Když se muži učí, že mají na ženské tělo nárok. Toxická manosféra není jen internetový problém
Internetové bubliny, ve kterých se z feminismu dělá nepřítel, ženy jsou líčeny jako vypočítavé zlatokopky a muži se utvrzují v tom, že pokud nejsou „alfa“, nikdy nebudou mít lásku ani uspokojivé fyzické vztahy. I tak vypadá realita manosféry – toxického on-line prostoru, který posiluje stereotypy a šíří misogynii. V nové epizodě podcastu Hlas Heroine o tom s moderátorkou Ilonou Keníkovou mluví Johanna Nejedlová, zakladatelka spolku Konsent.
„Pořád podle mě nerozumíme dostatečně tomu, jak se stane, že kluk, co chodí se šestnáctiletou holkou, si myslí, že má právo na sex s ní, i když je třeba úplně opilá a nemůže se vyjádřit,“ říká Johanna Nejedlová, lidskoprávní aktivistka, feministka a zakladatelka spolku Konsent, ten se věnuje prevenci sexuálního násilí. Právě z takového myšlení pak podle ní vyrůstá i přesvědčení, že muži mají nárok na ženská těla a že když to ženy vidí jinak, je s nimi něco špatně.
Kniha, která mění pohled na sexualizované násilí
Velkou roli v tom, jak o těchto tématech přemýšlíme, sehrála kniha Chci se ti podívat do očí. Jde o český překlad silného příběhu islandské autorky Tordis Elvy a jejího bývalého partnera Toma Strangera. Kniha zachycuje, jak znásilnění ovlivnilo nejen život oběti, ale i samotného pachatele. A ukazuje, že trauma z takového činu si často nesou obě strany. Zároveň otevírá obtížnou, ale potřebnou debatu o tom, jestli je vůbec možná cesta k nápravě a smíření. „Ta kniha je přelomová. Pořád to porozumění tomu, proč k sexuálnímu násilí dochází, není tak hluboké, jak by mělo být,“ upozorňuje Nejedlová.
Ten kout internetu, kde ženy nevyhrávají
Součástí manosféry jsou různé skupiny od „bojovníků za mužská práva“ až po komunity incelů – mužů, kteří se považují za nedobrovolně celibátní, protože „ženy chtějí jen ty nejúspěšnější“. Společné mají jedno: vinu hledají ve feminismu a ženách, připomíná Johanna Nejedlová, která tyto obsahy cíleně vyhledávala ve snaze porozumět motivacím lidí, jenž je tvoří a konzumují.
Foto: Shutterstock
Jejich přesvědčení navíc výrazně posilují algoritmy sociálních sítí. „Odehrál se experiment, kdy se založilo 10 profilů mladých kluků, ty profily se pustily na sociální sítě, dostaly nějaké zájmy jako sport, posilovnu. Byly tam i úplně neutrální profily a také profily, který měly jako zájmy uvedená témata spojená s manosférou,“ popisuje Johanna Nejedlová. „Všechny ty profily se do několika dní dostaly k tomu, že se jim jak na běžícím páse ukazoval toxický obsah. Na YouTube shorts to trvalo snad 8 minut, než se dostali k tomu prvnímu toxickému obsahu,“ přibližuje poněkud děsivou realitu.
„Je zatím snaha sociálních sítí vydělávat peníze, protože se ukazuje, že právě tento obsah je tam drží déle. A zároveň tím různí toxičtí influenceři vydělávají hrozně moc peněz. Není to náhoda,“ upozorňuje.
Incelové: když nenávist ničí i jejich vlastní životy
V rozhovoru zazní i fascinující paradox: zatímco feministky ve snaze změnit nepříznivé postavené žen budují podporující komunity, incelové se podle Nejedlové často utápějí v ještě větší frustraci a sebepohrdání.
„Znám spoustu kamarádek, které se spokojí s nižším standardem. Takže se rozhodně nedá říct, že by ženy šly jenom po těch nejúspěšnějších, nejkrásnějších a nejbohatších mužích,“ polemizuje Johanna s klíčovým přesvědčením komunity incelů, že ženy jsou vesměs povrchní, vybíravé a chtějí jen muže, kteří umí vydělat hodně peněz.
Restorativní justice: cesta, která může léčit
Zásadním tématem rozhovoru je i takzvaná restorativní justice, tedy moderní přístup k řešení následků trestných činů, který nehledí jen na to, jak pachatele potrestat, ale zohledňuje i to, jak napravit způsobenou újmu a jak obnovit narušené vztahy. V případě sexuálního násilí jde o velmi citlivé téma, ale podle Nejedlové může mít své místo – samozřejmě pouze tehdy, pokud s tím souhlasí oběť.
„Trest není o tom se někomu pomstít, ale měl by vést k tomu, aby se ten člověk napravil. Je velká diskuze o tom, jestli české vězení vede k nějaké společenské nápravě. Myslím, že hledat ty cesty, jak to vyřešit jinak, je důležité,“ věří Johanna Nejedlová. Připomíná ale, že zvlášť u sexuálních zločinů je zásadní respektovat přání obětí. Pak může být restorativní přístup v některých případech bezpečnější a smysluplnější cestou.
Proč je potřeba zapojit muže
Jedním z důležitých témat epizody je, že řešení frustrace mužů nemá ležet jen na bedrech žen. „Těch věcí, co my jako ženy máme dělat, už jsme slyšely milion. A teď potřeba mužům říct, aby proti těmhle věcem začali vystupovat oni sami. Osobně jim říct: ‚Petře, já už toho mám dost. Mám pocit, že jsme v tom samy. Lidi říkají extrémní věci a já potřebuju, aby ses k tomu vyjadřoval a říkal nahlas, že ty to takhle nemáš.‘ Protože jinak to vypadá, že to muže nezajímá a že je zase na nás na ženách, abychom to vyřešily. Přitom je to problém mužů,“ říká Johanna Nejedlová v podcastu Hlas Heroine.
Poslechněte si celou epizodu Hlasu Heroine o tom, jak manosféra deformuje představy o vztazích, sexu i mužství – a proč potřebujeme, aby se k tomu muži konečně postavili čelem.
Najdete ji na YouTube, Spotify, Apple Podcasts i dalších podcastových aplikacích.
Tento podcast je součástí projektu Zažít spravedlnost, který se věnuje tématu restorativní justice, a vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
