Restorativní justice

Současné trestní právo se primárně zaměřuje na nalezení a potrestání pachatele. Při ukládání trestu navíc jen velmi omezeně řeší příčiny trestného jednání pachatele a možnosti změny jeho životní dráhy. Dominantní roli hraje v celém trestním procesu stát (zastoupený státním zástupcem a soudcem) a pachatel. Oběť, její potřeby vzniklé v důsledku trestného činu a jejich naplnění nejsou považovány za základní cíl či účel celého procesu. Restorativní spravedlnost na řešení dopadů trestného činu pohlíží jinak.

Princip restorativní justice si klade otázky: Komu bylo trestným činem ublíženo? Jaké jsou jeho potřeby? Jak je možné tyto potřeby naplnit a kdo za to nese odpovědnost? V centru restorativní spravedlnosti stojí restorativní programy, které umožňují oběti a pachatelům, v bezpečném, facilitovaném prostředí hovořit o tom, co se stalo a jak je možné to napravit. Obecnější restorativní přístup mohou v rámci celého trestního řízení aplikovat všichni profesionálové, kteří se na něm podílí.