„Ráno jsem měla syna, odpoledne už ne.“ Příběh o tom, jak jedna matka pomáhá měnit českou justici
Když Jana Voždová přišla při dopravní nehodě o syna, čekala od soudu důstojné uzavření jeho života. Místo toho zažila roky ponižování, odmítání svých zákonných práv a ticho ze strany pachatele. Tím, že svůj příběh otevřeně vypráví, ukazuje, co je v justici potřeba změnit – a pomáhá soudcům a soudkyním pochopit, proč hlas obětí nesmí být umlčen. V nové epizodě Hlasu Heroine společně s právničkou Petrou Masopust Šachovou vypráví, jak v tom může pomoct restorativní justice.
Sedmého srpna 2017 jel její syn po své straně silnice. Naproti se blížil nakladač s upravenou lžící, která zakrývala světla a směrovky. „Syn měl přednost, ani nemohl předpokládat, že nakladač bude chtít odbočit. V okamžiku, kdy ho míjel, ho tou lžící z cesty smetl,“ vrací se Jana Voždová ke smutnému dni, který poznamenal život celé její rodiny. Vozidlo bylo kvůli úpravám technicky nezpůsobilé, ale přesto se pohybovalo po veřejné silnici.
Vyšetřování od začátku provázely nesrovnalosti: zmizel kamerový záznam, stroj byl opraven během deseti dnů, vedení družstva se vyhnulo odpovědnosti. Nestandardní postupy, ke kterým ve vyšetřování nehody podle paní Voždové došlo, ale nejsou jediným důvodem, proč je pro ni tak těžké se s tragédií toho dne vyrovnat.
Pachatel odešel od soudu s podmíněným trestem a zákazem řízení, družstvo dostalo pokutu 8 500 korun. „Já jsem ráno měla syna, odpoledne už jsem ho neměla a nemohla jsem k tomu říct jediné slovo,“ říká Jana.
Foto: Jiří Matoušek
Soud jim nedovolil přečíst prohlášení o dopadu trestného činu. „Pro mě bylo strašně důležité, aby někdo v tom synovi neviděl jen jméno v trestním spisu, ale živou lidskou bytost. My, ti jeho pozůstalí, nejsme strana řízení, jsme pořád lidské bytosti. A když nám soud zamítl čtení, doslova nám vzal hlas.“
Zkušenost z jednací síně byla pro rodinu ponižující. V soudní síni všechny lavice obsadili studenti, kteří měli návštěvu soudu domluvenou v rámci výuky. „My jsme zůstali stát před těmi lavicemi a nám řekli, že pro nás není místo, že jsme veřejnost jako každá jiná a máme jít na chodbu. Kdyby mě v tu chvíli uhodil, bolelo by to míň než jeho slova.“
Potřeby oběti až na posledním místě
Podle právničky a předsedkyně Institutu pro restorativní justici Petry Masopust Šachové jde o příklad, kdy systém selhal v naplnění potřeb obětí. Máme sice zákon o obětech trestných činů, ale často se nepropíše do praxe.
„Když se podíváme do trestního řádu, tak ten cíl, to, co chceme, aby se v trestním řízení dělo, je zaměřený na to, abychom potrestali pachatele. Zájmy oběti, respektive poškozených tam propsány nemáme.“ Trestní řízení je nastaveno hlavně na nalezení a potrestání pachatele. Na to, co potřebuje oběť, se podle Petry Masopust Šachové ptáme málo. Přitom právě respektující a citlivý přístup je pro cestu za spravedlností klíčový.
Restorativní justice nabízí jiný pohled: místo hledání viníka hledá cesty k nápravě, místo ticha vytváří prostor pro hlas oběti. „Hledá taková řešení, která podporují řešení příčin trestné činnosti, aby pachatel byl veden k vnitřní odpovědnosti za to, co způsobil,“ říká Petra Masopust Šachová. Je zároveň zásadní, aby se oběť cítila slyšena. „V případě paní Voždové k ničemu takovému nedošlo.“
Jana o setkání s pachatelem usilovala. „Lidsky chápu, že se může cokoliv stát. Ale jako dospělý člověk musím za to převzít odpovědnost. Potřebovala bych, aby mi řekl pravdu – že syna na rovném úseku cesty neviděl. Pravdu.“ On však zájem neměl. Jediné, co rodině poslal, byl po 165 dnech osm řádků dlouhý dopis začínající slovy: „Jsem druhý účastník nehody vašeho syna.“
Pomoc přišla až po několika letech
Teprve po letech, kdy se obracela na různé úřady a instituce a domáhala se svých zákonných práv, našla Jana Probační a mediační službu a Institut pro restorativní justici. „Vždycky jsem šla ten dopis na tu instituci posílat s velkou nadějí. A když potom vždycky přišla zamítavá odpověď – nic nebudeme zjišťovat, na nic nemáte právo –, tak jsem se nějaký čas vzpamatovávala a pak jsem si řekla, že to tak nemůžu nechat. Někdo mě přece musí vyslechnout, musí nám pomoct.“
Probační a mediační službu pak našla v podstatě náhodou. Po celou dobu ji v rámci řízení nikdo neinformoval o tom, že mohla jako matka oběti dostat pomoc a podporu. Kdyby pomoc přišla na začátku, nemusela Jana Voždová zažít tolik bezmoci a ponížení. „Kdybych dokázala to, že jedna jediná maminka už by před tím soudem nebude muset stát jako poslední žebrák, tak by to znamenalo, že ten krátký, ale slušný život mého syna měl cenu.“
Petra Masopust Šachová dodává: „Novela trestněprávních předpisů mezi základní zásady trestního řízení doplňuje zásadu o restorativní justici. Všechny orgány činné v trestním řízení by měly vytvářet prostor a podpořit poškozeného a pachatele, aby mohli společně usilovat o nápravu.“
Poslechtěte si celý rozhovor s Janou Voždovou a Petrou Masopust Šachovou o tom, jak těžká může být cesta za spravedlností. Hlas Heroine sledujte na YouTube, Spotify, Apple Podcasts a dalších platformách.
Co v podcastu uslyšíte:
04:18 – Den, kdy smrtelná nehoda změnila všechno
11:09 – Právnička: Oběti jsou v trestním řízení až na druhé koleji
15:41 – Ponížení u soudu: místo pro studenty, ne pro matku oběti
19:50 – Sedm let boje s institucemi, které chrání pachatele
25:51 – Potřebujeme justici, která slyší oběti
30:00 – Proč je důležité nabídnout pomoc hned po tragédii
42:30 – „Chci slyšet pravdu.“ Maminka žádá odpovědnost pachatele
51:03 – Jak restorativní přístup mění českou justici
