Neuvěříte! Dva snadné kroky, jak mít to správné tělo na pláž
Na ženy je vyvíjen tlak, aby zhubly při prvních náznacích „kil navíc“ a měly dokonalé tělo, v jednom kuse. Ale intenzivnější je to vždy před prázdninami, kdy se vyrojí série textů ve stylu „Sedm kroků, jak zhubnout do plavek“ a „Deset triků, jak skrýt svoje nedostatky, až půjdete na pláž.“ Ve skutečnosti jsou potřeba jen dva jednoduché kroky.
Mediální masírka a sociální tlak jsou mrchy. Můžeme si nastotisíckrát říct, že jsou to nesmysly, ale stejně to na nás působí. Na každou jinak. Některé ženy se opravdu již dokázaly od těchto tlaků plně oprostit a užívají si život v takovém těle, jaké zrovna mají.
Na druhé straně toho spektra jsou ženy, které jsou v područí těchto patriarchálně-bulšitových myšlenek naplno. Konzumují všechny ty časopisy, sledují instagramové účty, které se zaměřují na hubnutí a odstraňování „nedokonalostí“ těla, všichni jejich blízcí to mají stejně a navzájem se v tom utvrzují.
Někde mezi tím se nachází asi většina žen. Už tak nějak víme, že bychom se na všechna ta hubnutí a odsudky ohledně našich těl měly vykašlat, ale zároveň ty tlaky cítíme, jsou nám nepříjemné a občas jim podlehneme a srážíme vlastní hodnotu. Třeba jen pro sebe. Když uvidíme jinou štíhlou ženu, říkáme si: „Ta je krásná, a já jsem taková ošklivá a tlustá.“
Tyhle myšlenky se objevují bez naší vůle a kontroly, protože jsou v nás zažrané. Rozumem se s nimi jen těžko bojuje. A překvapivě se s tím potýkají i muži.
Nejhorší jsou možná poznámky lidí. Na jedné straně úplně neznámých, kteří na vás dlouze čumí a pak mají potřebu se vyjádřit a komentovat vzhled cizích lidí, kritizovat, rýpat, vysmívat se a soudit. Na druhé straně poznámky blízkých, které jsou často i myšleny v dobrém. Je snadné radit, abyste tyhle komentáře ignorovaly, ale takhle to nefunguje, že jo.
Není vám ve vašem těle vlastně dobře? Kolik krásných okamžiků jste v životě zažil*a – a bylo to v tomhle těle.
Pokaždé, když k vám dorazí nějaký podnět ve formě „zhubni, špeky jsou nechutné, máš povislá prsa, chlupy jsou nechutné, skryj strie, celulitida je nechutná, máš křivej nos, seš plochá jak prkno, není tě za co vzít“ nebo vám do hlavy skočí sebeodsuzující myšlenka „Ježiš, já jsem tlustá, nechutná bečka, musím zhubnout, musím přibrat, mám hnusný stehna, velkou pr*el, vytahaný kozy, malý kozy“ – zastavte se u toho.
Zastavte se u toho podnětu a u té myšlenky. A řekněte si, jestli je to pro vás „pravda“. Není vám ve vašem těle vlastně dobře? Kolik krásných okamžiků jste v životě zažil*a – a bylo to v tomhle těle. A vzpomeňte si, kolik stresů, krizí a trápení jste vydržel*a – a tohle tělo u toho bylo s vámi.
Hubnete „do plavek“?
Pokud to jde, stojí za to se ozývat. Pro začátek stačí krátce, klidně a slušně. „Prosím? Proč mi to říkáte? Proč komentujete můj vzhled? Co je vám do toho, jak vypadám? Neobtěžujte mě.“ U blízkých můžete zkusit: „Mně jsou tyhle poznámky nepříjemný. Prostě mám tohle tělo, já jsem s ním celkem spokojená. Kila navíc jsou moje věc. Byla bych raději, kdyby sis pro příště takové řeči odpustil*a.“
Není to snadné ani rychlé a může to trvat roky. Někdy udělá člověk krok dopředu a pak dva zpět, když zase něčemu podlehne. Jindy se mu hodně uleví, když se podaří část tlaků odpálkovat najednou. Chodím do sauny, kde jsem většinou já a osm chlapů. Vyvalím se tam, nahá, pupek, stehna, chlupy, visící prsa… Prodýchávám horký vzduch, soustředím se na uvolnění svalů a vnímám, jak se cítím dobře. Na ničem jiném nezáleží. A je mi v mém těle dobře, ať zrovna vypadá jakkoliv.
A vždycky, když čtu všechny ty rady, jak zhubnout, jak zamaskovat svoje nedostatky, a jak tedy získat to správné tělo na pláž (beach body), připomenu si dnes už klasický feministický vtípek:
Jak mít to správné tělo na pláž ve dvou jednoduchých krocích? Za prvé – mějte tělo. Za druhé – jděte na pláž.
Protože tak jednoduché to je. A ostatní ať si škubnou.
