Dvoumetrový Péťa ho bije a kouše, otec syna přesto miluje. Jak vypadá život rodiny, která čelí těžkému autismu

Devatenáctiletý Péťa je chlap jako hora, který holou rukou zvládne udělat díru do dveří nebo vytrhnout baterii vodovodu ze zdi. Jeho záchvaty spojené s diagnózou těžkého autismu jsou velmi časté – objevují se denně - a často násilné. Obracejí se jak proti jeho otci, vdovci Petrovi, tak v minulosti občas i proti sestře, dnes sedmnáctileté Vanesse. Ti tři spolu žijí v Moravičanech poblíž Olomouce, vždy s výjimkou jednoho týdne v měsíci, kdy je Péťa na odlehčovacím pobytu v pražském centru Nautis. Jedině tam jsou zařízení na péči o takto náročné klienty a klientky.

Dřív se o Péťu a Vanessu starala jejich máma a otec Petr jezdil do světa s náklaďákem a zajišťoval rodině slušný příjem. Před třemi lety ale žena zemřela a Petr odešel z práce a zůstal na péči sám. „Tím se změnily také finanční poměry. Rodina sice pobírá různé příspěvky, ty však stěží stačí na poplacení základních výdajů. Pokud se objeví něco nečekaného, finance chybí a rodina je odkázána na pomoc nadací,“ popisuje situaci rodiny Lukáš Houdek, který se za nimi na Moravu zajel podívat a napsal o tom pro Heroine.cz reportáž.

Za pár měsíců po pohřbu se rozběhlo natáčení dokumentu Co s Péťou?, které bylo naplánované už dlouho předtím. Petr s Vanessou měli pochybnosti, zda to zvládnou, nakonec jsou ale rádi, že do natáčení šli. „Štáb se pro ně stal únikem z vlastního uzavřeného vesmíru plného truchlení a péče o Péťu,“ popisuje Lukáš Houdek, jak oba protagonisté svou zkušenost shrnují. „Dokumentární film zachycuje každodenní život rodiny. Nenajdeme v něm rozhovory s protagonisty, čas prostě plyne. Předkládá nám realitu, kterou si dovedeme jen stěží představit. Dokumentuje Péťovy ataky, kdy z ničeho nic začne z plna hrdla křičet, mnohdy následuje také útok na stěny nebo vybavení domu, případně na otce. Vyčerpání a beznaděj se dají krájet.“

Je vůbec možné takové dítě milovat? „On sice zlobí, někdy mě bije. Pak ale přijde chvíle, kdy za mnou přijde, posadí se mi na kolena, dlouze se na mě dívá....” vysvětluje Petr se slzami v očích. „Nejde ani popsat, jak to je nádherné. A já vidím, jak mi těma očima říká, jak mě má rád. A i když mě bije, vidím mu v očích, že ho to mrzí. Že to prostě nedává.” O tom, jak dění kolem bratra vnímá Vanessa, jak s Péťou pracují v Nautisu a zda je možné si v podobné situaci zachovat naději a zdravý rozum se dočtete v celé reportáži na webu Heroine.cz.