„Nechci, aby mé děti viděly, jak byla maminka zavražděna,“ říká dcera oběti spartakiádního vraha. O případu vzniká seriál

„Zastaví se vám dech, přestane vám bít srdce. Říkáte si, že to přece není možné,“ popisuje Lucie své pocity, když se o natáčení dozvěděla z televize. Nikdo z tvůrců seriálu totiž její rodinu nekontaktoval, aby s nimi možnost, že se příběh její matky v seriálu objeví, komunikoval. Lucie nyní žije se svou rodinou nedaleko Prahy, kde se setkáváme v jedné z místních kaváren. 

Ozvala jste se mi v návaznosti na můj článek o filmu Sbormistr a Karolíně R., která se v hlavní postavě poznala. Popsala jste, že se vaší rodině stalo něco podobného. O co se jedná?

Ozvala jsem se kvůli tomu, že jsem četla příběh Karolíny, které se film Sbormistr nesmírně dotkl. V tu chvíli jsem si říkala, že to samé se může stát, až se bude vysílat seriál Metoda Markovič: Straka. Já vůbec nechci, abychom museli znovu poslouchat detaily a sledovat rekonstrukci vraždy. V první sérii Hojer to totiž tak bylo. Když jsem se dozvěděla, že natáčejí Straku, zkoukla jsem celou první řadu. Když jsem viděla, jak to postavili, udělalo se mi zle.

Proč vám vadí, že se bude Straka natáčet? Jak to s vámi souvisí? 

 Protože na velikonoční pondělí 8. dubna 1985 zabil naši mámu. V lesíku na Novodvorské. Je to pro mě moc citlivé, moc se nás to dotýká.

(Lucii byly v té době tři roky, její sestře rok. Ten večer je hlídala matčina sestra, pozn. red.)

Veškeré detaily vlastně neznám. Nikdy jsme nenašli sílu si o tom doma povídat. Do jedenácti let to pro mě bylo naprosté tabu. Ten příběh jsem neznala. Dozvěděla jsem se to na základce od spolužáků. Ti mi poprvé řekli, že moji mámu neodnesl anděl, jak jsem jim celou dobu tvrdila, ale že se stalo tohle. Byl to hodně drsný náraz. Pak jsem v knihovně, protože internet ještě nebyl, dohledávala články o tom, co se stalo. A pomaličku jsem to rozkrývala. 

Ve čtrnácti mi jeden kamarád donesl výpis z policejního spisu. Na čtení některých věcí jsem neměla žaludek ani tenkrát. Aspoň jsem se ale konečně dozvěděla, co se stalo. Mám čtyři děti, dvě z toho jsou ještě malé, a nedokážu si představit, že by teď měla být má jedenáctiletá dcera postavena před stejnou realitu, jako tehdy já. Byla to její babička, kterou sice nikdy neviděla, ale neustále si o ní doma povídáme. 

Příčí se mi, že by měla znát podrobnosti toho, co se jí stalo. Ví to samozřejmě hodně mých bývalých spolužáků. V první řadě Metody Markovič byly reálné záběry z rekonstrukcí, kde se pachatel smál. A celý ten seriál na mě nakonec působí, že by Hojera člověku mělo být ještě líto. Čekala jsem, kdy se tam objeví jeho zrůdnost. Nedočkala jsem se. Naopak tam jsou narážky jako „já jsem jí sežral prsa a dal jsem si to s křenem a hořčicí“ a všichni se tomu smějí, je to velká legrace. Chtělo se mi fakt zvracet, vůbec jsem nemohla jít spát. Představa, že tam tohle udělají i s mojí mámou… Ne… Já vůbec nevím, jak se s tím popasovat.