Home office: aby práce z domova nebyla past
Práce z domova je velkorysý benefit, za který musíte být zaměstnavateli pořádně vděční. Kolegové si možná myslí, že si v pyžamu popíjíte kafíčko nebo si hrajete s dětmi, zatímco práci za vás oddřou jiní. Vy byste ale měli vyřídit aspoň dvakrát tolik úkolů, než kdybyste seděli v kanceláří. To jako vážně?
Možná si vybavíte povídku Šimka a Grossmana o jízdě tramvají. „Stará paní na nás ukázala prstem a pištěla: ‚Darebáci, starýho člověka nepustí sednout.‘ Upozornil jsem ji jemně, že celou cestu stojím na jedné noze, a ještě ne na své.“ Tohle „kouzlo“ dopravních špiček je pryč. A nejde jen o to, že přibylo spojů nebo že by se snad míň jezdilo. Změnila se jiná podstatná věc: dávno neplatí, že skoro všichni začínají v práci plus minus stejně a plus minus stejně končí.
Pracovní doba dnes v různých podnicích začíná i končí v nejrůznější časy, jinde zavedli flexibilní pracovní dobu, přibylo částečných úvazků – a někdo taky nemusí do firmy, která ho zaměstnává, chodit vůbec, nebo jen v některé dny. Podle letošní studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí vykonává denně nebo několikrát v týdnu aspoň část práce na dálku 17 procent zaměstnanců a 58 procent OSVČ, v průměru čtvrtina pracující populace. V některých západních zemích je poměr ještě vyšší, můžeme ale čekat, že lidí „pracujících na home office“ bude i u nás ještě přibývat.
Nejen domov, nejen kancelář
Slovní spojení home office se uchytilo a vžilo, přestože je vlastně nepřesné. Nemusíte nutně vždycky pracovat z domova, ale například z kavárny, z dětského hřiště nebo klidně – aspoň hypoteticky – třeba z pláže v tropických mořích. A pak – nemusí vůbec jít o práci kancelářskou. Vhodnější by tedy bylo mluvit o práci na dálku nebo, pokud dáváte přednost světovosti, třeba latinsko-anglicky o teleworkingu.
Projev vděk!
Sociologický ústav Akademie věd ČR se posledních víc než deset let opakovaně věnuje otázkám spojeným s flexibilitou práce a s jejími dopady, které jsou obecně jiné pro ženy a jiné pro muže. Můžeme pozorovat proměny vnímání a využívání nejen home office, ale například i zkrácených úvazků nebo jiných forem flexibilní práce. Home office podle zjištění vědců poměrně výrazně cítíme jako projev velkorysosti zaměstnavatele. Ústupek zaměstnanci, poskytovaný nejčastěji dvěma okruhům osob – matkám malých dětí nebo manažerům z vyšších pozic.
Tohle nastavení má velmi často jeden závažný důsledek. Zaměstnavatel mívá za to, že když zaměstnanci vyšel takhle vstříc, měl by se mu zaměstnanec patřičně odvděčit: neevidovaným počtem hodin odpracovaných navíc, pořízením vybavení, připojení nebo mobilního signálu na vlastní náklady, neustálou dosažitelností, která nekončí s koncem pracovní doby. Pokud si člověk home office domlouvá kvůli dětem, je toto očekávání ještě silnější – v pracovní době si hraješ s dítětem, tak večer vyřizuj maily.
Zaměstnanci to velmi často vidí stejně. Studie (ale i například audity prováděné u jednotlivých zaměstnavatelů) odhalují existující pocit, že zaměstnanec firmě za možnost pracovat mimo práci musí dát něco navíc. Pokud se home office sjednává kvůli tomu, aby člověk mohl nastoupit dřív do práce po narození dítěte, bývá ten pocit ještě silnější. Zaměstnanci – nebo v praxi častěji zaměstnankyně pak akceptují i vysloveně diskriminační praktiky jako neproplácení přesčasů nebo neposkytnutí některých benefitů, jen aby si udržely možnost pracovat. U zkrácených úvazků pak může být těžké vrátit se do normálu – pokud si zaměstnavatel zvykne, že všechnu práci uděláte za sedm hodin, proč by vám platil za osm?
Výhodné pro všechny
Flexibilní formy práce ale nejsou a nemají být zaměstnaneckým benefitem. Nejedná se o nadstandard, o nějakou odměnu navíc. Ne, jde pouze o alternativní pracovní uspořádání. Home office znamená jenom to, že část práce – nebo prostě práci – nevykonáváme na pracovišti, ale jinde. Nic víc, nic míň.
Good job Šárky Homfray
Diverzita. Jak namíchat skvělý tým
U týmu platí to, co u koktejlu: nečekejte, že když do sklenice halabala nacamráte z pár lahví a navrch vrazíte paraplátko, máte superdrink. Ingredience musíte umět smíchat.
Podnikat sociálně. Zisk, který se nestydí mít srdce
Představte si škálu, kde na jednom konci stojí podnikatel, který má za cíl jen tvorbu zisku, a na druhém neziskovka, jejímž cílem je naplnění nějakého společensky prospěšného cíle. Mezi nimi je mnoho odstínů šedi.
Ženy, které nenávidí ženy. Syndrom včelí královny
Včelí královna: šéfová, která se chová k podřízeným ženám hůř nebo přísněji než k mužům a/nebo brání jakékoli jiné ženě v kariérním postupu. Znáte ji taky?
Sendvičová generace. Mezi péčí a povinností
Generace slisovaná mezi péčí o děti a staré nebo nemocné rodiče nemá čas ani sílu na cokoliv na rámec svých náročných povinností. O pomoc si ale řekne málokdy.
Toto uspořádání je pro obě strany určitým způsobem výhodné – zaměstnancům umožňuje lepší sladění soukromého a profesního života včetně dřívějšího návratu po mateřské a rodičovské dovolené, případně jiné kariérní přestávce, dovoluje jim lépe nakládat se svým časem a omezit dojíždění do práce. V neposlední řadě se jedná o určitý projev důvěry a pocit autonomie, který je zejména v hierarchicky vystavěném prostředí spíše vzácný.
Získat může ale i zaměstnavatel. A nejen loajalitu a vděk zaměstnance, i když ani to není, zejména na dnešním vyluxovaném pracovním trhu, zanedbatelné. V první řadě si v případech, kdy si home office domlouvá se stávajícím zaměstnancem, může ušetřit starosti s hledáním a zaškolováním nového člověka. Může ale také jít o úspory na nákladech spojených s fyzickou přítomností zaměstnance na pracovišti. Pokud zaměstnavatel flexibilní formy práce šikovně kombinuje, může reálně udržovat i menší prostor, než by odpovídal počtu lidí, kteří pro něj pracují. Pokud bude možnost alespoň částečné práce z domova nabízet i nově příchozím, může se mu rozšířit kruh kandidátů při obsazování pracovních míst o osoby, které by jinak musely volit mezi stěhováním za prací a každodenním dlouhým dojížděním. V některých zemích jsou takovéto formy práce navíc daňově výhodnější.
Domácí dělnice ve 21. století
Práce, kterou bylo možno dělat mimo sídlo zadavatele, existovala vždycky. Každé léto si například hned v druhém díle seriálu Chalupáři připomeneme, že Dáša Fuchsová byla domácí dělnice pro nejmenované družstvo. Nevíme sice pro jaké družstvo, ale zhruba si asi dokážeme představit, jaká práce to mohla být. Nejspíš manuální práce nenáročná na prostor a vybavení, například výroba a kompletace bižuterie. K takové práci stačilo mít zadaný úkol, termín, vzor a materiál. Nebylo nezbytně nutné například kontrolovat dodržování pracovní doby, bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti a podobně.
Při práci doma se nevyhnete ani prokrastinaci. Sice vás nebudou rušit upovídaní kolegové, ale pokušení věnovat se něčemu jinému než práci bude i tak dost.
Časy se změnily a práce na home office mívá nejčastěji jinou náplň. Legislativa ale pořád odpovídá spíš podmínkám domácích dělnic. Zákoník práce se práci vykonávané mimo pracoviště věnuje pouze velice kuse, v zásadě řeší jen skutečnost, že takový zaměstnanec si rozvrhuje práci sám a nevztahují se na něj některé překážky v práci (např. návštěva lékaře) a příplatky (např. za práci přesčas).
Je jistě dobré, že legislativa reflektuje flexibilitu a časovou suverenitu zaměstnance – což by měla být nejpodstatnější výhoda všech flexibilních forem práce –, strohost zákoníku ale v praxi přináší určité problémy. Ne zcela vyjasněná například zůstává právě odpovědnost za bezpečné pracoviště nebo odpověď na otázku, kdo nese náklady na pořízení příslušného vybavení. Právě tyto otázky ale podle zjištění Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zejména zaměstnavatelé považují za problém – vadí jim zejména nedostatek úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců pracujících mimo pracoviště zaměstnavatele. Definitivní řešení a vyjasnění může přinést jen novelizace zákoníku.
Co je psáno
Pokus o novelizaci zákoníku a upřesnění podmínek práce na dálku v roce 2016 neprošel. Nejvíc tedy záleží na tom, co si zaměstnanec se zaměstnavatelem dokáže vyjednat a sepsat do smlouvy. Když si sjednáváte home office, měli byste se výslovně dohodnout na několika věcech:
- Kde budete práci vykonávat, a jestli je k ní zapotřebí speciální vybavení, například software, které by měl zajistit zaměstnavatel. Samozřejmostí by mělo být dodržení základních zásad bezpečného pracoviště.
- Ačkoli zákoník práce nepředpokládá, že v takové práci bude platit standardní pracovní doba, i to je dobré si vyjasnit – musí být zaměstnanec zastižitelný v nějakém konkrétním čase a jak? Možná bude stačit e-mail nebo nějaký pracovní systém, například Slack, nemusí být nutně na telefonu.
- Jakým způsobem se bude práce zadávat a odevzdávat atd.
Zaměstnavatel si kromě vztahu s individuálním zaměstnancem musí ujasnit i celkovou koncepci výkonu práce z jiného místa, zejména pokud by ji umožňoval většímu počtu svých lidí. Je důležité pamatovat na to, že lidé by se aspoň občas vidět měli, proto je dobré například jeden den v týdnu vyhradit pro fyzický pobyt v práci a home office povolovat jen v jiné dny. Zároveň by každý zaměstnanec měl mít „nárok“ na svoje místo v práci, aby si nepřišel víc vyloučený, než je nezbytné. Další praktická doporučení je možné najít v metodice, kterou připravil Výzkumný ústav bezpečnosti práce.
Nejsi vidět? Nepracuješ
Za dlouhé roky, kdy většina zaměstnání fungovala v režimu od osmi do čtyř, se vytvořilo a upevnilo mnoho stereotypů, na které flexibilní zaměstnávání naráží. Pro mnoho šéfů je obtížné vystoupit z role jakéhosi dozorce, který fyzicky dohlíží na to, jestli jeho podřízení dělají, co a jak mají. I kolegové a kolegyně, kteří tráví pracovní dobu plně na pracovišti, mívají potíž vyrovnat se s tím, že na člověka v home office není vidět. Je snadné podlehnout dojmu, že člověk, který „není v práci“ pracuje míň nebo vůbec. Neexistuje žádné jedno opatření nebo doporučení, které by to dokázalo změnit. Pokud mají být možnosti práce na dálku využity v celém svém potenciálu, aniž by pro někoho namísto výhod přinášely riziko a zátěž, musí se postupně proměnit celá firemní nebo šířeji pracovní kultura.
Doma pracujte i na své spokojenosti
Pokud už máte možnost pracovat z domova, nakládejte s ní uvážlivě. Základním doporučením pro produktivní práci z domova je vytvořit si pro ni podmínky. Někomu sice může vyhovovat pracovat z postele v pyžamu, odborníci se však přiklánějí k tomu, že je vhodnější vyhradit si skutečné pracovní místo.
Nezapomínejte na přestávky, rozumnou pracovní dobu a přiměřené množství úkolů. Důležité je vědět kdy začít a kdy skončit. Nemějte pocit, že musíte být k dispozici kdykoli a odpovídat okamžitě na každý e-mail nebo telefon, aby si někdo nemyslel, že na home office nepracujete. Respektujte své přirozené rytmy, dopřejte si pozdější začátek nebo poobědovou siestu, ale zvažte, jestli je dobré celodenní práci odsouvat až do pozdních večerních hodin.
Při práci doma se nevyhnete ani prokrastinaci. Sice vás nebudou rušit upovídaní kolegové, ale pokušení věnovat se něčemu jinému než práci, bude pochopitelně i tak dost. Snažte se je eliminovat dopředu a také si dobře rozmyslete, jak využijete ušetřený čas. Místo sociálních sítí se věnujte raději nějaké fyzické aktivitě, na kterou při sedavém kancelářském zaměstnání zbývá málo času, ať už cvičení nebo procházce se psem. Pravděpodobně i ta práce vám půjde lépe.
A i když se tomu někdy nechce věřit, člověk je tvor společenský a kolegové vám přece jen chybět můžou. U zaměstnanců sice není práce výhradně jen z domova až tak obvyklá, například freelanceři tak fungovat můžou. Zachovejte si nějaká pravidelná setkání a porady nebo zkuste nějaké coworkingové centrum.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
