Fenomén Ulice: Proč je dobře, že se v televizi objevují každý podvečer lesby a romští otcové

14. říjen 2021
24 358

Nekonečný seriál Ulice z produkce televize Nova, který vznikl v roce 2005, musí dnes konkurovat programu na kabelových televizích, včetně streamovacích služeb, jako jsou HBO, Netflix a v neposlední řadě i internetu. Přesto si drží diváckou sledovanost, která je až neuvěřitelná a bez problémů se každý všední den dostává do top 10 nejsledovanějších televizních pořadů napříč stanicemi.

Foto: TV Nova

Seriálová tradice v Čechách je obrovská. A to bohužel nejen pro dramatičnost a kvalitu televizní zábavy, ale také kvůli minulému režimu, kvůli kterému měli diváci v sedmdesátých a osmdesátých letech v podstatě nalinkováno, na co se budou večer koukat. Jiná možnost nebyla. Ovšem i dnes, v konkurenci streamovacích služeb a desítek kanálů si seriál Ulice drží neuvěžitelnou sledovanost i ve své sedmnácté sezóně. 

Nejsilnější je – bez velkého překvapení – v cílové skupině žen nad čtyřicet let, ale zasahuje i velmi širokou skupinu mužů a mladších diváků a divaček od patnácti let nahoru. Není to samozřejmě jenom díky tomu, že běží před hlavními televizními zprávami, i když toto nasazení seriálu hodně pomáhá. Co dělají ženy v mladším středním a středním věku ve všední dny v podvečer? Chystají večeři, děti na další školní den, případně do postele. A televize společně s Ulicí se tak stává nejen pravidelnou dávkou emocí, ale také pomyslným krbem u kterého se rodina sejde.

Přínos Ulice je hlavně v tématech, která si může dovolit otevírat jako mainstreamový a lehce stravitelný seriál. A Ulice – velká čest jejímu tvůrčímu týmu – se toho nebojí.

Ne všude, ne výlučně, ale zvuková kulisa oblíbeného seriálu a postav, které divák či divačka znají jako své boty, vytváří příjemný návyk. Na epizodu není potřeba čekat, co se stane v Ulici, se dozvíte denně. To, co se v seriálu řeší, tak zasahuje obrovskou masu lidí, kteří si o ní pak povídají se svými známými, kolegy, kolegyněmi a na sociálních sítích.

Co nekonečným seriálům samozřejmě škodí, je právě jeho nekonečnost. Nemůžeme od Ulice, která právě jede díl 4123, čekat stejné napětí a spád, jako od Nemocnice na kraji města, která byla prakticky od začátku plánovaná a scenáristy vymyšlená na 20 dílů. I tak by ale byl nesmysl odmávnout nejstabilnější českou mýdlovou operu jako od reality održený blábol, který běží už roky a řeší se v něm kraviny. Claim pořadu „Možná je to vaše ulice. Možná jste to vy“ je totiž naprosto přesný. A díky bohu se ani ve vaší ulici, stejně jako v té seriálové, neřeší dramata na denní bázi. Přesto se jich v seriálu za těch šestnáct let pár odehrálo.

Lesby, které nerozvrátily žádnou rodinu

Umělecké kvality Ulice nechme stranou. Z hlediska společnosti leží její přínos hlavně v tématech, která si může dovolit otevírat jako mainstreamový a lehce stravitelný seriál. A Ulice – velká čest jejímu tvůrčímu týmu – se toho nebojí. Kromě klasických vztahových a rodinných mikrodramat, jako je žárlivost, hádky o peníze, revolta pubertálních potomků a podobně, se totiž postavy prostřednictvím scenáristů potýkají i s mnohem složitějšími životními problémy, o kterých se ve společnosti mluví buď málo, nebo vzbuzují silné emoce a názorově štěpí společnost.

Foto: De Wereldvrede Eva Vlonk

Seriály, které budete chtít vidět

Co letos nabídl brněnský festival seriálové tvorby? Jaká je nová česká minisérie Podezření od tvůrce Pustiny? A je dobře, že jsou v kurzu nesympatické hrdinky? Festival Serial Killer ukázal, že bude na co se dívat.

Nesympatické hrdinky jsou pokrok. Festival Serial Killer přinesl na plátno seriály z celé Evropy

Ať už to byla láska žačky gymnázia k jejímu učiteli, se kterým nakonec skončili ve vztahu a měli dítě, nebo domácí násilí, kde v roli násilníka exceloval Martin Myšička, kterého v té době nenávidělo celé Česko – snad kromě Pavla Novotného, jehož týdenní ironické komentáře Ulice na extra.cz jsou legendární. Popularita těch komentářů dokazuje, jakým fenoménem Ulice je a že podvečerní seriál dokáže zasáhnout lidi i zcela mimo svoji cílovku.

Ale zpátky k tématům, o kterých možná ani netušíte, že se v seriálu akcentují. Za poslední roky se jich tam totiž objevilo několik. Jedním z nich bylo téma lesbické svatby. Nešlo přitom o žádné stereotypní klišé v podobě dvou sluníčkářek s duhovými vlajkami, které nahoře bez rozvracejí tradiční rodinu. Svým coming outem v Ulici prošla postava Marie (Jitka Smutná) – matka dospělé Blanky (Linda Rybová) a babička dvou téměř dospělých vnoučat. Po smrti manžela byla dlouho sama a lásku pak našla v náručí podobně staré Jolany (Miluše Šplechtová).

V ději se tak samozřejmě musely objevit reakce nejužší rodiny, ale i známých, pro které byla její nově objevená sexuální orientace absolutním šokem. I přes prvotní překážky ale postavy žijící dlouhá léta ve svých stereotypech a konzervativních názorech nakonec došly k závěru, že důležitější než „co na to řeknou lidi“ je pro ně štěstí milované osoby. Smířily se s tím, že místo chlapa teď bude žít se ženou, a přijaly ji do rodiny.

Něco, co je pro čtenáře a čtenářky Heroine asi dost samozřejmé, ale co bychom v mainstreamovém seriálu na komerční televizi pravděpodobně nečekali. Divákům se tak v desítkách dílů předkládá situace, která se jich sice přímo netýká a možná ani nikdy týkat nebude, ale je normální a lidská. Prostřednictvím svých oblíbených postav tak mají možnost ji prožít s mnohem širší škálou emocí, než by nabízely internetové diskuze o Prague Pride. Ať se manželé Jochovi třeba „vobkreslí“.

Tenhle je jinej, ten je z naší Ulice

Také otázka rasismu poměrně nedávno prošla Ulicí, a to hned ve dvou linkách. Jednou z nich byla Róza Maléřová (Anna Kadeřávková), která si z pracovního pobytu v USA přivezla do Čech přítele Afroameričana. To ovšem u seriálových postav budilo menší emoce, než když Jana Rytířová (Sára Affašová) zjistila, že jejím otcem, jehož totožnost se dlouhá léta snažila zjistit, není libanonský hudebník, ale romský bagrista Vladimír Pečenka (Karol Csino).

Samozřejmě že se zázrakem nezměnila nálada veřejnosti. Ale faktem je, že čím víc se rasová témata budou komunikovat ve středoproudých médiích a na jiných platformách, než je zpravodajství, tím lépe.

Rasismus vůči Romům je v Čechách hluboce zakořeněný a téma nepřizpůsobivých skloňují populisté nejen před volbami ve všech pádech. Takže otázka, jak toto zjištění přijmou lidé na maloměstě, ale i nejbližší okolí postav, kterých se to týká, je v seriálu pro široké masy poměrně zásadní. Samozřejmě že ani tentokrát se zázrakem nezměnila nálada veřejnosti, stejně jako se nezměnila po odvysílání seriálu Most. Ale faktem je, že čím víc se podobná rasová témata budou komunikovat ve středoproudých médiích a na jiných platformách, než je zpravodajství, tím lépe. 

Nemůžou to ale samozřejmě být jen rasové a LGBTQ+ otázky, které tvoří prostor, který si troufá nazývat se vaší ulicí. V aktuální sérii se tak z těch témat, o kterých se sice mluví, ale z článků nepoznáte, jestli se týkají i vás, dokud se vám nedějí, řeší například bossing, ženský alkoholismus nebo velmi plíživé domácí násilí. Poslední dvě témata se točí kolem zubní lékařky Blanky Volákové (Linda Rybová), která se po těžkém životním období, rozchodu a návratu z léčebny ocitne v toxickém vztahu s bývalým manželem Luďkem (Vasil Fridrich). Tomu se brzy začne zajídat nezávislost, kterou Blanka nabyla během jejich odloučení, a plíživou manipulací se snaží vrátit časy, kdy o všem rozhodoval on. Jestli se ale z paternalismu, urážek a gaslightingu uchýlí i k silnějším formám psychického nebo dokonce fyzického týrání, nebo zda se abstinující Blanka zvládne z těchto osidel vymotat, na to si budeme muset počkat v dalších dílech.

Viděli jste někdy alespoň jeden díl seriálu Ulice?

To, co se Ulici na komerční mainstreamové televizi dokonale daří, je nejenom byznys a lákání diváků před obrazovky, ale také jakási sice lehká, ale současně důležitá kultivace společnosti. Samozřejmě, že nejde přínos nekonečného seriálu ve výše zmíněných tématech srovnávat s prací neziskovek a odborných organizací. Ulice ale tyto společenské problémy nenásilnou formou dostává na každodenní bázi před mnohem širší publikum, před takové, jaké by se o ně třeba nikdy aktivně nezajímalo.

Připomíná mi to časy, kdy jsme v Blesku pro ženy do článků o báječném sexu dávaly ilustrační fotky homosexuálních párů nebo párů 70+ a do textů o dokonale uklizené domácnosti přidávali fotky mužů s prachovkou a hadrem. Čím víc totiž budeme gaye, lesby, transgender, romy a další dlouhodobě znevýhodňované skupiny lidí ukazovat v každodenních situacích, tím dříve se snad konečně stanou zcela samozřejmou součástí naší společnosti i v hlavách některých lidí. 

Aktuální číslo

  • Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
  • Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
  • Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
  • Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
  • K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
Popup se zavře za 8s