Dvoumetrový Péťa tátu kouše a bije, rukou rozbíjí zdi. „Je těžké ho mít ráda, někdy žárlím," říká jeho sestra
Péťovi bude brzy osmnáct, měří dva metry a má tělo dospělého muže. Žije ale s vážnou formou autismu a jeho chování věku neodpovídá. Nemluví, denně má momenty, kdy je násilný. Pro jeho otce Petra je péče o něj práce na plný úvazek. Sedmnáctiletá Vanessa se i kvůli tomu často cítí upozaděná, někdy na bratra žárlí kvlůli množství pozornosti, které se mu dostává. O komplikované situace a rodičovské a dětské lásce vznikl dokument Co s Péťou, který nyní vstupuje do českých kin.
Když byly Péťovi dva roky, jeho rodiče si všimli, že se nechová jako jiné děti. Začali jezdit po doktorech, po vyšetřeních, až jim v pražské nemocnici řekli, že jejich syn má dětský autismus. „Byl to šok. Vůbec jsem v té době nevěděl, co to znamená,” říká Petr Jochec v reportáži Lukáše Houdka na webu Heroine.cz. O Péťu se doma starala „Když jsem pak přijel na víkend domů, dívali jsme se s Péťou dokola na český film Trhák. Ten zbožňoval,” směje se Petr.
Rodina péči o Péťu v rámci možností zvládala dobře. Petrova manželka ale před třemi lety zemřela a on s Péťou a dcerou Vanessou najednou zůstal sám. „Bylo to těžké. Hodně jsem se uzavřela. I brácha se po tom hodně zhoršil. Bylo moc věcí naráz, nebyl chvíli klid,” popisuje své pocity Vanessa. Petr musel odejít z práce, vše v rodině se změnilo, včetně finančních poměrů.
S péči o Péťu Petrovi pomáhá i spolupráce se specializovaným centrem Nautis. To poskytuje podporu rodinám pečujícím o děti s autismem, které vykazují náročné chování. Péťa tam jezdí na jeden týden v měsíci, Petr většinou ten čas tráví opravováním toho, co Péťa v návalech vzteku v jejich domě rozbil. Někdy zeď, jindy třeba baterii v koupelně. Někdy se emoce obrací i proti Petrovi, kterého syn občas bije, nebo kouše, jindy ho ale přijde láskyplně obejmout. „On sice zlobí, někdy mě bije. Pak ale přijde chvíle, kdy za mnou přijde, posadí se mi na kolena, dlouze se na mě dívá....” Petrovi se náhle zlomí hlas a do očí mu vstoupí slzy. „Nejde ani popsat, jak to je nádherné," vypráví v textu Lukáše Houdka.
Jinak to ale cítí sedmnáctiletá Vanessa. „Je těžké mít ho ráda, když pořád jen řve a dřív mě i bil. A všichni mi to vyčítají,” říká a přiznává, že se kvůli tomu cítí značně provinile. „Všichni se soustředí pořád na Péťu. Zajímá je, jak se mu daří, a nikdo nemá zájem o mě. Někdy na něj prostě žárlím. Tu pozornost mu závidím,” sdílí své pocity s odzbrojující upřímností.
Jak se rodině žije na denní bázi? Jak pocity Vanessy vnímá její otec? Jak je možné rodině pomoci? A jak probíhají odlehčovací pobyty v Nautisu? Více v reportáži Lukáše Houdka na webu Heroine.cz.
