Vím, že zadarmo nic nedostanu, říká Zdislava Pokorná. Reportérka, která odhalila Turka, si strach nepouští k tělu
„Od velmi mladého věku jsem se o sebe musela postarat sama. To člověku dá kuráž a sílu,“ podotýká novinářka Zdislava Pokorná. Osmadvacetiletá reportérka Deníku N sbírá ocenění, „sundala“ ministra spravedlnosti a odkryla smazaný obsah sociálních sítí kandidáta na ministra zahraničí Filipa Turka. Její začátky přitom nebyly jednoduché: jako mladou ženu ji ve světě korupčních kauz málokdo bral vážně. V současnosti zase kvůli své práci čelí vlně internetové nenávisti, přesto rozhodně nehodlá zpomalit. I proto je další Moje Heroine 2025. „Novinařina mi dala sílu si vybudovat život takový, jaký bych ho chtěla mít,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
Loni v únoru jsi v podcastu Background ČT24 řekla, že se necítíš být investigativní novinářkou. Mezitím jsi rozkryla bitcoinovou kauzu, kvůli níž odstoupil někdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), vytváříš mapu korupce a klientelismu v regionech a aktuálně jsi přišla s kauzou obsahu sociálních sítí čerstvého poslance a možného kandidáta na post ministra zahraničí Filipa Turka. Už se cítíš jako investigativní novinářka?
Pořád se tak necítím. Pod pojmem investigativní novinařina si představuju, že člověk tráví na jednom případu enormní množství času. Pokud se mi povede projekt Mapa vlivu, který sleduje korupci a klientelismus v regionech, ať už v rámci jednotlivých krajů, nebo celé České republiky, pak si myslím, že bude možné to považovat za výsledek investigativní práce. Ty dílčí věci, které píšu na web Deníku N, jako investigativní žurnalistiku neberu. Mají prvky kauz, ale pořád jde primárně o zpravodajské texty.
Pokud bych měla ve své dosavadní kariéře něco označit za investigativní práci, napadá mě jediný text: schůzky na Pražském hradě, kdy jsem skoro rok seděla na jeho nádvoří a zkoumala, kdo chodil za tehdejším nejbližším okolím exprezidenta Miloše Zemana – Martinem Nejedlým a Vratislavem Mynářem. To je moje jediná dosavadní investigace.
Dobře. Neříkejme tedy tvým kauzám investigace, ale zpravodajská práce. Je to, co v současnosti děláš, ten typ novinařiny, kterému ses vždy chtěla věnovat? Nebo jsi měla na začátku jinou představu?
V médiích pracuju od osmnácti. Začínala jsem na těch nejnižších pozicích: zpracováváním agenturních zpráv a překladem zpráv ze zahraničí. A moc mi to nešlo. Stejně tak jsem tehdy moc neuměla přicházet s objevnými zpravodajskými tématy, co se týče politiky a domácího dění. Poměrně záhy jsem si ale všimla, že mě baví nacházet různé souvislosti a nesrovnalosti, například ve smlouvách. Tehdy jsem pracovala pro Seznam Zprávy. Začala jsem si hledat různé informace v otevřených zdrojích: veřejně dostupných smlouvách, registrech. Když jsi mladá a chceš začít pracovat na kauzách, je to poměrně složité, protože zpočátku nemáš žádné kontakty. Postupně se ale začali nabalovat lidé, s nimiž jsem se mohla začít bavit o různých souvislostech v rámci informací, které jsem nacházela.
Se Zdislavou Pokornou se známe z novinářského prostředí, proto si v rozhovoru tykáme. Dočtete se v něm:
- Jak jí nelehké dospívání pomohlo na cestě za novinářskou kariérou
- O jejích začátcích v redakcích a kauze s Lubošem Xaverem Veselým
- Jaké je být mladou ženou zabývající se aférami mocných a českým podsvětím
- O tom, jak zvládá vlnu nenávisti spojenou s kauzou Filipa Turka
- Jak se dívá na to, že ji veřejnost a politici běžně oslovují zdrobnělinou
Byl v té době v redakci někdo, kdo tě svou prací inspiroval?
Jednoho či více autorů a autorek jako vzory jsem neměla. Spíš pro mě byli vzory ti, kteří mi dali možnost a šanci se rozvíjet. Pro řadu mladých lidí je velmi těžké se v médiích vůbec uchytit. Z peněz, které člověk dostane na zpravodajské směně, se moc vyžít nedá. Několik let jsem proto musela mít dvě až tři práce, abych se vůbec uživila. Není to tak dávno, co jsem řešila, jestli je pro mě v médiích vůbec místo, jestli je to pro mě správná cesta. Dlouho jsem tápala, co vlastně chci a co je mým novinářským posláním.
