Zamlklý potrat. Když přestanete být matkou, ale tělo vám o tom neřekne
Každý potrat může být traumatickým zážitkem. Ať ho podstoupíme dobrovolně, nebo potratíme spontánně. Takzvaně zamlklý potrat je ale v něčem možná ještě náročnější. Embryo se v děloze přestane vyvíjet; přestane mu bít srdce, přestane růst. Zbytek těla si toho ale nevšimne. Dál produkuje těhotenský hormon a žena se cítí těhotně. A pak přijde šok.
„Byla jsem pracovně jako produkční na galavečeru v Národním divadle. Bylo mi zle, typické nevolnosti prvního trimestru, dráždily mě pachy, koberec se mi houpal pod nohama. Lidi se na mě pořád s něčím obraceli, ať poradím, zařídím, zavolám a já jen myslela na to, že mám v břiše mrtvé dítě. Zjistila jsem to pár hodin předtím a ničemu z toho jsem pořád nemohla uvěřit.“
Erika prodělala zamlklý potrat třikrát. Vždycky se o něm dozvěděla od někoho jiného než od svého těla. „Nepřišla žádná krev, nevytratily se těhotenské příznaky, nic. Šlo o rutinní kontroly u gynekologa. Když se to stalo potřetí, ani mi o tom neřekl. Zamumlal něco o tom, že je embryo menší, než by mělo být, doporučil mi, ať o těhotenství v práci ještě nemluvím, a pak mě jako zdravou poslal domů. Myslím, že doufal, že se to nějak vyřeší za něj,“ vzpomíná Erika.
Všechno, nebo nic
Odborná literatura uvádí, že 75–80 % těhotenství končí potratem, často ještě v době, kdy o jiném stavu žena ani neví. U zamlklých potratů (missed abortion) se jejich příčina většinou nezjistí. Gynekoložka Michaela Mikešová mluví o celé řadě možných důvodů: „Jsou genetické, hematologické, imunologické, bakteriální a virové nebo i strukturální – když je například chybně uložené plodové vejce. Zrcadlit mohou i poruchu štítné žlázy,“ jmenuje.
Na druhou stranu se ale poměrně přesně ví, čeho by se měla těhotná žena vyvarovat, aby potratu předešla. „Je to například kontakt s toxickými látkami, nedostatky ve výživě kvůli různým dietám a potravinovým alergiím, alkohol a drogy, zejména ty stimulační,“ vypočítává gynekoložka seznam, který bývá zpravidla ženám dobře známý. Přidává ale pozorování ze své praxe. „Setkávám se taky s potraty při neúměrné euforii, neúměrném očekávání a při nadřazování těhotenství nade všechno ještě v nízkém týdnu. Jako by embryo neuneslo tu euforickou zátěž,“ říká Michaela Mikešová a dodává, že totéž platí i v případech, kdy žena naopak očekávané dítě nechce.
Odmítala jsem tomu uvěřit a vkládala jsem velkou naději do kontrolního ultrazvuku. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí.
„Moudrostí přírody platí zákon všechno, nebo nic. Pokud je embryo poškozeno do svých prvních tří týdnů života, kmenové buňky nového těhotenství chybu opraví. Když je poškození výrazné, těhotenství skončí. Proto ženy často upozorňuju, že nejjistější diagnostika těhotenství je v ordinaci gynekologa v šestém týdnu, tedy dva týdny po vynechání menstruace. Předejdeme tak zklamání ze ztráty těhotenství, které je zatím spíš těhotenstvím biochemickým, zjištěným jen rychlotestem,“ dodává gynekoložka.
Malá velká medicína
Erika si vzpomíná, že ji sdělení lékařů, že embryo v její děloze nežije, šokovalo – poprvé, podruhé i potřetí. „Neexistovaly žádné varovné signály. Věděla jsem, jak má těhotenství probíhat, a všechno do sebe zapadalo. Šla jsem na rutinní kontrolu ve dvanáctém týdnu a odcházela jsem v slzách, s termínem ultrazvuku v nemocnici, na kterém se měl potvrdit zamlklý potrat. Vzpomínám, že jsem lékaři odmítala uvěřit a vkládala jsem velkou naději do onoho kontrolního termínu. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí. A já budu dál žít v radostném očekávání, počítání týdnů a spokojeném nabírání kil. Byla to úplná noční můra,“ říká dnes čtyřicetiletá žena.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
„Osobně diagnózu zamlklého potratu opravdu nesnáším,“ říká Michaela Mikešová, která pracuje od roku 1996 na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře v Praze a ordinuje i v soukromé gynekologické ambulanci. „Pro všechny, tedy i pro diagnostikujícího gynekologa, je tahle situace velmi nepříjemná až šokující. S těhotnou mluvím otevřeně, ale citlivě. Rozhodně nemluvím o miminku, ale o malém embryu, které po odloučení od matky není životaschopné,“ dodává lékařka.
Erika je přesvědčená, že její gynekolog jí smutnou diagnózu neřekl, protože prostě nechtěl. „Určitě to i pro něho bylo krajně nepříjemné, ale od profesionála bych čekala něco jiného. Netlačila jsem na něj, navíc o mně musel vědět, že nebudu dělat žádná dramata. Přesto mi řekl, ať nemám obavy, ale o těhotenství ať se nikde nezmiňuju. Už jsem se k němu nikdy nevrátila,“ říká žena, která na čtvrtý pokus donosila a porodila zdravého syna.
Gynekoložka Mikešová tenhle konkrétní případ nechce komentovat, necítí se být kompetentní hodnotit komunikační dovednosti českých gynekologů. Přidává ale svůj pohled: „Znám případy, kdy lékař hodnotí stav jako housku na krámě, bez emocí, zamlklý potrat je pro něj prostě jen další diagnóza. Nebo jdou lékaři zase cestou ‚Umřelo vám miminko…‘. Obojí je podle mě extrém a ani jedno není správná cesta. Gynekologie a porodnictví je velká medicína v malém a je nutné se zabývat i psychikou pacientky. Jinak v budoucnu máte co do činění s psychosomatickým problémem,“ upozorňuje.
Navždycky v hlavě
Podle porodní báby Alžběty Samkové je každý potrat zásadní událostí, která je pro ženu mimořádně náročná. „Jakmile žena přijme fakt, že je těhotná a že bude mít dítě, stává se matkou. A přichází tedy o dítě, ne o embryo. Ta láska je stejná, ať je těhotenství úplně na začátku, nebo na samém konci,“ říká uznávaná porodní asistentka v rozhovoru pro Český rozhlas. „V hlavě bude mít svoje dítě už navždycky. Drtivá většina žen ví, kolik by teď bylo jejich dětem let,“ dodává Samková.
Co se děje po diagnóze zamlklého potratu? Lékařka i porodní bába se shodují, že většinou není kam spěchat a žena by měla mít možnost o dalším postupu rozhodnout. „Pamatuji si dobu, kdy se po potvrzení diagnózy okamžitě odesílalo k instrumentální revizi dělohy. V současné době máme liberálnější přístup a záleží velmi na společné domluvě a přání těhotné, která by měla být zároveň poučená o všech rizicích,“ říká gynekoložka. Existuje podle ní dost způsobů, jak dělohu bezpečně vyprázdnit – pilulky, injekce nebo všemocný čas. Žena by pak ale měla vždy absolvovat ještě kontrolní ultrazvuk, který potvrdí, že je děloha čistá a nehrozí zánět.
Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě.
Pokud se potraty opakují, lékaři doporučují pátrat po příčině. Odborná literatura mluví o třech zamlklých potratech, Mikešová doporučuje hledat pomoc už po dvou. Dělat se toho podle ní dá spousta – genetické konzultace, vyšetření potracené tkáně, kontrola na hematologii nebo testy imunitního systému, který někdy těhotenství brání jako cizímu vetřelci. „S velkou pravděpodobností žena skončí na některé z reprodukčních klinik, kde se provádí genetický screening. Jde určitě o závažný stav plodnosti, který je potřeba řešit. Platí ale, že u poloviny všech zamlklých potratů stále neznáme jejich příčinu,“ dodává.
Na tenkém ledě
„Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě,“ říká Erika. „Zároveň to byly jedny z nejtěžších chvil mého života, náročné na sebekontrolu, na to, abych se udržela pohromadě. Je velmi frustrující, když se vám něco takového děje a lékaři nevědí proč. Mým nejdůležitějším úkolem v té době bylo, aby se můj život neproměnil ve zběsilou honbu za dítětem, počítání plodných dnů, řízeného pohlavního styku. Cítila jsem, že kráčím po tenkém ledě a už se někdy málem propadám. Ale zvládli jsme to, jde to.“
Zamlklé potraty nemají svoje vlastní statistiky. Těžko tedy říct, kolik jich doopravdy bylo, kdy se nejčastěji dějí a co se podařilo zjistit o jejich příčinách. Jsou určitě „tenkým ledem“ v už tak temném a tabuizovaným světě potratů jako takových. Jak ale upozorňuje gynekoložka Mikešová, ukrývá se v nich i pozitivní poselství – že žena otěhotnět může. A že potom, co zamlklý potrat psychicky i fyzicky přestojí, není důvod, aby se jí nepovedlo otěhotnět znovu.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
