Pěkná, ale co ty chlupy? Body positivity znamená přijmout tělo i s ochlupením

Naše těla jsou od dospívání podrobována standardům krásy, které jsou pro nás mileniálky definované dokonale hladkým tělem bez chloupků. Neholit si nohy nebo podpaží pro moji generaci znamená pořád ještě zvláštní stigma, dívčí a ženské časopisy, televize, to vše nás totiž od puberty učilo, že jedině oholené se budeme líbit potenciálním partnerům – a tím pádem i samy sobě.

„Je mi dvanáct, jedu metrem a naproti sedí dvě teenage Američanky, něco si škodolibě vykládají a s pohledem na moje lýtka zaslechnu něco jako ‚hairy‘. Doma si hledám, co to slovo znamená, a celé léto se pak smrtelně stydím chodit v kraťasech stejně tak, jako se stydím koupit si žiletku a těch pár světlých chloupků si oholit. Je mi patnáct a mám rande se svým prvním klukem, hladí mě po koleni, v jednu chvíli se ke mně nakloní a pošeptá mi: ‚Myslím, že jsi při holení zapomněla na tohle místo, jen abys věděla…‘ Aneb protentokrát je to sranda, ale příště si udělej domácí úkol! Od té doby si holím nohy nadvakrát. Je mi dvacet, s jiným klukem se balíme k moři a on mi rádoby humorně připomíná, že doufá, že jsem si nezapomněla přibalit žiletku, abych mu nedělala ostudu,“ vypráví mi kamarádka Bára střípky, které působí zdánlivě nevinně, ale dokázaly v ní vytvořit natolik silný blok, že jí trvalo dalších pár let se nad podobné situace povznést a říct sama sobě: „A co jako!“ 

Na základě podobných zkušeností natočila scenáristka a režisérka Josefina Lubojacki v roce 2019 krátký dokument O-chlup. V sedmnácti minutách se film zamýšlí nad chlupy a společenskou normou, která určuje, jak máme vypadat. Sama Lubojacki se přestala holit asi před pěti lety – a byl to pokus:

„Začátky nebyly nejsnadnější, vyjít ven v kraťasech nebo sukni mi moc nešlo, řešila jsem, jestli se někdo dívá a jak reaguje. Ale zároveň v tom byl ten experiment. Chtěla jsem vědět, jestli mi to projde bez povšimnutí. Neprošlo. Nijak hrozné reakce od cizích lidí jsem nedostala. Zírání na podpaží samozřejmě proběhlo, to je taková ta klasika, když se držíte v tramvaji madla a podobně. Nejvíc negativních komentářů jsem ovšem dostala od lidí, které znám, dokonce od kamarádů, konkrétně kamarádek! Nejmíň pochopení přišlo od cis hetero holek. Queer komunita je v tomhle mnohem víc v pohodě už proto, že mnoho lidí z ní cíleně bojkotuje, ohýbá nebo láme představy o tom, jak máme vypadat. A máma z mých chlupů taky moc nadšená nebyla,“ usmívá se Josefina a vysvětluje, že postupně si ona i okolí čím dál víc zvykalo.

Na druhou stranu si díky tomuhle experimentu uvědomila celou šíři společenských očekávání a norem, které „tam venku“, mimo safe space našich domovů, na každého z nás číhají a do kterých bychom se měli napasovat. A setkala se také s mraky stereotypů – od nehygieničnosti ochlupení (pot se ovšem rozkládá stejně na oholené jako na ne­oholené kůži a sprcha je dobrým řešením pro oba případy) přes klasický estetický soud „nikomu se chlupatá nebudeš líbit“ (ani to se Josefině nepotvrdilo) po argument zbytečnosti a neúčelnosti chlupů (dívky a ženy, které se holí v klíně, naopak častěji trpí infekčními onemocněními, infekce se může do kůže dostat i drobnými rankami, které při holení vznikají, chlupy navíc chrání jemnou kůži před třením).

„I pro dospělé může být těžké odpoutat se od norem a očekávání. A když se třeba necítíme nejlíp, procházíme těžkým obdobím nebo se potýkáme s psychickými problémy a nemocemi, odvážit se jít ven s chlupatýma nohama je ještě těžší. Já to tak aspoň měla. Když mi nebylo nejlíp, chtěla jsem co nejvíc zapadnout, nelišit se, protože jsem nestála o pozornost. Celý tenhle koncept vizuální normy pak úplně vytlačuje lidi se zdravotním postižením. Kde ti mají zástupce v magazínech, ve filmech?“ vysvětluje Josefina. „Jasně, odbočuju, ale dělám to úmyslně. Film o chlupech totiž pro mě nikdy nebyl jen filmem o chlupech. Chlupy představují mnohem komplexnější soubor nastavených společenských norem toho, jak bychom měli vypadat a jak bychom měli žít. Chtěla jsem si vybrat jeden zástupný prvek, něco, co je ještě častokrát tabu, a dát prostor lidem se k tomu vyjádřit, debatovat.“

Josefina ve filmu dala slovo hlavně lidem, kteří mají k chlupům pozitivní vztah: ženám, které se neholí, cis muži, který kriticky přemýšlí nad společenskými normami ve vztahu k vlastnímu tělu, transgender muži, který reflektuje ochlupení ve vztahu k tomu, jak společnost vnímá muže a ženy a jejich fyzické atributy, a také příběhu umělkyně Aleny Kupčíkové, která z chlupů vytváří obrazy a maximálně je tak estetizuje.

Pohled do historie: Chlupatá i oholená (pop)kultura

Snaha zbavit se ochlupení je stará jako lidstvo samo, mění se jen pohled na to, která oblast porostu je zrovna považována za „nežádoucí“, a zdokonalují se metody holení a depilace.

Pravěk

Navzdory zažité představě o zarostlých jeskynních ženách a mužích důkazy naznačují, že už v době kamenné se lidé tělesného ochlupení zbavovali, a to patrně z praktických důvodů. Doba ledová je doba ledová a zmrzlý plnovous není nic příjemného. Navíc je lepší, když vás protivník v případném souboji nemá za co chytit. Jako nástroje sloužily obroušené kameny nebo mušle jako pinzety.

Egypt

Ve starém Egyptě depilaci podstatně zdokonalili. Holili se příslušníci obou pohlaví, a to i vlasy. Holá těla se považovala za čistá a estetická. Tehdy se začaly rodit standardy krásy vázané na původ, třídu nebo kastu, symbolem krásy byla třeba depilovaná Kleopatra. Kromě mechanických nástrojů se začaly používat voskové a cukrové pasty.

Antika

I v antickém Řecku a Římě bylo tělo bez chlupů považováno za krásné a čisté. Ženy si pubické ochlupení depilovaly zcela (hladké antické sochy mluví za vše), ani muži se ale nevyhýbali úpravám. Kromě depilačních kleštiček se využívaly nejrůznější pasty a krémy, které obsahovaly třeba pryskyřici.

Renesance

V době renesance si kromě chlupů ženy holily i obočí a také část hlavy nad čelem, aby čelo opticky zvýšily. Používaly se primitivní (a dost drastické) depilační krémy, výjimkou nebyl arzén s nehašeným vápnem nebo kočičí moč s octem, při jejichž použití hrozilo poleptání kůže. Ovšem kánon krásy a čistoty diktoval holé tělo a vysoké klenuté čelo – přesně takové jsou i ženy na renesančních obrazech. Magazín Smithsonian v článku věnovaném fenoménu renesanční depilace zachycuje vysvětlení lékaře z šestnáctého století, proč je žena s chlupy horší manželkou: „Žena, která má příliš chlupů na obličeji, je přirozenosti suché a horké, je také inteligentní, ale hádavá, svalnatá, ošklivá, má hluboký hlas a často problémy s neplodností.“

Břitké řešení

Zlom v holení znamenal patent bezpečné, levné jednorázové žiletky s dvojím břitem, se kterým přišel, jak už jméno napovídá, obchodník King Camp Gillette. Znamenalo to dostupnější holení doma bez nutnosti navštěvování salonů a lazebnictví. V desátých letech dvacátého století se navíc dostávají do módy šaty bez rukávů a módní diktát zní jasně – k takovým šatům patří dokonale hladké podpaží. Gillette v roce 1915 uvádí na trh první produkt cílený na ženy – Milady Décolleté. Staví tak milník světa marketingu, jelikož jde o první masovou kampaň cílenou na ženské publikum.

V roce 1917 se Milady Décolleté prodá na milion kusů. Otvírá se cesta, kterou známe dodnes – módní trendy a marketing cílený na ženy, vyvolávání komplexů a nabídka jejich snadného řešení. Samozřejmě za peníze. Už v prvních reklamách a článcích ve společenských magazínech (jako například v Harper’s ­Bazaaru z roku 1915) se používají slovní spojení jako „nežádoucí chlupy“ nebo „dokonale hladké podpaží je nutnost“. Gillette následoval také Wilkinson s kampaní, která o ženských chlupech referovala jako o „nehygienických a neženských“.

Prodeje žiletek závratně stoupaly. V roce 1919 se na kanadském a o pár let později na světovém trhu objevil také moderní depilační krém Veet (původně Neet). Mimochodem, v roce 2014 byla série reklam Veetu veřejně kritizována napříč sociálními sítěmi, protože neoholené ženy přirovnávala k mužům (nesetkali jsme se s tím snad už ve středověku?).

40.–60. léta

Čím více móda a společenské normy ženám povolovaly odhalit, tím více je nutily odstraňovat chlupy. Když se v roce 1946 objevily první bikiny, ženy si začaly holit nebo pinzetou vytrhávat i pubické ochlupení v linii okrajů kalhotek. V šedesátých letech se sukně zkrátily ještě víc a se slavnými „mini“ přišel i další vynález – domácí voskové depilační proužky.

70. léta

Sedmdesátá léta přinášejí ženám částečnou úlevu – jednak v podobě feministického hnutí, které si chlupy bere za své jako symbol osvobození od diktátu patriarchátu a jako symbol rovnoprávnosti. Zároveň se „bobr“ začíná objevovat v erotických a pornografických magazínech a filmech, poprvé náznakem v roce 1970 v Penthousu a následně v Playboyi.

80. léta

Od osmdesátých let se ovšem i v pornografii začíná trend obracet a holení se naplno rozjíždí i tam. V osmdesátkách začíná také tlak na „hladké“ muže, a to díky nástupu trendu bodybuildingu. Arnold Schwarzenegger prohlásil, že jedno z nejtěžších životních rozhodnutí, které byl nucen udělat, bylo podstoupit v roce 1978 kompletní depilaci voskem. Koncem osmdesátých let pak přichází další holicí milník – brazilská depilace. Ta našla svůj popkulturní vrchol ve slavné scéně s Carrie Bradshaw v seriálu Sex ve městě a kolem začátku milénia zažila „brazilská“ absolutní celosvětový boom.

90. léta

V roce 1997 je v USA patentován první laser, který na základě použití správné vlnové délky dokáže narušit vlasový folikul, a zamezit tak opětovnému růstu chlupů, a už v roce 1999 je laserové odstranění ochlupení třetí nejpopulárnější kosmetickou procedurou ve Spojených státech. Ve stejném roce je americké publikum v šoku, když se Julia Roberts s typickým úsměvem objeví na červeném koberci na premiéře filmu Notting Hill a k třpytivým červeným koktejlkám sladí chlupaté podpaží.

Začátek 21. století

Od roku 2008 je v prodeji první depilační laser na domácí použití a nová globální celebrita Kim Kardashian magazínu Allure svěřuje, že vzhledem ke svému arménskému původu je „posedlá laserovým odstraňováním chloupků – ruce, bikiny, nohy, podpaží… celé moje tělo je absolutně bez chlupů“.

Sdílené chlupy

V roce 2013 si v USA podle agentury Mintel 95 % žen ve věku od 16 do 24 let holí podpaží a 92 % nohy. A do toho stoupá popularita nové sociální sítě – Instagramu. V roce 2015 tam své chlupaté podpaží ukázala Miley Cyrus a chlupy započaly pomalu svoji cestu k aspoň částečné rehabilitaci. Ženy a dívky po celém světě sdílejí svoje chlupatá podpaží, jen tak, nebo na ně přidávají ozdobné glittery. Stačila chvilka: v roce 2016 se v dalším průzkumu Mintelu ukázalo, že z žen mezi 16 a 24 lety si v USA holí podpaží 77 %, nohy 85 %.

Ani tak ženské chlupy ještě rozhodně nejsou mainstream, což se ukázalo v roce 2017, kdy Adidas jako tvář reklamní kampaně obsadil švédskou umělkyni Arvidu Byström. Její neoholené nohy na sociálních sítích vzbudily vlnu nevole, umělkyni dokonce přicházely anonymní hrozby znásilněním.

Mýty kolem ženských chlupů jsou ve společnosti pořád pevně zakořeněny. Ale konečně se o nich začíná mluvit a konečně začínají být vidět – síla sociálních sítí pomohla tomu, že dnes více než kdykoli předtím je na samotných ženách, jak se svými pěti miliony vlasy a chlupy naloží.

Článek vyšel poprvé v tištěném časopise Heroine 4/2021.