Když muži vyprávějí svět

44 113 | Irena Buršová | 11. 10. 2019 | 6 komentářů | Komentář

Mírou všech věcí je člověk, říká řecký filozof. Ve skutečnosti se ale svět celá tisíciletí měří jen podle mužů a pohled druhé půlky lidstva chybí. Muži se dodnes cítí dotčeni, když chceme říkat, co se nám líbí nebo nelíbí. Třeba v sexu.

Nejnovější debatu o nerovnoměrném zastoupení žen a mužů ve veřejném prostoru odstartovala kniha Česko na křižovatce. Nad stavem a budoucností naší země se v ní zamýšlí 17 lidí: 16 mužů a jedna žena. Ať je to politika, byznys, věda nebo média, ženy jsou zastoupené tu z dvaadvaceti procent (Poslanecká sněmovna), tu ze sedmi (zkuste si náhodně otevřít webovou sekci Komentáře Českého rozhlasu) a není vzácností, že také vůbec (konference společnosti Forbes Česko: Jak jsme na tom 2018, panel Konkurenceschopnost ČR). Knižním sborníkům, televizním a rozhlasovým diskuzím či konferencím, kde se obecně mluví o společnosti, jejím vývoji či o naší budoucnosti, dominují muži. Když na to upozorníte, častá reakce je variací na: „Na pohlaví přece nezáleží! Vždyť mluví za všechny lidi.“

Před lety jsem poprvé četla jednu z definic feminismu. „Feminismus je radikální myšlenka, že žena je člověk.“ Řekla jsem si, že už to ty feministky fakt přehánějí. Nikdo si přece nemyslí, že by žena nebyla člověk. Že by byla zvíře nebo věc. Ale s postupujícím časem a během nekonečných debat o genderu jsem začala chápat, jak je ta věta myšlena. Dnes ji mám naopak za stěžejní. Pochopitelnější ji může udělat parafráze: „Muž je člověk – a žena je žena.“

V našem kolektivním mindsetu totiž skutečně uvažujeme o obou pohlavích odlišně. Muž je vnímán jako univerzální jednotka lidstva. Jako takový mluví za všechny a je plnohodnotná osobnost, ať činí v životě jakékoli volby (například má děti, zůstává single). Žena je jednotka specifičtější, odvozená. Ke slovu se dostane sekundárně, a když mluví, tak ne za lidi, ale za ženy. Někdy není vnímána ani jako plnohodnotná sama o sobě, ale až po splnění určitých podmínek (mateřství, vztah k muži).

Mužská zkušenost není univerzální

Z tohoto dvojího standardu, který je v nás internalizován tak hluboko, že si ho většina ani neuvědomuje, respektive považuje ho za samozřejmost, a z převažujícího zastoupení mužů ve veřejném prostoru pak logicky plyne strukturální problém. Historické události, současné společenské problémy a jevy i vize budoucnosti jsou popisovány a interpretovány muži a jsou automaticky přijímány jako obecně lidské. Muži „vyprávějí“ svět.

Mužská životní zkušenost je považována za univerzální. Přitom je jasné, že taková rozhodně není: ať jsou to biologicky dané rozdíly jako menstruace, těhotenství a porod, či rozdíly sice sociálně konstruované, ale doposud rigidně genderově rozdělené. Mužský pohled například zdaleka nepojímá zkušenost být objektem a nikoli subjektem nebo být primárně pečující osobou – jak o malé děti (rodičovský příspěvek pobírá v Českuk dlouhodobě méně než dvě procenta mužů), tak blízké stárnoucí, dlouhodobě nemocné či postižené (v Česku intenzivně neformálně pečuje o blízké zhruba 400 tisíc lidí, z toho 75 procent tvoří ženy).

Když muži ovládají diskurz, jsou to oni, kdo určuje a definuje, co je obtěžování a co ne, co má být ženám milé a co si mají nechat líbit.

Nahlížet na svět pouze z mužské perspektivy má nebezpečné a škodlivé velmi konkrétní a hmatatelné důsledky. Například medicína: diagnostika, symptomy i léčba jsou staletí vyvíjeny pouze či převážně „na mužích“. Přitom u žen se můžou mnohé potíže a nemoci projevovat odlišně – ale vzhledem k zažitým metodikám nejsou správně, včas či vůbec rozpoznány. Jedná se například o infarkt či autismus.

Ignorujeme polovinu obrazu světa – ke škodě všech

Pokud mají muži a ženy zásadně odlišné životní zkušenosti, ale jen jedna skupina ovládá diskurz, má přístup k platformám a moc „vyprávět příběhy“, je logické, že některá témata zůstanou neviditelná či se jim věnuje jen malá pozornost. A to často ještě v pokřivené podobě, protože se jedná o většinově ženskou zkušenost, kterou ale podle svých zájmů a potřeb interpretují muži.

Čtete anglicky a zajímá vás, jak o feminismu uvažují autorky v anglosaských zemích?

Criado-Pérez, Caroline (2019): Invisible Women: Data Bias in a World Designed for Men

Ford, Clementine (2016): Fight Like  a Girl. Allen and Unwin

Penny, Laurie (2017): Bitch Doctrine. Bloomsbury Circus

Wolf, Naomi (1990): The Beauty Myth: How Images of Beauty Are Used Against Women. Chatto & Windus

Moran, Caitlin (2011): How to Be a Woman. Ebury Press

Saini, Angela (2017): Inferior: How Science Got Women Wrong and the New Research That’s Rewriting the Story. Fourth Estate Books

Solnit, Rebecca. (2014): Men Explain Things to Me. Haymarket Books

Brownmiller, Susan (1975): Against Our Will: Men, Women and Rape. Simon & Schuster

Kantor, Jodi, Twohey, Megan (2019): She Said: Breaking the Sexual Harassment Story That Helped Ignite a Movement. Penguin Press

Palčivou je například otázka sexuálního obtěžování a násilí, které převažující diskurz stále bagatelizuje a karikuje („no tak jí kdysi sáhl na kolínko, no“, „už nemůžete ženě ani pomoci do kabátu, aby vás neosočila ze sexuálního obtěžování a nezničila vám tak kariéru a život“). Když muži ovládají diskurz, jsou to oni, kdo určuje a definuje, co je obtěžování a co ne, co má být ženám milé a co si mají nechat líbit. Například hashtag #metoo prezentuje statisíce příkladů, co je ženám už dávno nepříjemné, ale muži to považují za normální a odmítají si to nechat vzít („když nebudeme takhle flirtovat, nedáme se dohromady a lidská rasa vyhyne“). Tím muži určují pravidla sexuálního chování a jednání nás všech.

Tento obecný princip se pak projevuje všude: v interpretacích našich dennodenních prožitků, ve způsobu, jakým nahlížíme a navigujeme své vztahy, nebo v možnostech, jak řešit svoje problémy. Je to ve filmech, seriálech a písničkách, je to v médiích, v marketingu, v nabídce produktů, v medicíně, ve školství, ve výzkumu a vývoji, při vytváření a pak implementaci veřejných politik či v diskuzi o společenských problémech, jako jsou demografické a klimatické změny. Objevují se také úvahy spojující mužské vidění světa s konzervatismem a předsudky a naopak ženské vidění s progresivismem, diverzitou a inkluzivitou, včetně témat, jako jsou ochrana přírody, klimatická změna, veganství či volba ultrapravicových a populistických stran.

Jak potom můžeme vidět svět v jeho plnosti, když se díváme jen na polovinu obrazu? A jak můžeme čelit budoucnosti a jejím výzvám, když se dobrovolně díváme jen na polovinu mapy?

 

Irena Buršová

Vystudovala mezinárodní vztahy a bezpečnostní a strategická studia. Pět let pracovala v Českém rozhlase, kde se věnovala mimo jiné mediálním analýzám. Nyní pracuje... Další články.

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Janka Blond | 14. 10. 2019 | 11:07

Dobrý den, takže vy braníte hranice? Vynucujete pořádek? Jak? Už jste slyšel o policistkach? Myslíte si, že v celní správě ženy nepracují? Že neexistují vědkyně? Že se ženy nezabývají filozofií? Že všechny ženy automaticky více odčerpavájí ze státní kasy než přispívají? Ano, ženy neměly v historii přístup ke vzdělání a nemohly zastávat všechny pozice. Dnes je však situace jiná. Tak proč trvat i dnes na mužském výkladu světa? Není to jen setrvačnost?

+7
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

mmmkay | 12. 10. 2019 | 17:51

Svět se celá tisíciletí měří jen podle mužů, protože na jejich bedrech stojí civilizace. Kdo brání hranice? Kdo vynucuje pořádek? Kdo posouvá lidské vědění a filozofii? Kdo platí na daních víc (než kolik pak čerpá od státu)?

Muži...
Pokud toto ženy chtěji dělat, tak prosím.

-14
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...