Facky, děti v Klokánku i Výměna manželek. Co všechno řešila vládní zmocněnkyně pro lidská práva
Poslední tři roky Kláry Šimáčkové Laurenčíkové ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva potvrzují, že je k nezastavení. Dokázala (spolu)prosadit změny, na které se v Česku čekalo dlouhé roky: lepší ochranu dětí, definici domácího násilí či spravedlivější podmínky pro pečující a tento seznam ještě zdaleka nekončí. V rozhovoru mluví nejen o těchto posunech, ale i o osobních výzvách, které se snažila skloubit s náročnou veřejnou rolí, a taky o tom, kam by se chtěla vydat dál.
Ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva jste od května 2022. Je nějaká rada, kterou jste během posledních tří let často slýchávala?
Od začátku mi různí lidé doporučovali, ať si agendu zúžím a nesnažím se řešit všechno. Brzy mi ale došlo, že to nedokážu. Nepřišlo mi správné ani možné říci, že se některým důležitým tématům nebudu věnovat vůbec. Že nezohledním potřeby cizinců, seniorů nebo lidí se zdravotním handicapem. Pro mne je opravdu důležité, aby úplně každý mohl žít svůj život důstojně, v klidu a s důvěrou, že ve společnosti má svoje místo a že když bude potřebovat pomoct, stát mu dokáže včas podporu zajistit.
Ale přece jen, je nějaká agenda, kterou upřednostňujete?
Mojí srdeční záležitostí vždycky byly a budou práva dětí. Mám pocit, že velká část problémů, které jako společnost řešíme, má kořeny v tom, v čem jsme vyrůstali a jaké máme zázemí, co si v sobě neseme z dětství.
Dá se říct, co pro vás bylo nebo je v této funkci nakonec ze všeho nejtěžší?
Průběžně se mi ozývají konkrétní lidé se svými příběhy a zkušenostmi. Častokrát řeší zjevnou nespravedlnost, selhání systému. Oprávněně se zlobí, hledají pomoc. Bohužel však nemám dostatečný aparát ani možnosti a kompetence zajistit pro každého z nich efektivní pomoc. Přesto jsem se snažila.
Jak například?
Často to byly drobnosti – navést, poradit, kde hledat pomoc, předat informaci. Psaly mi ale taky zoufalé mámy, že soudy špatně rozhodují o jejich dětech, že práva dětí v opatrovnické justici nikdo pořádně nezohledňuje, že je nutí do styku s násilným otcem.... Chtěly po mě zařídit rychlou změnu. Musela jsem jim vysvětlovat, že do konkrétního soudního řízení zasahovat nemůžu, nemám na to pravomoc. Co jsem ale dělat mohla, bylo navrhovat změny zákonů a upozorňovat na místa, ve kterých stát dlouhodobě selhává.
Co dalšího se v rozhovoru dozvíte?
- Jak se dvanáctiletý kluk ozval proti nespravedlivému rozhodnutí soudu.
- Co se dělo za zavřenými dveřmi jednání o Výměně manželek a jak se pořad nakonec promění.
- Proč bylo nutné vybojovat zákon, že už první facka je domácí násilí.
- Jak se v Česku po letech podařilo zakázat umisťování malých dětí do ústavní péče.
- Proč politici pořád váhají s manželstvím pro všechny a sebeurčením transgender osob.
Měla jste čas se s někým alespoň občas setkat osobně?
Ano, potkala jsem se s mnoha lidmi. Chtěla jsem si vyslechnout jejich příběh, porozumět, kde jsou v systému mezery. Vyjádřit porozumění. Jedním ze silných zážitků bylo setkání s dvanáctiletým klukem, který se na mě před dvěma lety sám obrátil.
O co vás žádal?
