Otec Terezy Nvotové: Příběh muže, kterému v horkém autě zemřelo dítě, je film o lidské vině a rychlém odsouzení
Třetí hraný film režisérky Terezy Nvotové není jen o tragédii, která zasáhla celou rodinu. Je to také příběh o hluboké vině a o tom, jak snadno nás může společnost odsoudit. Ve svých předchozích filmech se zaměřila na silné ženské příběhy, teď zkoumá psychiku postavy nešťastného otce, ale i to, jak na takovou tragédii reaguje společnost. Inspirací byl skutečný příběh muže, který v horkém dni zapomněl dítě v autě a zavinil tak jeho smrt. Film Otec bude soutěžit na festivalu v Benátkách, který začíná 27. srpna.
Film Otec se dotýká hlubokých lidských emocí. Hlavní postava otce, který způsobí smrt své dvouleté dcery, se ocitá v zajetí mučivé viny. A právě to režisérka Tereza Nvotová ve filmu zkoumá.
„Pro mě je ten příběh skrytý hlouběji. Zajímala mě na něm psychologie člověka – ne muže nebo ženy, ale člověka, protože víme, že tyto případy se stávají jak mužům, tak ženám všech věkových kategorií, lidem všech pohlaví a všech profesí,“ říká Tereza Nvotová v podcastu Hlas Heroine.
Nechtěla zpracovat jen tu bulvární rovinu příběhu. „Spíš mě zajímalo, co se děje pod povrchem, v naší hlavě, jak vůbec funguje paměť. A pak mě zajímalo, jak můžeme žít s tak obrovskou vinou, jak se s tím můžeme vyrovnat, jak můžeme mít vztahy, jak na to reaguje společnost, jak se člověk ocitne v absolutní izolaci,“ vysvětluje režisérka a spoluautorka scénáře.
Foto: Jiří Matoušek
„V okamžiku, kdy ve mně něco vyvolává mnoho otázek, tak mě to strašně přitahuje a dráždí jako magnet a musím za tím jít.“ Na příběhu muže, který v důsledku momentálního selhání paměti nechá dítě v autě a zaviní tak jeho smrt, ji fascinovalo hlavně to, jak se s takovou tragédií vyrovnává sám otec, ale i jeho okolí a společnost. „Odpověď společnosti – minimálně na Slovensku, ale děje se to i jinde – je většinou naprosto odsuzující. Ten člověk je najednou pro společnost vrah. Za pět minut to mají vyřešené. Nikdo se nezamýšlí nad tím, co se tam vlastně mohlo stát,“ uvažuje se režisérka.
Se skutečným příběhem je potřeba zacházet citlivě
Někomu se stane to nejhorší, co si ani nedokáže představit, je tam ta vlastní vina, kterou musí prožívat, a k tomu společnost, která říká, že jsi to udělal schválně. To je pro mě naprosto nepředstavitelné,“ pokračuje Tereza Nvotová. „A myslím si, že film má moc otevírat témata, se kterými je každý hned hotový. Má moc měnit lidskou empatii, kterou máme v posledních letech velmi vyprahlou.“
Tereza si uvědomuje, jak citlivě je potřeba s takovýmto příběhem zacházet. „Teď pracuju na dalším projektu, ve kterém používáme jména skutečných lidí, o kterých budeme točit. Tam to opravdu funguje tak, že máme podepsané souhlasy od všech lidí, jejichž jména uvádíme. Ale v momentě, kdy měníte dost velkou část příběhu včetně jmen a dalších věcí, tak nejde o písemný souhlas a smlouvy. Je to prostě založené na skutečném příběhu, inspirovaném knihou,“ říká Tereza Nvotová s odkazem na dění kolem filmu Sbormistr.
„Já cítím, že eticky to je takto v pořádku právě proto, že film Otec vznikal v blízké spolupráci s Dušanem, který k té rodině má velmi blízký vztah,“ vysvětluje Tereza Nvotová. Dušan Budzak, spoluautor scénáře, je zároveň autorem knihy o události, která příběh filmu inspirovala, a podle režisérky byl během příprav filmu s rodinou, kterou tragédie zasáhla, v úzkém kontaktu.
Ještě před českou premiérou, která je v kinech naplánovaná na 18. září, se Otec představí na festivalu v Benátkách v soutěžní sekci Horizonty. „Když se podaří odpremiérovat film na jednom z těchto největších festivalů, tak to znamená, že film bude cestovat. Už teď víme, že půjde na další festivaly, že ho uvidí diváci. A to je pro mě jako autorku to nejdůležitější. Je fajn, když vám zatleskají a je červený koberec, ale proto já filmy nedělám. Dělám je hlavně proto, aby se dostaly k lidem,“ říká Tereza Nvotová.
Uvědomuje si, že s takto těžkým tématem, bude cesta filmu Otec k divákům možná náročnější a zařazení filmu do programu jednoho z nejvýznamnějších festivalů mu může pomoct.
Zároveň je to pro režisérku důležité i z profesního hlediska. „Film stojí hodně peněz a je těžké ho financovat. S každým filmem musíte ukázat, že na to máte a že víte, co děláte. V tomhle ‚dokazování‘ fondům a institucím, které na filmy dávají peníze, festivaly pomáhají.“
Poslechněte si celý rozhovor s Terezou Nvotovou na YouTube, Spotify, Apple Podcasts a dalších platformách.
Dozvíte se, proč podobně jako ve filmu Adolescent točila režisérka celé scény na jeden záběr. Jak se jí daří získávat práci v Americe a proč se klidně může stát, že dítě v autě zapomene i vy.
Co v podcastu uslyšíte:
4:56 – Příběh o otci a vině: Co všechno se skrývá za lidskými emocemi?
14:10 – Syndrom zapomenutého dítěte: Když paměť selže
19:16 – Etické hranice při zpracování skutečných tragédií: Jak neublížit těm, kteří přežili
25:16 – Dlouhé záběry jako klíč k hlubší empatii: Jak to natáčení opravdu funguje
35:09 – Herecké výzvy: Jak se připravit na roli, která vám změní život
37:02 – Benátky jako start: Co znamená mít film na tak prestižním festivalu?
38:41 – Filmové financování: Jak těžké je získat peníze na film ve střední Evropě
47:13 – Filmařkou v Evropě versus v Americkém filmovém průmyslu: Co se Tereza naučila
