Ženy v nedobrovolném celibátu. Femcels nenabízejí řešení, jen sdílenou beznaděj, říká antropoložka
Mluvilo se o nich jako o ženské verzi incelů. Jenže to není úplně přesné. Femcels nejsou převráceným obrazem mužské frustrace – ale jejím tichým, introspektivním odrazem. V nové epizodě Hlasu Heroine se antropoložka Marie Heřmanová dívá na fenomén femcels. Co trápí ženy, které si nemohou najít vztah? Co znamená pink pill? Proč se frustrace těchto žen obrací dovnitř, a ne ven? A jak to souvisí s konzervativním obratem na sítích?
O incelech v poslední době slýcháme často – ale o jejich ženských protějšcích, femcels, zatím spíš jen okrajově. A přitom jde o jev, který získává silnější hlas, hlavně na internetu. „Femcels je v tuhle chvíli spíš marginální druh online identity, taková mini subkultura v některých místech internetu,“ nabízí antropoložka Marie Heřmanová svoji definici.
Ne každá žena, která nemá vztah, ale chtěla by ho, je femcel. Je to identita, kterou si ženy v určitých životních situacích berou na sebe. Sdílejí frustraci, pocit neviditelnosti, ale i přesvědčení, že s tím už nejde nic dělat.
Zatímco u incelů se nespokojenost s tím nedobrovolným celibátem obrací ven, tak u žen, které jsou v nedobrovolném celibátu, se frustrace obrací dovnitř. Zkrátka Femcels hledají chyby u sebe. Žádné výzvy k násilí. Žádné plamenné manifesty. Místo toho ironie, memy, zpovědi v anonymitě. A hluboké přesvědčení, že za svůj osud si mohou samy.
Foto: Shutterstock
Stejně jako u incelů se tyto ženy sdružují na internetových platformách. „Na těch fórech je to hodně o té introspekci a je to vlastně podpůrná komunita. Je tam mnohem méně otevřeného násilí a obviňování nebo výzev k násilí,“ popisuje Marie Heřmanová.
V čem tedy spočívá to nebezpečí? Marie Heřmanová se domnívá, že v přesvědčení, že jde o něco daného a nezvratného, v beznaději. „Incelové používají termín red pill, ve femcel komunitách se někdy používá pojem pink pill,“ odkazuje antropoložka na metaforickou pilulku, jejíž přijetí znamená prozření a přijetí skryté pravdy.
Pink pill říká: nemáš ideální genetiku, nemáš ideální vzhled, tvá hodnota je nulová. Ne proto, co děláš, ale proto, jak vypadáš. „To je ten radikalizační moment, který může vést k velké frustraci, protože vám vlastně nenabízí vůbec žádné východisko.“
„Ty Femcel jsou v podstatě anonymní komunity,“ vysvěštluje Marie Heřmanová v podcastu Hlas Heorine. Zatímco tradwives šíří své ideály z instagramových účtů s manželem po boku a koláčem v ruce, femcels zůstávají skryté. Ale i ony jsou součástí femosféry – souboru identit, které jsou konzervativní reakcí na zklamání z feminismu. Podle antropoložky nabízí femosféra návrat tradičních rolí, protože slibovaná rovnost nepřišla.
Marie Heřmanová zároven zároveň zmiňuje, že manosféra se na rozdíl od společenských nerovností stala populárním tématem. „Vyjadřují se k tomu různé veřejné osobnosti. Máme tady zpovědi mužů o tom, jaký algoritmus nabídl něco ošklivého, ale oni to zvládli a pořád jsou dobrými muži,“ vysvětluje. „Říkám si, že my to teď řešíme zase jenom proto, že se to týká mužů. Ale vždyť ty ženy jsou hrozným věcem vystavený na internetu od té doby, co ten internet existuje,“ podivuje se.
Poslechněte si celý rozhovor o femcels a femosféře v podcastu Hlas Heroine na YouTube, na Spotify, Apple Podcasts a dalších podcastových platformách.
Co v podcastu také uslyšíte?
04:40 – Kdo jsou femcels (a proč nejde o hnutí)
05:15 – Jak se liší od incelů: frustrace dovnitř místo ven
10:55 – Pink pill a nebezpečí biologického determinismu
16:29 – Femosféra jako konzervativní reakce na feminismus
16:00 – Influencerky, girlboss ideologie a individualismus
20:28 – Tradwives versus femcels: hospodyňky s tváří, single ženy v anonymitě
30:50 – Proč potřebujeme zapojit muže
36:00 – Ženy, které pohrdají muži
37:40 – Co chybí současnému feminismu a kde selhává
47:22 – Jak nabídnout východisko z beznaděje
53:39 – Co nás naštvalo: Mužům vadí, že ženy chtějí běhat bez nich
56:00 – Mikrofeministická výzva: nová empatie
