Nový milenec i mokré plavky. Zdraví vagíny je křehké a někdy není lehké najít důvod vleklých potíží

​​Kolik žen vlastně vaginálním dyskomfortem trpí?

Je to problém, se kterým se za svůj život potká snad každá žena. Jen výjimečně se s tím problémem žena nepotká vůbec. Některá to řeší jednou, někdo to řeší opakovaně, někomu se to dostane do chronické fáze a vůbec se to nedaří léčit. Denně mám v ordinaci odhadem tak tři ženy, které dyskomfort řeší. Takže v gynekologické ambulanci je to běžná záležitost.

Co to vlastně je a proč je to problém?

Vagina je orgán, který není sterilní, je kolonizovaný bakteriemi. Ty bakterie tam normálně žijí a občas se stane, že se některé přemnoží. Další stupeň je, že se to vyvine v zánět. A jsou i takové záněty, kdy se do pohlavních orgánů dostanou mikroorganismy, které tam nemají co dělat, třeba bičenky poševní nebo chlamydie. Na druhou stranu - když k nám přijde žena s tím, že má nějaké pálení, svědění nebo divný pocit v pochvě, tak to ještě neznamená, že má zánět. Kromě gynekologických můžou být i příčiny z jiné oblasti, může jít například o kožní choroby nebo alergie. Svědit mohou dokonce i některé přednádorové stavy. Poševní dyskomfort je zkrátka pocit, kdy v souvislosti se svými zevními genitáliemi zažívá žena nějakou nepohodu.

Existují ambulance, které se na ženy s chronickými potížemi vyloženě specializují, ale je jich bohužel málo. Ty ženy tím potom opravdu trpí, trápí se tím. Byla bych strašně ráda, kdyby bylo k dispozici takových ambulancí pro chronické potíže mnohem víc.

Jinde ve světě je specializace běžná?

To nevím, ale myslím si, že tohle je problém všude. Správná diagnostika těchto problémů je náročná časově i finančně. U hodně zoufalých lidí mám zkušenost, že docela dobře účinkují antidepresiva. Ale někteří o tom moc nechtějí slyšet…

Kdo o tom nechce slyšet?

Některé pacientky mají pocit, že si o nich myslíme, že jsou „blázni“, že si ty potíže vymýšlejí, ale tak to není. Funguje to trochu jako v tom vtipu, kdy přijde pacient k psychiatrovi a ten se ho zeptá, jestli pořád vidí ty bílé myšky. Pacient odpoví: vidím je pořád, ale už mi to nevadí. U některých vaginálních problémů je to podobné. Mám pacientky, kterým to opravdu pomohlo. A to je nakonec ten cíl. Nechci to vůbec shazovat, neříkám, že když ženu něco svědí, tak jí nacpeme „léky na hlavu“ a bude to dobré. Je to spíš taková nadstavba – žena už je tak nervózní z toho, že se jí ty potíže pořád vracejí, že když se zklidní, potíže se zlepší.

Když dyskomfort přeroste v psychické trápení, tak pak řešíte to psychické trápení.

Ale vždy je potřeba to citlivě vysvětlit.

Ve skupině na Facebooku, která vznikla v souvislosti s článkem o hledání vaginálního zdraví Vagina Quest, je přes 400 žen a stále přibývají. Příspěvky v této skupině jsou často srdcervoucí. Ženy dlouhodobě trpí. V systému to není viděno jako velký problém, ale evidentně je, když máte denně asi deset procent pacientek s podobnými potížemi.

Je to problém. Ta problematika je opomíjená, řekla bych, že je „málo atraktivní“. My v gynekologii věnujeme hodně pozornosti prevencím, péči o těhotné a léčbě benigních i maligních nádorů nebo pánevních zánětů. Neříkám, že je to podřadné téma, ale asi by opravdu pomohla specializace. Léčba chronického vaginálního zánětu je finančně zatěžující a spotřebuje hodně času. Když to pojišťovna neuhradí, tak se gynekolog logicky nemůže hodinu zabývat jednou pacientkou s výtokem.

To skoro vypadá, že ten problém je v tom, jak jsou nastavené úhrady.

Trochu. Ale není to tak, že gynekologové neléčí chronické vaginální záněty, protože to nedostanou zaplaceno. Znám hodně gynekologů, my máme své pacienty rádi, většinou se jim opravdu snažíme pomoct. Možná bychom se my měli postarat o to, abychom si ty úhrady líp vyjednali… Ale jsme zase u toho, kdyby se tomu nějaká ambulance mohla věnovat naplno, určitě by to pomohlo. Pojišťovně by se to taky vyplatilo, protože když je žena v pořádku, tak nebude chodit na dvacet vyšetření u dvaceti doktorů.

Chronické potíže jsou nákladné.

Ano. Ale peníze nejsou to hlavní. 

Mohou být inspirací i jiné přístupy než západní medicína – ájurvéda, čínská medicína, psychosomatika?

Naší prioritou je to, aby ženy byly v pořádku a spokojené. Podporuju ženy, když mi řeknou, že jim pomohly bylinky nebo čínská medicína. U chronických potíží má západní medicína co dohánět – a v gynekologii zvlášť. Gynekologie je obor, který má kromě porodnictví k dispozici v zásadě tři typy léčby – antibiotika, operaci a hormony. Hrozně ráda bych měla i jiné možnosti. Někdy se musí hodně pátrat, co ženě je. Proto si myslím, že je dobré, když chodí k jednomu gynekologovi, protože už ji zná a dokáže rozpoznat, jestli v tom nehraje roli ta psychická složka nebo onemocnění negynekologického původu.

Protože trápení může být i na začátku potíží…

Jasně. A ty potíže mohou souviset i se sexuálním životem, s traumaty v sexuální oblasti. V ambulanci nemáme vždycky prostor to rozebírat, ale pokud se mi s tím žena svěří, tak to s ní proberu. Když je pro ženu sex traumatizující, tak ji to pak může třeba pálit.

Zažila jste případy, kdy pomohla změna sexuálního partnera?

Změna sexuálního partnera může potíže zhoršit i zlepšit, to se děje běžně. Samozřejmé jsou potíže v případě nákazy sexuálně přenosnou chorobou. Potíže ale mohou nastat i po změně partnera, i když o klasickou přenosnou chorobu nejde. Ti dva lidí na sebe nejsou „zvyklí“, respektive nejsou na sebe zvyklé jejich mikroflóry. Je jim to trapné, protože měli první vášnivý sex, a najednou z toho oba mají nepříjemnosti. Ale ještě o tom spolu nejsou schopni mluvit, protože se ještě tak dobře neznají. Nebo se stává, že má žena milence a objeví se jí vaginální potíže. Není to sexuálně přenosná nemoc, ale jen podráždění těmi neznámými bakteriemi. Na druhou stranu existují výjimečně i situace, kdy žena po změně partnera potíže mít přestane.

Kdy se ještě tyto potíže obvykle objevují?

Ženy premenopauzální, menopauzální nebo ženy, které kojí, mají málo estrogenu. Z toho důvodu je sliznice pochvy špatně vyživovaná a je pak náchylná k zánětům. V tom případě pomohou vaginální estrogeny. To jsou hormony, které ale působí víceméně jen v tom místě.

Setkáváte se s tím, že se lidé za své potíže stydí?

Ano, ale s ženami je to jednodušší než s muži. Pomáhá i to, že žena má obvykle svého gynekologa, na kterého je zvyklá a s nímž je pro ni jednodušší to řešit. Pro muže to bývá choulostivější, na to téma se bavit nechtějí, ale doktoři, kteří se touhle problematikou zabývají – ať už gynekologové, venerologové, nebo dermatologové – jsou na to zvyklí. Jim nepřijde divné, že tam člověk přijde, svlékne se a ukáže jim zarudlý penis. Nebojte se s těmi problémy přijít hned, když se ještě dají přeléčit jednoduše.

Když mám pocit dyskomfortu, má smysl zkusit nejdřív upravit životosprávu, stravu a pohyb?

Ano. Mám i pacientky, které začaly používat menstruační kalíšky místo tamponů, a také se jim to zlepšilo. Někteří lidé přestanou mít potíže, když vysadí hormonální antikoncepci. Někomu zase nesedí tělísko…

Takže neexistuje jediná odpověď na všechny vaginální potíže.

Neexistuje. Je to zapeklitá problematika. Je potřeba nebát se s tím obrátit na svého lékaře nebo lékařku. Nebo si najít gynekologa, který se tím opravdu bude chtít zabývat.