Gay je pořád chlap. Spisovatel Vratislav Maňák o gay identitě jako součásti maskulinity
Spisovatel a esejista Vratislav Maňák ve své knize nazvané S Wittgensteinem v gay sauně tematizuje tělesnost a maskulinitu jako projevy gay identity. Dělá to skrze reportážní eseje ze šesti středoevropských měst. Kromě lázní a gay saun píše třeba o návštěvě prestižního berlínského klubu, zmiňuje píseň Lucie Bílé „Láska je láska“ v kontextu provozování anonymního sexu v pražských parcích nebo bratislavský Pride. Odvolává se i na feministické teorie. „Zkušenost souboje člověka ve znevýhodněné pozici, ať už je to žena, nebo gay, s většinovým patriarchálním režimem je velmi podobná,“ říká.
Promýšlíte souběžně maskulinitu, gay identitu a středoevropský prostor. Odkud se vzal tenhle trojitý klíč k napsání knihy?
Slovo „homosexualita“ má středoevropský rodokmen, protože ho do medicíny zavedla vídeňská věda, a taky u mě byla na začátku Vídeň – jenom úplně jiným způsobem.
Zmíněná témata mi dohromady propojila návštěva tamní gay sauny Kaiserbründl, na jejímž základě vznikla taky první esej. A když jsem krátce po jejím zveřejnění zažil homoerotický prostor i v budapešťských lázních Rudas, uvědomil jsem si, že by tyhle zkušenosti mohly poskytnout docela zajímavý klíč k celé knize, tedy k vyprávění o gay existenci napříč současnou střední Evropou. Vedle toho témata knihy samozřejmě souvisejí i s mojí vlastní identitou, ale nejde pouze o queer psaní od queer autora.
Kit Mizeres x MEDICINE: mezi snem a imaginací
Co když se oblečení stane nositelem snů, symbolů a osobní mytologie?
Nová kolekce Kit Mizeres x MEDICINE pracuje s autorskými motivy inspirovanými folklorem, imaginací i emocemi, které nelze úplně pojmenovat. Výsledkem je kolekce, která nepracuje s jednoznačnými významy, ale nechává prostor vlastní interpretaci.
O co tedy jde?
Queer zkušenost generuje témata, která nepatří nutně jenom jí. Pokud přemýšlíme nad tím, jak prožíváme své tělo, nad tím, proč nás vzrušuje překročení zákazu, nad tím, jak se vztahujeme k feminitě nebo k patosu, jde o otázky, které mohou oslovit i člověka s většinovou zkušeností.
To by vysvětlovalo, proč pro mě jako heterosexuální ženu byla vaše kniha objevná i z feministického hlediska.
Bez feminismu by queer teorie neexistovala. Zkušenost souboje člověka ve znevýhodněné pozici, ať už je to žena, nebo gay, s většinovým patriarchálním režimem je velmi podobná a queer teorie se o feministické teorie celé dekády velmi přirozeně opírá. Patrné je to například u vztahu k tělu. Ženské tělo je v patriarchální společnosti vnímané jako objekt určený k ovládnutí a tenhle mocenský pohled majority z různých pozic reflektuje i queer teorie. A říkám z různých, protože je tu i rozdíl.
Jaký?
Jde o vazbu na mužský rámec. Když o objektivizaci přemýšlí feminismus, muž je ten, kdo se dívá, ženu si pohledem uzurpuje a tak nad ní manifestuje i svoji moc. Pánská sauna je ale výlučně maskulinní zóna. A pro mě bylo extrémně zajímavé sledovat, že objektivizace těla v gay sauně se jako nežádoucí nejeví. Chlap, který přichází do gay sauny, tam totiž vstupuje s tím, že chce být tělem k užití. Že chce být svůdný, sexuální objekt. Objektivizace v tu chvíli není problém, ale naopak vyhlédnutý cíl.
