Diváci ji milují jako empatickou manželku vyšetřovatele v populární sérii Metoda Markovič. Když ale zrovna nehraje nebo netočí, vozí Sarah Haváčová pomoc na Ukrajinu a absolvuje vojenská cvičení. Proč se bohémská herečka rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, jak se v plné polní bojuje s menstruací a proč je pro ni větší odvaha vstát z postele než přežít noc v temném lese? V podcastu Hlas Heroine mluví o strachu, víře i o tom, co je skutečná odvaha.
Pro herečku Sarah Haváčovou je Eva Markovičová, manželka legendárního vyšetřovatele v sérii Metoda Markovič, pozitivní role v příběhu o brutálním zlu. „Nejsem si jistá, zdali je správně, že se točí seriály, v nichž hlavní roli nebo jednu z hlavních rolí mají vrazi,“ uvažuje.
„Kdyby mně bylo nabídnuto, abych hrála vražedkyni, tak asi upřímně říkám ano, taky bych to vzala. V první řadě jsem herečka. Ale naprosto chápu ty otazníky nad tím, zda to točit, nebo ne,“ přiznala otevřeně v podcastu Hlas Heroine. Podle ní má však umění moc realitu nejen zrcadlit, ale i vytvářet. Určitou naději vidí nejen v přístupu tvůrčího týmu, který se snažil minimalizovat dopady na skutečné přeživší, ale právě i v osobě empatického vyšetřovatele.
Její vlastní životní příběh je v posledních letech bohatý na velká rozhodnutí. Poté, co se vrátila z humanitární cesty na Ukrajinu, udělala radikální rozhodnutí: vstoupila do aktivní zálohy armády ČR. „Slyším hlas, slyším volání a jdu,“ říká. „Vrátila jsem se v březnu minulý rok z oblasti Sumy, kde jsem se potkala s vojáky na frontě. Uvědomila jsem si, že tohle bych chtěla nabídnout naší zemi. Protože miluju Česko.“ Sarah také připomíná známé heslo: „Když chceš mír, chystej se na válku. To znamená, že je nutné zbrojit.“
Čtyřtýdenní výcvik ve Vyškově, který vloni v létě absolvovala, znamenal nejen zvládnout střelbu, což zpočátku vůbec nebylo lehké, bohémská povaha herečky v armádním drilu narazila na nečekané výzvy. Přestože ženy jsou v armádě vítány a počítá se s nimi, například obstarat hygienu během menstruace s plnou polní není nic samozřejmost. „Není to úplně praktické, když jste zrovna v lese... Pro mě to bylo dost energie sundat celý ten batoh, vysvléct se ze všech opasků, dát dolů sumku. Ano, člověk pak zvažuje, kdy si na ten záchod odskočí, nebo jestli ještě vydrží,“ popisuje s odzbrojující upřímností momenty, se kterými se musely popasovat ve Vyškově všechny ženy.
Pohyb v náročném terénu pro Sarah nebyl nic nového. Absolvovala několik poutí. A během té do portugalské Fátimy se musela postavit svému strachu, když zabloudila a o samotě v lese zaháněla temnotu dětskou písničkou. „Zpívala jsem si ‚v řadě za sebou tři čuníci jdou,‘ abych zastrašila zvěř. A tuhle písničku jsem si zpívala jako dítě ve školce v rámci bobříka odvahy. Tělo v tom strachu nějak podvědomě zareagovalo a tu stejnou obrannou písničku ze mě najednou takhle vypustilo ven.“
Pouť do Fátimy jí nakonec změnila život, v reakci na hluboký duchovní zážitek začala znovu chodit do kostela a podstoupila přípravu na biřmování. Právě víra je pro Sarah Haváčovou mapou, která jí v „křehké době“ pomáhá neztratit směr.
Ačkoliv Sarah Haváčová neohroženě vozí humanitární pomoc na Ukrajinu a počítá s tím, že v případě potřeby ji armáda povolá, v podcastu Hlas Heroine ale připomíná, že skutečná statečnost má mnoho podob. A puška k ní většinou není potřeba. „Nemusíte jezdit na Ukrajinu. I to, že ráno vstanete z postele a nakrmíte svoje dítě, je pro mě odvaha. To vůbec není málo. Každá máme svoje příběhy a žijeme nejlépe, jak umíme.“
Jak Sarah zvládla střelbu z útočné pušky Bren? Co o sobě zjistila sama v temném lese a co nejvíc obdivuje na skutečné paní Markovičové? Celou epizodu podcastu Hlas Heroine s Ilonou Kleníkovou si můžete poslechnout s předplatným na Heroine.cz nebo na Forendors.cz/heroine.

