POPO, DUPO a manželství, která se neměla zachraňovat. Jak v Československu punkově začínala párová terapie
Zatímco na Západě hráli psychologové od šedesátých let roli celebrit, situace ve východním bloku byla neutěšená. Přesto si i zde dokázali nadšenci najít cestu, organizovali „podzemní“ výcviky a terapeutické komunity. Přijměte pozvání na exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
V éře socialismu u nás byl přístup k lidské duši pod silným vlivem sovětské vědy, zejména v podobě učení fyziologa I. P. Pavlova. Na psychoterapii pohlížel tudíž režim s velkým podezřením jako na cosi „západního“, neužitečného či škodlivého. „Politicky nepatřičná“ disciplína se navzdory tomu rozvíjela v skrytu léčeben a manželských poraden nebo – například v případě psychoanalýzy – vyloženě ilegálně na bytových seminářích.
„Zjednodušeně lze říci, že socialistická medicína hleděla i na mysl a psychické problémy především biologicky, jako na něco, co lze tužit, nebo naopak léčit medikamenty a invazivními metodami, jako byly elektrické či třeba inzulinové šoky. Psychoterapie dlouho formálně neexistovala, nebyla k ní dostupná literatura, neučila se na medicíně, neměla žádnou odbornou asociaci a podobně. Ale zároveň ji jednotliví psychiatři a psychiatričky od konce padesátých let pro sebe objevovali a prakticky provozovali,“ říká historička Adéla Gjuričová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
