Zdeněk Piškula: Odmalička bojuju s tím samým, co holky: Říká se o mně, že jsem krásný. Mělo by to být jedno
Co podle herce Zdeňka Piškuly znamená být „správnej chlap“? A proč mu není příjemné, když se mediální pozornost upírá na jeho vzhled? Představy o tradičních genderových rolích se podle něj v mladší generaci mění, byť ne dost rychle. Jeho postoje ovlivnilo vyrůstání v rodině plné žen, studium na konzervatoři, ale i hrdinové z marvelovek a zkušenost s šikanou. „Chlap může být empatický, citlivý, chtít pomáhat druhým. A když k tomu má i fyzickou sílu, je to ještě lepší. V zdravém těle zdravý duch,“ říká v rozhovoru.
Co podle vás v dnešní době znamená být muž?
Pro mě osobně je to takový koktejl empatie, fyzické síly, vnitřní síly, laskavosti a pevnosti charakteru. Tím vším ale může disponovat i žena…
Máte pocit, že se role muže v dnešním světě mění? Někdy se říká, že to mají muži dneska těžké.
Mění se a je to dobře, já to vítám. Líbí se mi, že chlapi můžou být otevřeně citliví, měkcí. Mám rád citlivý kluky, všichni moji kamarádi jsou strašný citlivky. Možná se to ještě nedostalo ke všem, ale násilí a hrubost ničemu nepomáhá a přiznat zranitelnost vyžaduje notnou dávku sebevědomí a odvahy. Na druhou stranu jsme po staletí měli být nějací a v posledním desetiletí se to výrazně a rychle mění. I my potřebujeme trochu času, abychom se této nové roli přizpůsobili a zabydleli se v ní.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Umíte si říkat o pomoc?
To moc neumím. Většinou se všechno snažím zvládnout sám. A když se mi to dlouho nedaří, začnu se trochu vztekat. A když třeba nejsem doma sám, začnu se vztekat nahlas, aby si toho někdo všiml a přišel mi pomoct. Ale to se týká jen manuálních nebo fyzických věcí. Když mě něco trápí, o pomoc si říct umím. Umím říct, že je mi smutno. Ale když přijde na skříň z Ikea, prostě ji postavím sám, i když by v tom moje holka byla lepší, protože je trpělivá.
Myslíte si, že existuje nějaký předobraz ideálního muže?
Tak jako vždycky existovaly nějaké představy, jak by měly vypadat ženy – ty se teď začínají snad bořit nebo alespoň zpochybňovat – podobné je to i u mužů. Všichni žijeme ve společnosti, která má nějaká očekávání a pravidla. Ta pravděpodobně vyhovují většině, ale stále je tu spousta lidí, kteří chtějí žít vlastním životem, mají vlastní cestu a ta do těch vzorců nepasuje. A je těžké se z nich vymanit.
Já s tím třeba momentálně bojuju. Pracuju se vzorci, ve kterých jsem byl vychovávaný a které jsem odkoukal od svého okolí. A snažím se je úplně opouštět. Nechci žít v žádné škatulce. Jsem typ člověka, který neumí moc žít přítomným okamžikem, spíš hodně přemýšlím nad budoucností. A právě kvůli tomu mám pocit, že mi ty naučené vzorce svazují ruce.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- Považuje se Zdeněk Piškula za feministu?
- Jak se vyrovnává s šikanou, kterou v dětství zažíval?
- Proč není Barney ze seriálu How I Met Your Mother ideální mužský vzor?
Co konkrétně máte na mysli?
Ty zažité představy, že bych se ve třiceti měl oženit, pak bych měl mít děti, pak postavit nebo koupit dům, mít kariéru, pak přijdou vnoučata… To by byl takový jednoduše naplánovaný život podle toho, co nám diktuje minulost a taky třeba kapitalismus. Ale já možná nechci mít děti ve třiceti, možná je chci mít později, možná je nechci mít vůbec. Určitě si v dnešní době nechci a ani nemůžu brát hypotéku a kupovat barák. Možná nechci být připoutaný k jednomu místu. A určitě nechci tak moc řešit svou kariéru, protože mám pocit, že moje sebevědomí částečně formuje to, jak se mi daří v práci. A to je strašný peklo.
