly potrat a na po 4 se snad podarilo, momentalne v 32tt. Dekuji za tento clanek a hlavne vetu, ktera me osobne nejvic od me pani doktorky pomohla, a to , ze jsem schopna otehotnet...

+31
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Kate | 27. 1. 2021 20:48

můj otec zemřel, když jsem byla přesně 6 týdnů těhotná se svým prvním dítětem. Podle Sokrata si dítě vybírá duši v šestém týdnu. Můj syn je kromě toho narozený ve znamení štíra, což je znamení reinkarnace. Když se narodil, vůbec neplakal, ležel na podložce, usmíval se a koukal se na mě dědečkovýma očima.
No a můj druhý syn je ve znamení blíženců a je kopie mého milovaného dědečka, který byl taky blíženec (blíženci jsou párové znamení). Nikdy jsme mu to nepodsouvali, ale miluje letadla, létání a ryby. Mám ještě poznamenat, že dědeček byl stíhací pilot a miloval ryby????

-4
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu