Otcové na delší rodičovské a porodní asistentky z veřejných peněz. Názory prezidentských kandidátů
Za několik dnů nás čeká další přímá volba prezidenta či prezidentky. V Heroine.cz jsme se kandidátů a kandidátky na hlavu státu ptali na otázky, na které se nikdo jiný v debatách ani rozhovorech neptá. Všem, kdo přijali naši nabídku, jsme položili sérii otázek týkajících se postavení žen a mužů v české společnosti. Měl by stát hradit péči samostatných porodních asistentek? A zasloužili by si otcové delší rodičovskou dovolenou?
S žádostí o osobní rozhovor jsme oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Jaroslavem Baštou, Pavlem Fischerem, Markem Hilšerem, Danuší Nerudovou, Petrem Pavlem, Josefem Středulou a Tomášem Zimou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli původnímu zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání. Odpovědi jsou seřazeny podle vylosovaných volebních čísel, kterými budou označeny hlasovací lístky kandidátů a kandidátky. Jednotlivé otázky k tematickým okruhům pomáhaly Heroine.cz sestavovat expertky z organizace Česká ženská lobby.
Podepsal či podepsala byste zákon, který by umožňoval hradit péči samostatných porodních asistentek z veřejného zdravotního pojištění?
Pavel Fischer: Byl jsem u čtyř porodů, takže vím, jak těžká zkouška to pro ženu je. A pokud by žena chtěla rodit doma, tak by k tomu měla mít veškeré podmínky. Bude mě zajímat, jak by to ten zákon definoval, porodní asistentky by na sebe braly velkou zodpovědnost. Je potřeba hlídat, abychom na ně nenaložili víc, než nakládáme třeba na porodnici. Ale jinak s tím nemám problém, tohle se mi líbí.
Jaroslav Bašta: V dobách našich babiček nebo prababiček, tedy když mluvím o sobě, tak spíš babiček, byly porodní báby, a pokud si na to z historie, co jsem tak četl, vzpomínám, tak je neplatily rodičky, byl tam nějaký plat z veřejných prostředků, takže proč ne.
Josef Středula: Tady bych se předtím nejspíš poradil s odborníky. Nikdy jsem neinklinoval k domácím porodům, čímž je zároveň nezatracuji. Vnímám ale rizika komplikací, která se při porodu mohou stát. Je pro mě důležitý život každé ženy, každého dítěte, takže jsem v tomto slova smyslu velmi opatrný. Jde o to, jaká by byla kvalifikace porodních asistentek a jak by byla zabezpečena, protože pak jde o kvalitně poskytovanou péči. Pokud bude péče poskytovaná kvalitně, tak se dveře otevírají lépe. Porodní asistentky z mého pohledu nejprve musejí splnit všechny znalosti a dovednosti a samozřejmě dosáhnout dostatečného vzdělání.
A potom je to taky otázka toho, jestli je tam někdo, kdo ženě pomáhá psychicky. I muž může být u porodu. Sám jsem byl u porodu synů, takže jsem si to prožil na vlastní kůži: nebyl jsem tam jako ten, kdo poskytuje péči, ale jako ten, který pomáhá podpořit psychiku ženy. U někoho, kdo žije sám, by přítomnost asistentky mohla být jedině ku prospěchu. Roli tu hraje i otázka vazby na zdravotní pojištění nebo předpokládané četnosti. Chtěl bych vědět, kde je ta hranice.
Pavel: Myslím, že by to bylo naprosto v pořádku, protože to je služba, která rozšiřuje kvalitu a může taky vést ke snížení počtu problémů, které ženy mají, ať už se jedná třeba o různé poporodní syndromy, kdy matka najednou opustí dítě, nebo se dopustí násilí, nebo nekvalifikovaným zacházením způsobí nějaký problém. To všechno jsou věci, které mohou přispět ke zlepšení, tak proč ne.
Zima: Asi bych tomu nebránil, ale myslím si, že to není dobré. Tuto oblast trochu znám. Žena si může vybrat, jak chce rodit. Vychováváme porodní asistentky jako bakalářky, které to umějí. U porodu to může vypadat, že je všechno v pořádku, a v průběhu se něco stane – žena začne krvácet, pupeční šňůra se omotá kolem krku miminka, může se stát cokoli. Myslím si, že prioritou by měl být porod v porodnici, velmi přátelské porodnici. To znamená, že jestli chce žena rodit do vody, jestli chce manžela nebo partnera u porodu, jestli si něco přeje, tak by se tomu mělo absolutně vyhovět. Jsem ale pro to, aby většina porodů byla ve zdravotnickém zařízení, protože to, jestli se něco stane, nikdy nevíte dopředu. Ke změně může dojít v řádu vteřin. Na druhé straně, pokud si někdo přeje rodit doma, neměli bychom tomu úplně bránit.
Nerudová: To bych samozřejmě podepsala. Jsem ambasadorkou porodnice na Obilním trhu v Brně, kde zakládali porodní dům, v němž porodní asistentky mohou působit společně se zdravotnickým personálem. Bohužel si na to musejí zatím maminky přispívat.
Hilšer: Pokud by to parlament schválil, asi není důvod, proč se tomu bránit. Zároveň ale jako doktor musím říct, že je potřeba, aby byla nastavena taková pravidla, aby nehrozila zdravotní rizika pro matky a pro děti. Ale pokud to tak bude, nevetoval bych to. Myslím si, že porody v domácnosti dávají smysl, ale za situace, kdy nehrozí vážné problémy. Sám jsem jako porodník chvíli pracoval, takže vím, že tam mohou být rizika vážná, když není všechno jištěno, jak má být. Vím, že v devadesáti devíti procentech jsou porody fyziologické, ale může být to jedno procento, kde může nastat problém, a tam je potřeba, aby to bylo dobře ošetřeno. Nevetoval bych to.
Podepsal či podepsala byste zákon, který by vyhradil devět týdnů rodičovské dovolené jen pro otce tak, aby měli větší šanci se zapojit do péče o malé děti?
Fischer: Proč ne. Mě by zajímalo, jaké by to mělo náklady z hlediska státního rozpočtu, protože jsme ve velmi těžké rozpočtové situaci, ale jinak každá iniciativa, která umožní rodičům být s dítětem, je podle mě velmi potřebná. A nemusí to být jenom na základě zákona, to má být otázka společenského konsenzu a očekávání. Tady můžeme dělat hodně i beze změn zákona. Ale jinak s tím nemám problém, naopak, to je dobrá věc.
Bašta: S tím bych problém neměl. Já si dokonce pamatuju, že kdysi jeden můj podřízený tuhle věc docela hezky použil, když na něj byl ze strany firmy, ve které pracoval, vytvářen ne příliš čistý nátlak, takže ano, je to dobrá instituce.
Středula: Kladu si otázku, jak se to bude měřit a vážit. Myslím si ale, že péče by každému muži prospěla, že by bylo jedině dobře, kdyby muži poznali rodičovství a mohli pomoci. Nebude to jednoduché ve vztahu k zaměstnavateli: zaměstnavatel musí pochopit, o co tady jde, a nesmí se stát, že rodičovská bude vnímána jako nepřátelský postup ze strany zaměstnance vůči zaměstnavateli. Musí okolo ní vzniknout společenská debata a jistý přístup ve společnosti, aby zaměstnavatelé vzali za své, že je správná a potřebná.
Když jsem slyšel, jak je to ve Švédsku, kde je rodičovská velice mile flexibilní a každý ji chápe, tak bych si přál, abychom byli schopni skočit ze stávajícího systému na ten švédský. A to včetně střídavé péče. Myslím si, že by to bylo ideální, ale jsme ještě trochu daleko. Záleží to hodně na mentální zralosti zaměstnavatelů, aby to zvládli.
Pavel: Tohle je, myslím, jeden z pohledů na rovnoprávnost. Když se budeme bavit o péči o děti, asi by to nemělo být nastaveno implicitně tak, že doma zůstane ten, kdo má menší plat. Určitě by stálo za to, abychom vytvořili takové podmínky, aby se i muž mohl stejně podílet.
Zima: Tomu bych určitě nebránil.
Nerudová: Já bych byla ráda, aby to u nás bylo podobné jako v Belgii, kde si rodiče můžou rodičovskou dovolenou střídat. Je tam celkový časový úsek a je úplně jedno, jak si ho rodiče rozdělí, zaměstnavatel to musí akceptovat. V Belgii to funguje perfektně a velmi bych si přála, aby tato možnost byla i v České republice.
Hilšer: Neměl bych žádný důvod ho vetovat. Mám za to, že stát by měl podporovat, aby rodiny měly volbu, aby byla flexibilita. Chce-li být žena doma, ať je doma žena, chce-li být muž doma, ať je doma muž. V tomto ohledu jsem otevřený a dá se říct svobodomyslný.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
