Místo dětského psychologa exorcista. S polskou aktivistkou o životě v zemi, kde lidská práva drtí vliv církve

Děti na dně
Náboženství
Polsko
Rozhovor
Brigita Zemen
| 1. 10. 2021 | 4 komentáře | 5 218
Místo dětského psychologa exorcista. S polskou aktivistkou o životě v zemi, kde lidská práva drtí vliv církve
I přes bouřlivé protesty protipotratový zákon v Polsku prošel. Foto: Lena Ivanova / Shutterstock

Zpřísnění potratového zákonu není jediný problém, který hýbe Polskem. Útoky na LGBTQ+ lidi nebo sexuální zločiny duchovních v rozsahu, který bere dech. O tom, jak se náš severní soused vrací do středověku, jsme si povídaly s polskou novinářkou, feministkou, aktivistkou a levicovou političkou Agatou Diduszko-Zyglewskou. Raději upozorňujeme, že některé popisované případy zneužívání dětí kněžími jsou opravdu otřesné.

Jste spoluautorkou mapy pedofilie a sexuálního násilí v Polsku, která zachycuje případy sexuálního obtěžování v katolické církvi. Jak tento nápad vznikl a proč zrovna mapa? 

S přeživšími sexuálního násilí páchaném ze strany duchovních jsem se setkala jako novinářka píšící pro magazín Krytyka Polityczna. Ti lidé hledali instituce, na které by se mohli se svým svědectvím obrátit. Jenomže když to téma začali na příslušných úřadech otevírat a vyšlo najevo, že jde o problém týkající se církve, najednou je nikdo nechtěl vyslechnout. A tak jsem se o to začala intenzivně zajímat a setkala se s dalšími přeživšími, kteří chtěli promluvit. 

Když jste pedofil, ale nejste kněz, jdete sedět. Jenomže jako duchovnímu vám projde prakticky cokoliv.

V Polsku se politici a duchovní tváří, že jde o ojedinělé případy. Není neobvyklé, že je zametají pod koberec. Oslovila jsem proto levicovou členku parlamentu Joannu Scheuring-Wielgus a společně jsme hledaly cestu, jak znemožnit politikům předstírat, že jde o marginální problém. Ukazujeme, kam až sahají chapadla sexuálního násilí v církvi. 

Změnil se díky tomu alespoň trochu přístup církve a politiků?

Ne, ale díky obrovskému zájmu ze strany polských i zahraničních médií se nám začali ozývat další přeživší se svými příběhy. Tak nám brzy došlo, že ten největší problém nejsou samotní predátoři, kteří sexuální násilí páchají, ale biskupové, kteří na tyto útoky nereagují a zakrývají je. A díky nim tito lidé mohou své útoky beztrestně páchat i několik desítek let. Protože když jste pedofil, ale nejste kněz, jdete sedět, jenomže jako duchovnímu vám projde prakticky cokoliv. Rozhodly jsme se proto začít zveřejňovat také jména biskupů a arcibiskupů, kteří o podobném chování věděli, ale nic neudělali.

Agata Diduszko-Zyglewska

Foto: Agata Diduszko-Zyglewska

Polská novinářka, aktivistka a politička je od roku 2018 radní města Varšavy. Jako publicistka se věnuje ženským právům, vztahu státu a církve a sociálním otázkám. Je spoluautorkou Církevní mapy pedofilie a sexuálního násilí v Polsku.

Zprávu o kněžích, kteří páchají sexuální násilí na dětech, jste se rozhodli ve Vatikánu předat i současnému papeži Františkovi.

Ano. Sice nám bylo jasné, že s tím papež nic zásadního neudělá, ale myslely jsme si, že když s tím přijdeme do Vatikánu, tak nad tím polská média a politici nebudou moci dál zavírat oči a tvářit se, že to prakticky neexistuje.

Jaký případ ve vás vzbudil nejsilnější emoce?

Těch příběhů jsme slyšely a přečetly stovky a všechny jsou příšerné. Často jsem četla věci, které jsem si do té doby nebyla schopna ani představit. Například případ kněze, který navštěvoval věřící rodinu se spoustou dětí. S jedním z jejich synů se zavíral do místnosti, kde ho znásilňoval. Místnost přímo sousedila s kuchyní, kde seděla jeho matka, otec, babička a další děti. Když chtěl osmiletý chlapec volat o pomoc, že ho to bolí a že už to nemůže vydržet, kněz mu odpověděl, že když to nehodlá dělat on, bude to dělat s jeho mladším bratrem. Takže tento chlapec, aby ochránil sourozence, skončil dlouhé roky znásilňován doslova za zdí, na jejíž druhé straně seděla celá jeho rodina.

Oni o tom neměli ani tušení? Nikomu nepřišlo nic divné?

Ne. Nevšimli si ani náznaků toho, že je něco strašně v nepořádku. Podobné to bylo v případě chlapce, který žil se silně věřící babičkou. K nim do domu také chodil kněz a jednoho dne se zdržel, takže požádal, jestli u nich může přespat. Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby nechtěl přespat v pokoji vnoučka. Babička i přes to ochotně souhlasila. A tak tam kněz od té doby přespával častěji. Samozřejmě se to nikdy neobešlo bez znásilnění dítěte. A i když pokaždé prosilo babičku, ať ho nenechá spát u něj v pokoji, že nechce, jedinou odpovědí mu bylo, že jde přece o kněze.

Duchovní je tedy vnímaný jako absolutní autorita? Někdo, kdo má nezpochybnitelnou pravdu a vždy koná správně?

Ano. Mají tak vysoké společenské postavení, že spousta lidí, především starší generace, jsou kněžími téměř hypnotizovaní. Takže mohou prakticky beztrestně porušovat pravidla a mají k tomu dokonalé podmínky. Netýká se to jen sexuálního zneužívání, ale i násilného chování k dětem. V Polsku nesmíte bít děti ve školách, ve skutečnosti je trestné bít děti obecně. Přesto se to děje a ročně je několik případů úmrtí dětí, které jejich rodiče ubili k smrti.

A i přesto ombudsman, který by měl bránit děti a jejich práva a který je úzce napojen na církev, prohlásil, že na občasné facce dítěti není nic špatného. Není se proto čemu divit, že se na školách objevují případy fyzického násilí a trestů, kterých se kněží dopouštějí na dětech a za které nemají žádné postihy, přestože porušují zákon. Nepřijdou o práci, nemusí čelit následkům svých činů, a tak to mohou dělat klidně několik let. Přičemž se nebavíme o pohlavku nebo plácnutí přes ruku, ale o případech, kdy kněží zbili dítě tak, že muselo být hospitalizované.

To jsou ale případy, kdy už rodiče přece musí zakročit…

Nejhorší je, že ani to nemusí mít žádný efekt. Mnoho biskupů a arcibiskupů ví o kněžích, kteří týrají nebo sexuálně zneužívají děti, protože jim to jejich rodiče nahlásili. A jediné, co se stalo, bylo to, že byl onen kněz přesunut z jedné farnosti na jinou, kde beze strachu pokračoval ve zneužívání jiných dětí. Cítí se nadřazeni zákonům, nepostihnutelní, takže se častokrát stává, že zneužívají i víc dětí najednou. Další z děsivých případů byl případ dlouhodobě zneužívaného chlapce, po kterém kněz časem chtěl, aby znásilnil dívku, která na posteli plakala a hlavu měla zakrytou polštářem. Aby vložil svůj penis do její vaginy, že se jí to líbí. Tohle jsou příběhy, kterým se věří velmi neochotně. 

Na školách se objevují případy fyzického násilí a trestů, kterých se kněží dopouštějí na dětech a za které nemají žádné postihy.

Co tyto případy dělají s církví jako institucí? Odklánějí se od ní věřící?

V posledních třech letech obrovsky narostl počet žáků ve školách, kteří přestali chodit na náboženskou výuku, protože naštěstí zatím není v Polsku povinná. Najednou si i rodiče začali uvědomovat, že tyto lekce slouží hlavně k vymývání mozků. Také rok od roku klesá množství lidí, kteří v Polsku pravidelně chodí do kostela. V současné době je to asi jen čtvrtina společnosti, která se pravidelně zúčastňuje bohoslužeb. Což se samozřejmě katolické církvi nelíbí, protože nechce přicházet o peníze a o vliv na polský národ. Podle statistik je víra důležitá jen pro 16 % lidí do 29 let věku. Což ukazuje na obrovskou změnu, která se momentálně v Polsku děje.

I přes to, že polská církev ztrácí svoje věřící a měla by tak logicky přicházet o moc, co se týče ženských práv a práv LGBTQ+ komunity, jde Polsko spíš nazpátek než kupředu.

To, co se u nás děje, je velmi podobné tomu, co se v současné době děje i v Irsku. Přestože lidé nechodí do kostela a nechtějí být s touto institucí nijak spojovaní, je jich většina pokřtěná. Pro pravicové populisty jsou tak zcela samozřejmě součástí církve a církev tyto strany velmi otevřeně podporuje. A to až takovým způsobem, že před volbami říkají svým věřícím, koho mají volit. Na oplátku pak od těchto stran dostávají obrovské množství peněz a vlivu ve všech politických sférách. 

Co konkrétně to pro polskou společnost znamená?

Například to, že v současné době mají svoje zástupce na každém ministerstvu. Nezávisle na tom, co spravuje, ať už jde o školství, zemědělství, sociální politiku – všude najdete kněze a biskupy, kteří jsou v radách a přímo rozhodují o programech, dotacích a krocích. A nejhorší na tom je, že nahrazují experty v jednotlivých oblastech, což se momentálně nejvíc projevilo v otázce ženských práv. Například rada, která se zabývá domácím násilím, měla ještě před dvěma lety mezi členy lidi z organizací, kteří se tímto problémem dlouhodobě zabývají. Na jejich místech teď sedí fundamentalisté navázaní na katolickou církev.

Konec práva na potrat

Foto: Magdalena Kluczny / Shutterstock

Polský zákon, který téměř zakazuje interrupce, je masivním zásahem do lidských práv. Redaktorka polského serveru Polityka Joanna Podgórska přináší v rozhovoru s ředitelkou neziskové organizace Federace pro ženy a plánované rodičovství Krystynou Kacpura bezprostřední pohled na realitu polských žen, které se s platností protipotratového zákona dostávají do neřešitelných životních situací.

„Ženy jsou vyděšené, jsme v pasti,“ říká ředitelka organizace pomáhající ženám

To stejné se stalo i na ministerstvu školství, takže církev má přímý vliv na program. Přestože tedy ztrácí sílu v tom smyslu, že se od ní spousta věřících odvrací, získává politický vliv a infiltruje na pozice, kde může rozhodovat. A to i když pravice ve volbách prohraje, protože oni už na těch místech sedí a ty věci, o kterých se teď rozhoduje, jako je vzdělávání, doporučená literatura ve školách, péče o matky a předškolní děti a podobně, už budou dávno v procesu.

Co to znamená pro polské ženy? Jaké to je být právě teď ženou v Polsku?

Depresivní. Protesty Strajk Kobiet, které po celém Polsku probíhaly v roce 2020, byly ohromné. Byly to vlastně největší protesty od dob Solidarność na konci 80. let. A co je nejdůležitější, tyto demonstrace byly velice podporované celou polskou společností, včetně lidí, kteří se jich přímo neúčastnili. Všechny průzkumy jasně ukazovaly, že téměř 80 % společnosti je pro liberalizaci ženských práv, ne pro jejich zpřísnění. I přes to všechno se vláda rozhodla, že potraty zakážou, a dala tak jasně najevo, že je názor veřejnosti absolutně nezajímá a že to nehodlají ani předstírat. Porušují zákony, porušují lidská práva a je jim srdečně jedno, kolik občanů proti tomu protestuje. Nejhorší na tom všem je, že nefungují žádné instituce, které by to dokázaly jakkoliv změnit. Vláda naprosto ignorovala i evropské instituce, které vyžadovaly, aby se zpřísnění potratových zákonů okamžitě zastavilo. A biskupové do médií otevřeně hlásají, že mají radost, jak se vláda zachovala a že se jim povedlo prosadit svou vůli.

Jak velký vliv má vlastně katolická církev na rozhodování vlády?

Obrovský. Teď se ten problém ukazuje nejvíc ve školství. Současný ministr, který je pravděpodobně nejhorší, co jsme kdy v Polsku měli, má velmi silné vazby na fundamentalisty a také velkou snahu měnit školy v Polsku. Například chce nastavit, aby byla křesťanská výuka ve školách povinná, nikoli dobrovolná jako nyní. A to navzdory tomu, že v ústavě máme zakotvenou svobodu náboženského vyznání. Takže když byl kritizován za porušování ústavy, nabídl alternativu ve formě lekcí etiky, což je náboženská výuka v bledě modrém. Navíc všichni ředitelé škol teď spadají přímo pod ministerstvo školství, a ne pod samostatné kraje jako dřív. Pokud se nechovají tak, jak si ministr přeje, mohou být okamžitě odvoláni.

Jak je to s výukou morálky a hodnot, kterých by se měly ve školách účastnit povinně výlučně dívky?

To se brzy dozvíme, protože ministr připravuje takzvané „překvapení“, kterého se všichni děsíme. Ale pravda je taková, že když jeho poradce začal o této výuce mluvit a ze strany veřejnosti se zvedla vlna nevole, která podobnou věc kategoricky odmítá, ministr ji otevřeně podpořil. Nechal se slyšet, že nejhorší věc, co se polským ženám stala, je, že jim někdo řekl, že jsou stejné jako muži, že by měly chodit do práce a že by mohly přemýšlet o své kariéře a ne o rození dětí.  Což je podle něj něco, co ničí Polsko a je potřeba to okamžitě změnit.

Čeho tím chce vlastně vláda a církev dosáhnout? Získat znovu věřící na svoji stranu? Tímto způsobem?

V podstatě se tím snaží donutit lidi, aby spolupracovali. Protože pokud bude náboženství ve školách povinné, znamená to, že se k němu bude muset vrátit i spousta celých rodin. Církev moc dobře vidí, že každým dnem ztrácí další a další stoupence, ale současně pořád dostává obrovské množství peněz ze státního rozpočtu, takže musí udržovat iluzi, že je velice důležitá a v Polsku nepostradatelná. Protože čím dál tím víc lidí je nespokojeno s tím, že nejsou součástí církve, ale jejich peníze ano a že peníze pak chybí tam, kde jsou potřeba.

V Polsku je statisticky velmi vysoké procento sebevražd u náctiletých i mladších dětí školního věku. A je to právě proto, že máme nedostatek dětských psychologů.

Což je kde?

Například máme zoufalý nedostatek psychologické a psychiatrické péče pro děti. V Polsku je statisticky velmi vysoké procento sebevražd u náctiletých i mladších dětí školního věku. A je to právě proto, že máme nedostatek dětských psychologů – ať už ve školách nebo ve zdravotnických zařízeních. Takže zatímco ve školách nemáme odborníky, kterým by se děti mohly svěřit, máme za tímto účelem v každé škole kněze, kteří mají přístup ke všem žákům, protože jsou součástí učitelského sboru.

Kněze, kteří jsou pravidelně obviňováni z páchání sexuálního násilí na dětech.

Přesně tak. Jak se ukazuje na případech sexuálního obtěžování, násilníci mezi kněžími mohou velmi lehce zneužít snadného přístupu k dětem. Obzvláště k dětem z nefunkčních rodin. Děti, které mají nějaký problém, mají totiž velmi snadný přístup k duchovnímu, ale téměř nulovou možnost dostat se k odborníkovi. Psychologická terapie v Polsku je kompletně privatizovaná, takže když jako dítě potřebujete terapii, ale vaši rodiče si ji nemohou finančně dovolit, máte smůlu.

V Polsku neexistuje psychologická péče hrazená ze zdravotního pojištění?

Nějaká ano, ale psychologů a terapeutů je tak strašně málo, že pokud se chcete objednat na hrazenou terapii, čekáte několik měsíců. Což většinou znamená, že se během té doby váš psychický stav zhorší natolik, že se musíte nechat hospitalizovat v psychiatrickém zařízení. A i těch je v Polsku zoufalý nedostatek. Spousta nemocnic byla zavřená a ty, které fungují, jsou přetížené, takže nemohou přijímat nové pacienty. Tato krize trvá už více než dva roky, a přesto v rozpočtu údajně nejsou peníze na podporu psychologické a psychiatrické péče pro děti a mladistvé. Na co se ovšem peníze našly, je církev. Polsko se také společně s Itálií stalo hlavním exorcistickým centrem Evropy. Takže spousta dětí s psychickými problémy končí v rukou exorcistů.

A tito exorcisté jsou samozřejmě duchovní. Nejde o odborníky, kteří mají nějaké psychologické nebo psychiatrické vzdělání? 

Samozřejmě, že ne. Někteří z nich jsou sexuální násilníci, někteří způsobují škody jen na psychickém zdraví dětí. Jsem jednou z aktivistek, která se snaží postavit provádění vymítání na dětech mimo zákon, protože pokud jste dospělý, nechte si ze sebe vymítat, co chcete, ale jako dítě za vás nesou zodpovědnost rodiče a o exorcismu rozhodují oni, ne ty děti, kterých se to přímo týká. Což je opět protiústavní.

Reportáž psaná na hranici

Foto: Ray Baseley

Dvě studentky se místo nástupu na vysokou školu vydaly pomáhat uprchlíkům na hranici s Běloruskem a jejich rodným Polskem. Akci humanitární organizace, která se Afgháncům snaží pomoct ‒ jak legislativně, tak materiálně a psychicky na místě ‒ řídí ženy.

Za práva uprchlíků uvízlých na polsko-běloruské hranici bojují hlavně ženy

Takže když si dítě v pubertě uvědomí, že má jinou sexuální orientaci nebo je transgender, potřebuje pomoc se zorientovat, ale nemá šanci na odbornou terapii, protože rodiče nejsou bohatí nebo chápaví, skončí v rukou exorcisty a s celoživotním traumatem?

V podstatě ano. A situace LGBTQ+ mladistvých je v Polsku ta nejhorší, protože ze statistik víme, že jenom jedna matka ze čtyř a jenom jeden otec z osmi akceptují jinou, než heterosexuální orientaci svého dítěte. Takže více než 75 % dětí, které zjistí, že jsou LGBTQ+ mají obrovské potíže doma v rodině. A není se čemu divit, protože pravicová vláda přímo útočí na tuto komunitu lidí, stejně jako církev. Biskupové otevřeně prohlašují, že v Polsku pro tuto „ideologii“ není místo.

Jak si vysvětlujete, že se tohle všechno může žít v civilizované zemi, v srdce Evropy, která je členským státem Evropské unie?

Je to velmi dlouhý a komplikovaný proces, samozřejmě úzce spjatý s ekonomií našeho státu. Liberální politika v roce 1989 chtěla dát všem lidem především svobodu a představovala si, že všechno bude jako v USA a všechno bude skvělé a lidé se o sebe postarají sami. A přestali se soustředit na to, co bylo v komunismu samozřejmé. Takže ve spoustě měst se zavřely knihovny, kulturní instituce a další místa, která utvářela komunitní život. Najednou na ně nebyly peníze. Jediná věc, která zůstala, byla církev a kostely. Také proto, že dala vládě celkem jasné stanovisko: „Pomohli jsme vám s komunisty, teď je čas splatit dluhy.“ 

Nejdřív přišlo na řadu omezení ženských práv a hned vzápětí požadavek na navrácení pozemků a budov. Což má za následek to, že zhruba polovina pozemků na území dnešního Polska je v současné době majetkem církve. Vláda se také na začátku milénia příliš nestarala o chudé občany. Máme nedostatek školek, nedostatečnou podporu pro matky na mateřské dovolené a další společenské problémy, na kterých se svezla současná populistická vláda se svojí národní hrdostí. A i třicet let po revoluci pořád nazývají levicové strany komunisty.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 1. 10. 2021 7:47

A takhle to skončí vždycky, když lidé dají přednost ideologii před racionalitou.

+10
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

BábaJága | 1. 10. 2021 9:53

V článku konečně zazněla jedna veliká pravda - povinná školní výuka náboženství slouží jen k vymývání mozků dětí.

Tuto výjimečnou událost ale trochu kalí fakt, že tato pravda zazněla v magazínu, pravidelně podporujícím povinnou školní výuku jiných ideologií.

-5
Reagovat