Síla literatury: Kniha Vyhnání Gerty Schnirch pomohla s nárovnáním dějinné křivdy. Teď se o to pokouší nový film
Má literatura moc měnit svět? Román Vyhnání Gerty Schnirch dokládá, že ano. Před deseti lety přispěl zásadním způsobem k tomu, že politici poprvé v historii oficiálně vyjádřili lítost na odsunem Němců z Brna. Také aktuální televizní adaptace románu vyvolává silné emoce.
Jsou knihy, které hýbou dějinami. Těmi globálními, ale i národními nebo komunitními. Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stowe vydaná v roce 1852 zásadně proměnila vztah bílé majority k afroamerické populaci a stala se ideovým východiskem pro válku Severu proti Jihu. Romány Charlese Dickense měly podstatný vliv na legislativu ošetřující poměry v anglických chudobincích. I současná česká literatura má takovou moc.
V souvislosti s osmdesátiletým výročím konce druhé světové války vloni v květnu jsme si nepřipomněli jenom porážku nacistického Německa, ale i události spojené s odsunem nevinných německých obyvatel z mnoha koutů tehdejšího československého území, včetně živelného vyhnání Němců z Brna, které se odehrálo v noci z 30. na 31. května. Z města tehdy muselo násilně odejít téměř třicet tisíc lidí, zejména žen, dětí a starých lidí. V románu Vyhnání Gerty Schnirch zpracovala tyhle události spisovatelka Kateřina Tučková, kniha vyšla v roce 2009 v brněnském nakladatelství Host a jde o prózu, které svým způsobem také měnila dějiny. Přispěla totiž k tomu, že vedení města o několik let později vyjádřilo v souvislosti s odsunem Němců z Brna lítost – a bylo to vůbec poprvé, co politici něco takového oficiálně prohlásili. Knihu převedl na obrazovky režisér Tomáš Mašín a její zpracování se právě vysílá na HBO Max.
Připomenout Pochod smrti
Události jedné z největších vysidlovacích akcí popsali historici už mnohokrát. „Němečtí obyvatelé Brna měli často jen velice málo času na sbalení svých osobních věcí a posléze byli odvedeni na některé z hromadných seřadišť, nejznámější z nich je pravděpodobně Mendlovo náměstí. První skupina odcházela ještě téhož dne kolem dvaadvacáté hodiny, poslední odsouvaní opouštěli Brno v šest hodin ráno druhého dne,“ píše David Kovařík v knize Brněnský pochod smrti.
Co dalšího si v textu přečtete:
- jak se měnil postoj k vyhnání Němců v Česku
- jakou roli v tom měla kniha Kateřiny Tučkové
- jak si Tučková sama zkusila část pochodu smrti s kočárkem
Kultura, lidská práva, důstojný život. Není nám lhostejné, v jaké společnosti žijeme. Předplaťte si nás, odemkněte si celý text a a podpořte vznik nezávislého obsahu.
„Pochod smrti“ není přitom nijak nadnesené pojmenování, po cestě směrem do Rakouska totiž docházelo k mnoha násilnostem, bití a znásilňování. Vysílení a vyčerpaní obyvatelé města navíc před Pohořelicemi pili ze studny s kontaminovanou vodou a velmi rychle mezi nimi propukla epidemie úplavice. Prameny mluví o stovkách mrtvých a hromadných hrobech, doložit dnes umíme 455 mrtvých v pohořelickém táboře, celkem šlo o 1700 obětí.
