Voucher na jógu přepracovanost nevyřeší. Jak se z flexibilních hodin stala nutnost pracovat pořád
Proč třetina lidí pracuje i ve volném čase? A proč je to mnohem víc systémový problém než osobní zodpovědnost zaměstnanců a zaměstnankyň? Jak má vypadat wellbeing na pracovišti, aby dával smysl i v prostředí, které nás tlačí k neustálému zvyšování výkonu a nakonec nás vede k vyhoření?
Tak dlouho jsme toužili po flexibilní pracovní době a po možnosti pracovat z domu, až se nám to (vlastně hlavně kvůli pandemii covidu) splnilo – a teprve teď se ukazuje, že to nemusí být žádná výhra. Naopak. Je stále složitější oddělit pracovní a osobní čas, „vypnout“ práci o víkendu nebo večer, nemyslet na ni během péče o děti nebo ve volném čase.
Z možnosti pracovat z domu se stala nutnost pracovat kdekoli, z možnosti mít pružnou pracovní dobu se stala nutnost pracovat kdykoli.
Jenomže když nemají zaměstnanci a zaměstnankyně čas na regeneraci, snadněji a dřív vyhoří. Bolestně si to uvědomují a snaží se najít rovnováhu, ale dochází to konečně i některým zaměstnavatelům, kteří chápou, že wellbeing na pracovišti není jen nabitá multisportka nebo voucher na jógu. Něco se mění.
Co dalšího se v textu dočtete:
- jak se ve světě osvědčil čtyřdenní pracovní týden
- proč podobné nastavení nefunguje v Česku
- co nás nutí pracovat i ve volnu
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Nerůst proti toxické produktivitě
Před pěti lety zavedli na Islandu šestatřicetihodinový pracovní týden. Dnes pracuje čtyři dny v týdnu víc než devadesát procent zaměstnanců a zaměstnankyň v zemi a všechny analýzy, výstupy a hodnocení se shodují v tom, že země nekolabuje, naopak. Ačkoli obyvatelstvo Islandu pracuje kratší dobu, umí být v práci efektivnější a produktivnější. „Wellbeing pracovníků a pracovnic se zlepšil v celé řadě ukazatelů, od vnímaného stresu a syndromu vyhoření až po zdraví a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem,“ píše se ve zprávě Guðmundura D. Haraldssona a Jacka Kellama, kteří dopady čtyřdenního pracovního týdne na Islandu zkoumali.
