Křičela, že nechce nástřih, udělali jí maximální možný a naskočili jí při porodu na břicho. Anna se z toho dodnes nevzpamatovala
Jednadvacetiletá studentka medicíny Anna měla ke zdravotnickému prostředí blízko. Když otěhotněla, doufala, že její porod proběhne co možná nejpřirozeněji. Jako mladá, nízkoriziková rodička si přála svoje dítě porodit bez zbytečných zásahů. Jenže lékař navzdory její vůli rozhodl jinak. Trauma z nástřihu, které si z nemocnice v Rychnově nad Kněžnou odnesla, nakonec musela řešit soudně.
„Byla jsem opravdu hodně otevřená, ani nechápu, jak jsem zvládla chodit. Nikdo se se mnou moc nebavil a hnali mě přes chodbu. Porodní asistentky se ke mně chovaly, jako bych byla něco odporného,“ popisuje Anna atmosféru po příjezdu do porodnice. Porodní asistentky si ji podle jejích slov okamžitě zařadily mezi problémové pacientky. „Žádaly po mě výkony, kterých jsem skoro nebyla schopná. Překvapovalo mě, co všechno chtějí. Například abych si vysvlékla šaty, že mi dají nemocničního andělíčka. Prosila jsem, abych si je mohla nechat, byla jsem už trochu mimo a chtěla jsem se v té chvíli soustředit na porod. Na to, abych to všechno zvládla. Nutnost myslet na to, že mám dát ruce nahoru a převlékat se, mě vysilovala. Měla jsem už pomalu děcko mezi nohama,“ vzpomíná s obtížemi v textu, který pro web Heroine.cz připravila Táňa Zabloudilová.
Na předporodních konzultacích přitom všechno vypadalo slibně. „Mluvili o tom, že podporují přirozený porod. Až později jsem zjistila, že tím myslí něco úplně jiného než já,“ vypráví. Osmicentimetrový nástřih ze strany porodníka vnímá jako snahu ukázat, kdo je na porodním sále pánem. „On si počkal, až budu mít kontrakci, a šmiknul mě. Dvacetiletou mladou ženskou,“ kroutí hlavou Anna. Její syn se po narození potýkal se zlomeninou klíční kosti způsobenou naskočením na břicho. Sama rodička by se přitom rozhodla jinak. „Dala bych tomu prostě šanci, aby se tělo zařídilo po svém, natrhlo se přirozeně. Pro mě jako pro masérku je pánevní dno a jeho pružnost základ. Tělo je celé propojené, jakákoliv jizva je komplikace. Kdyby mi řekli na rovinu, že nástřihy dělají, šla bych jinam,“ popisuje.
Po příchodu domů se Anna sesypala. Její příběh je typickým příkladem porodnického násilí, které zažívají ženy v Česku. Proč a jak se Anna rozhodla své trauma řešit soudní cestou? Jak na její výtky reagovala sama nemocnice? A co o situacích, jako byla ta její, říká Světová zdravotnická organizace? Dočtete se to v celém článku Táni Zabloudilové na webu Heroine.cz.
