Cítila ostrou bolest, křičela a pak omdlela. Na porod dvojčat, při kterém selhala anestezie i lidskost, si Johana nepamatuje
Šla si pro špičkovou péči v porodnici. Místo toho prožila noční můru, na kterou ji nikdo nepřipravil. Před pár lety přivedla Johana Kłusek na svět dva zdravé chlapce – jednovaječná dvojčata. Na jejich narození si ale nepamatuje. Zato si pamatuje tu ostrou bolest, kterou cítila při císařského řezu. Nikdo totiž nezkontroloval, jestli spinální anestezie zabrala. Jak se to mohlo stát? Přečtěte si celý příběh o nefungující anestezii a lidském selhání.
„Průběh svého porodu jsem se rozhodla zveřejnit, jelikož jsem na vlastní kůži pocítila nepoměr mezi teoretickými právy pacienta, které jsou velmi rozsáhlé, a praxí, ve které v podstatě neexistují,“ píše pro Heroine.cz Johana Kłusek.
Prožívala rizikové těhotenství, a tak poctivě dojížděla na prohlídky do vybrané fakultní nemocnice. „Dulu, vlastní porodní asistentku a plán porodu jsem vyměnila za naprostou důvěru v pracoviště, o kterém jsem byla přesvědčená, že je špičkové a že zajistí maximální péči dětem i mně,“ vzpomíná. I když se porodnictví v Česku v posledních letech výrazně proměnilo k lepšímu, existují příběhy, které ilustrují, že bez empatické komunikace a lidského přístupu se prvotřídní péče neobejde.
Seriál: Ženské zdraví
Věda a medicína dlouho považovala (a bohužel často stále považuje) za normu mužské tělo. Na něm se testovala léčiva, z něj vycházely studie a podle něj se nastavovaly diagnostické postupy. Některé nemoci a stavy, které zásadně ovlivňují život milionů žen, proto dodnes zůstávají málo známé, špatně diagnostikované nebo bagatelizované. A to jak společností, odborníky, tak i samotnými ženami.
V seriálu Ženské zdraví přinášíme málo známá fakta o diagnózách, rady odborníků a příběhy žen, které mají odvahu o svých zdravotních problémech promluvit nahlas. A pomoci tak ostatním.
O průběh porodu se předem aktivně zajímala, byla ujištěna, že pracoviště nabízí individuální, lidský a intimní přístup. Jak říká, byla připravena přijmout doporučení zkušeného personálu. Těch se jí ovšem nedostalo. Johana s partnerem dostali na výběr, zda preferují vaginální porod, nebo císařský řez. A s klidným svědomím se rozhodli pro porod vaginální.
Do porodnice nastoupila podle plánu v 36. týdnu. „Byla jsem připravená, že vyvolání porodu může u prvorodičky trvat až několik dnů, kontrakce se však k mé radosti dostavily už několik hodin po podání prostaglandinů. V pravidelných intervalech mi byla na pokoji měřena kardiotokografie, její výsledky však nikdo nekomentoval,“ uvádí Johana.
Když bolesti zesílily, žádala Johana o vyšetření. Tehdy se dočkala prvních projevů ponižování a znevažování. „O možnosti, že prostaglandiny spustí extrémní kontrakce, které ovšem nepovedou k otevírání porodních cest, mě dopředu nikdo neinformoval. Lékař v poradně mě naopak ujistil, že si vyvolávání porodu nemám představovat jako hodiny trvající agónii,“ vzpomíná.
Situace nečekaně rychle eskalovala a došlo na císařský řez. „Spinální anestezii mi píchali během pokračujících silných kontrakcí, celá jsem se klepala. Na druhý pokus to ale podle anesteziologa vyšlo,“ popisuje Johana. Dozvěděla se, že je normální, že s nohama může stále hýbat a také, že „některé ženy jsou přecitlivělé“ a mohou cítit tlaky nebo tahání. Další průběh operace už zná jen z partnerova vyprávění. Cítila pronikavou bolest, plakala a křičela až do ztráty vědomí.
Když se probudila po operaci v temném pokoji, zažila podle svých slov všechno jen ne osobní a intimní přístup. Vzpomíná si na bolestivé pokusy o kojení, na to, jak s ní dětská sestra mluvila ve třetí osobě přes jedno z dětí, které se pokoušela přiložit na její rozbolavělé tělo.
A tím jednání personálu, které považuje za bezohledné a neprofesionální, nekončilo. Když si pár měsíců po porodu vyžádala od porodnice zdravotní dokumentaci, nestačila se divit. Celý článek Johany Klusek s názvem Nefungující anestezie, rozpad ega a zmanipulovaná zdravotní dokumentace: Porod v Česku v 21. století si přečtěte na Heroine.cz.
