🖤Nová Heroine 🖤 Dickpicy, nevěra, dobrovolná bezdětnost i vědomé cestování 👉🏻 Koupit

„Vše bylo vždycky jen na mně." Příběhy žen, které se rozhodly odejít od partnerů, co se přestali snažit

09. červenec 2025
30 133

Partnerské vztahy se mění a ženám už nevyhovuje, aby v soužití pořád poskytovaly servis. Spousta mužů, když už pomáhá, trvá na svém volném čase a koníčcích. Několika vztahům, které se rozpadly kvůli neschopnosti mužů vnímat potřeby partnerky, se věnuje Tereza Škoulová.

Co se mužům honí hlavou, když jsou ve vztahu nespokojení? Co dělají pro to, aby nepříjemnou situaci napravili? Obě zpovídané ženy vzaly zodpovědnost za vztah na sebe a po svém se snažily věci narovnat.Foto: Shutterstock

Někdy je rozchod nejlepším řešením. Single život může být lepší, než neustálé hádky, stres a vzájemné nepochopení. Na webu Heroine.cz se dočtete o vztazích, které začaly radostně a nechyběla v nich vzájemná přitažlivost. Časem, a především s dětmi, se ale začaly projevovat značné rozdíly v přístupu k dělbě práce v domácnosti. Muži od svých partnerek zhusta očekávali, že naprostá většina péče o vztah nebo o děti bude na zodpovědnosti ženy. Frustrace a nesoulad na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Zažila to i Karolína: „Po čase se rovnováha začala bortit. O to víc jsem si říkala, že musíme do vztahu investovat. Po domluvě jsme zavedli pravidlo, že jeden z nás každých čtrnáct dní vymyslí rande. Nebyli jsme ani na jednom, které by přišlo od něj. Vždycky nějak vykličkoval, mně by přitom stačilo zajít na pivo, ale ani to nenaplánoval. Nevyvinul ani minimální snahu, že by třeba vybral film. A dovolená byla úplná pain, všechno jsem musela udělat já, domluvit se předem bylo peklo. Nakonec jsem odjela s mámou.“

Mnoha vztahům, které obrazně řečeno narazily na mělčinu, pomůže terapie. Jenže u mužů k ní bývá výrazně menší míra ochoty. I když se nakonec nechají přesvědčit, mnohdy chodí jen „z donucení“, což nemívá kýžený efekt. 

Jak muže přesvědčit o tom, že terapie je cestou k lepšímu pochopení sebe sama i našeho místa ve vztahu? „Roli pochopitelně hraje komunikace. Myslím, že intenzivnější a zároveň méně nápadné než přikazovat, je se ptát: Proč si myslíš, že na terapii chodí jen nemocní lidé? Jakou máš o terapii představu? Nicméně ponor do vnitřního světa v bezpečném prostředí považuju za fascinující zkušenost," usmívá se psychoterapeut Kryštof Velčovský a odráží i další obvyklou vytáčku mužů. „Ve vztazích se lidé běžně inspirují nebo k něčemu druhé nabádají, takže je v pořádku, že ženy muže do terapie tlačí. Pokud žena zažije stimulující terapii, přirozeně bude chtít, aby něco podobného zažil její partner a promítlo se to do vztahu. Je ale také pravda, že když do terapie přijde člověk pod tlakem, který není vnitřně motivovaný, neaktivuje se u něj vůle k tomu, aby skutečně změnil svou situaci. Terapie je forma seberozvoje, kterou člověk musí odpracovat.“ Celý článek Terezy Škoulové čtěte na webu Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s