Nebýt mámy, skončila ve zvláštní škole. Lucie Fuková ví, jakou hodnotu má vzdělání

„Věděla jsem, že musím začít pomalu, po krůčkách, hledat kontakty a lidi, kteří mohou věci dál posouvat,“ vzpomíná Lucie Fuková na své začátky na pozici vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny v podcastu Hlas Heroine. Nastoupila na ni právě vloni v prosinci s tím, že se chce zaměřit hlavně na komunikaci a také na to, aby se ideje vládní strategie romské integrace skutečně uváděly do praxe. „Tématu romské integrace se věnuji víc než dvacet let. Strategie jsou napsané dobře, vznešeně, je tam spousta dobrých nápadů, ale jsou tak obecné, že než dojdou k lidem, jsou některé ty počáteční myšlenky proměněny.

Moje snaha je více konkretizovat opatření, která tam jsou, a nabídnout je jednotlivým rezortům,“ vysvětluje vládní zmocněnkyně, která vystudovala antropologii, pracovala ve veřejné správě, v neziskovém sektoru i pro mezinárodní instituce.

Kdyby nebylo její odvážné matky, která zabránila tomu, aby Lucii po vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně poslali do speciální třídy, mohl se ale její život ubírat úplně jinými cestami.

Poslechněte si celý podcast s Mojí Heroine Lucií Fukovou:

„Vyrůstala jsem v komunitě, v místě, kde bydlelo hodně Romů, bydlela jsem v domě, který není jako ten, co si představíte v dnešní sociálně vyloučené lokalitě. Nicméně ta oblast, kde jsme bydleli, byla segregovaná,“ vypráví. „Já jsem chodila do školy, kde to byl gádžovský svět majority, pak jsem se vracela domů, udělala jsem si úkoly a běžela jsem ven do našeho parku, kde jsme se jako romská komunita scházeli, hráli jsme na kytaru a zpívali,“ vzpomíná na své dětství. 

„Ve škole jsem Romy nepotkávala, ale to vám dojde až později, že to je divné, že moji kamarádi chodili do zvláštních škol. To, že já jsem byla v běžné základní škole, byla náhoda,“ říká Lucie Fuková. O tom, co rozhodlo o kvalitě jejího vzdělávání na samém jeho začátku, vypráví v podcastu Hlas Heroine. „Byl to klíčový moment, můžu říct, že kdyby se to nestalo, tak nejsem tam, kde jsem. Kamarádi, se kterými jsem vyrůstala, nebyli hloupější než já, jen měli jiný start. Speciální škola je nižší kvalita přípravy na další vzdělání, ta šance uplatnit se ve společnosti a mít dobré zaměstnání je pak velice nízká.“

Lucie Fuková vypráví v podcastu i o tom, jaké pro ni bylo vyrůstat v 90. letech, kdy v Česku docházelo k rasisticky motivovaným činům: „Uvědomila jsem si, že pravicoví extremisté nejsou česká společnost, je to jen odpad této společnosti.“ A popisuje, jak rebelovala proti tradičním představám o tom, co znamená být správná romská žena. „Já jsem často ráda provokovala. Romská žena má být ta, která se postará o domácnost, umí dobře vařit. Už někdy v jedenácti ve dvanácti letech má být dobrá hospodyňka. Já už jsem tehdy revoltovala, říkala jsem, že nebudu žehlit oblečení svým sourozencům a podobně,“ směje se Lucie Fuková.

Ve druhé části podcastu rozebíráme se šéfredaktorkou Michaelou Kramárovou hlavní téma aktuální tištěné Heroine, kterým jsou podoby rodičovství. Vzpomínáme, kdy jsme se setkaly s mum shamingem, jaké nevyžádané komentáře se nás jako čerstvých matek nejvíc dotýkaly a kdo z nekonvenčních rodičů, které představujeme v časopise Heroine, nás svým přístupem inspiruje.

Poslechněte si celý podcast na Spotify, na Apple Podcast nebo na Heroine.cz.

Partnerem této epizody je módní e-shop Answear.cz.