Václav Neužil: Synův vztek mě vytáčí, protože v něm vidím sebe. Chodím se radit k dětské psycholožce
Díky synovi jsem zjistil, že jsem velmi netrpělivý a vzteklý, říká herec Dejvického divadla Václav Neužil. Sedmiletého syna Vincenta vychovává s manželkou Lenkou a rodičovství je pro něj hlavně o sebepoznání. „Zjistíte o sobě, jak vlastně dokážete komunikovat, vychovávat a vést, být vzorem a co nejméně ztrácet nervy a ztrapňovat se tím, že nevíte, neumíte a jste v koncích," říká v rozhovoru pro Heroine.cz. Jak ho rodičovství změnilo a v čem mu pomáhá dětská psycholožka?
Jako značná část dnešních otců byl i Václav Neužil u porodu svého syna, a jak sám říká, byl to euforický zážitek, který ho proměnil. „Život ve třech je něco úplně jiného než ve dvou,“ komentuje to. Zároveň se v životě svého syna snaží být od začátku přítomný: „Myslím, že otcové z generací před námi to měli jinak a dítě je často začalo zajímat, až když trochu vyrostlo. Ale vztah se buduje už tím, že přebalujete a koupete a pečujete a jste tam. Péče o dítě je šílený stres a únava, ale pro mě je úplně zásadní, že u toho jsem.“
Jak syn rostl, zamýšlel se Neužil nad tím, jakým otcem pro něj chce být. Inspiraci čerpal například od svých kolegů a přátel. „Rozhodně jsem nechtěl dělat chyby, které jsem viděl u jiných lidí. Říkal jsem si, čeho se chci vyvarovat, co všechno nechci synovi říkat. A přiznávám, že se mi to nepodařilo tak docela naplnit. Teď to možná bude znít trochu pateticky, ale cítím na sobě určitou tíhu vlastních selhání,“ bilancuje výsledky svého úsilí. Jako jeden ze svých hlavních problémů vnímá to, že je svým povahovým založením trochu cholerik – vzteklý a netrpělivý.
V seriálu Otcovství se ptáme znamých českých mužů na to, jak prožívali porod, jak se jich život po narození dítěte změnil a co chtějí a naopak nechtějí svým potomkům předat. V předchozích díle odpovídal například moderátor Martin Veselovský nebo cestovatel Ladislav Zibura. Všechny rozhovory postupně najdete zde.
„Několikrát jsem na něj vyjel a zakřičel a vím, že to bylo špatně a byla to moje chyba. Myslím, že skoro vždycky je to selhání toho dospělého…. Já zařvu a on se toho bojí, protože nemá rád řvoucí lidi,“ přiznává Neužil. Práce s emocemi a jejich projevy je pro něj v rodičovství asi největším tématem, které často přináší i do své vlastní terapie: „My jsme jejich vzor a tím, jak se chováme, je učíme, jak zvládat náročné situace. A když vidím Vincův vztek a netrpělivost, dochází mi, že to jsem přece přesně já, proto mě to na něm tak vytáčí.“
Nejlepší momenty jako táta zažívá, když není unavený a ve stresu a syn z něj jeho klid a pohodu vycítí. Pak spolu zažívají krásné chvíle: „Důležité pro mě je předávat mu vztah k přírodě, ke všemu tomu fundamentálnímu, jako je voda, vzduch, země. Snažím se mu ukazovat zvířata, přírodu, to důležité, co je kolem nás. No a jinak je pro mě ve výchově nejzásadnější najít tu rovnováhu mezi tím být kamarád a být táta.“ Jak se mu daří budovat si u syna přirozenou autoritu? V čem celé rodině pomáhají návštěvy psycholožky? Nejen to se dozvíte v dalším rozhovoru ze série o podobách dnešního otcovství na webu Heroine.cz.
