Autorka blogu Kozí život a influencerka otevřeně mluví o své cestě, která zahrnovala nejen boj s rakovinou prsu, ale i těžká rozhodnutí, která jí změnila život. V podcastu Hlas Heroine se podělí o svou zkušenost s odstraněním prsou, nemocí z implantátů a tlakem společnosti, který ji provázel. Poslechněte si její neuvěřitelný příběh.
„Není to snadné rozhodnutí odevzdat část sebe, ale pokud vám to má zachránit život, tak si myslím, že to je ta nejmenší oběť, kterou můžete v rámci toho celého dopadu dát,“ říká Andrea, která se vyrovnávala se zdravotními problémy, ale čelila i silnému tlaku okolí, které ji vnímalo skrze estetickou hodnotu jejího těla. Pro odstranění prsou se rozhodla dvakrát.
Už samotnou diagnózu si musela vybojovat. Když si krátce po preventivním sonogramu nahmatala na rozhraní prsu a podpaží bulku, neviděli lékaři pro další vyšetření důvod. Andrea ale tušila že s ní něco je, a trvala na dalším vyšetření. Vyslechla si diagnózu, chtěla se léčit, ale přišla další překážka.
„Vy vlastně zjistíte, že máte rakovinu prsu, řeknou vám prognózu tři roky a za dva dny s vámi řeší, že byste si měla nechat stimulovat vaječníky, abyste do budoucna mohla mít další děti,“ popisuje Andrea chvíli, kdy čelila tlaku, aby se zabývala hlavně tím, že by v budoucnu mohla chtít znovu otěhotnět. Co ona skutečně potřebovala, bylo být zdravá pro svého malého syna, kterého vychovává sama.
Tlak ustála. Věnovala se primárně léčbě a zachránila si tím život. Absolvovala náročnou chemoterapii a zároveň zjistila, že je zatížena genovou mutací BRCA1, která významně zvyšuje riziko rakoviny. Rozhodla se proto o preventivní odstranění obou prsou, dělohy i vaječníků. Její prsa nahradily prsní implantáty.
Po několika letech se u ní ovšem začaly objevovat zdravotní problémy jako pigmentové skvrny, střevní obtíže, kožní problémy a nespavost. Rozbor kůže ukázal, že se jedná o chronický zánět a Andrea začala zjišťovat, že možná patří k nízkému procentu žen, jejichž tělo prsní implantáty nesnese. Jedná se o tak zvanou nemoc z prsních implantátů. „Pět let to trvalo, než mi někdo řekl – Andreo, vyndáme to,“ vzpomíná Andrea Chaloupková.
„Mně se ulevilo, mně je v tom dobře, ale je na mě od společnosti vyvíjený obrovský tlak, že přece nebudu chodit takhle bez ničeho,“ říká. I když se Andrea cítí fyzicky lépe, stále čelí očekávání okolí, že by měla mít prsa, i když se rozhodla žít bez nich. Protože je teprve krátce po operaci, nemůže ještě nosit epitézy neboli prsní náhrady.
Její příběh není jen o fyzických problémech, ale i o změně vnímání těla a ženství. „Dneska už můžu říct, že mám svoje tělo velmi ráda, protože mě udělalo tím, kým jsem. A nejenom navenek, ale i uvnitř,“ uzavírá Andrea, která se nově učí žít bez prsou.
V podcastu také zmiňuje, jak je důležité naslouchat svému tělu a nezanedbávat signály, které nám dává. „Pokud si něco nahmatáte, nemusí to být panika,“ říká. „Ale je dobré vědět, že to, co jste si nahmatali, je v pořádku, a kontrolovat to.“ Andrea se stále věnuje osvětě o prevenci rakoviny prsu a samovyšetření.
A upozorňuje také na důležitost dostupných informací před rozhodnutím podstoupit estetické operace. „Já bych si strašně přála, aby ženy, než podstoupí tenhle zákrok, byly informované. Ta procenta jsou tam opravdu mizivá, ale jsou,“ zdůrazňuje s tím, že informovanost by měla být klíčová před jakýmkoliv rozhodnutím o chirurgických zákrocích.