Výzkum o české rodině. Odsuzujeme bezdětnost, řešíme bydlení a aktivní otce vyhlížíme marně

Česká rodina
Šárka Homfray
| 19. 3. 2021 | 6 komentářů | 13 738
Výzkum o české rodině. Odsuzujeme bezdětnost, řešíme bydlení a aktivní otce vyhlížíme marně
Zdroj: Shutterstock

Proměny české rodiny mají za společenskými změnami velkou setrvačnost. Ani tento „základ státu“ však nezůstává statický a odráží se v něm nejen vývoj našich životních tužeb, ale i reálných možností je naplnit. Podrobná data nám k tomu poskytuje nová Zpráva o rodině.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v lednu letošního roku zveřejnil velmi obsáhlou Zprávu o rodině. Autorský tým vychází z několika desítek českých sociologických, ekonomických a dalších výzkumů a analýz provedených v posledních letech a obraz české rodiny, její podoby, hodnot, starostí i problémů, stojí na pevných základech. Když ale mluvíme o její podobě, měli bychom hovořit spíše v množném čísle: česká rodina jich má více a je složité pro ni najít nějaké jednotné vymezení.

Ještě na počátku 90. let byly samozřejmou součástí životních plánů převážné většiny mladých lidí svatba a následně děti. Společenské, ekonomické a politické změny po revoluci se v českých rodinách dlouho nijak neprojevily, o třicet let později jsme ale už přece jen jinde, což lze z výzkumu vyčíst na třech silných trendech. Roste diverzita forem rodinného soužití – existují zde nejen nesezdané páry, ale i různé formy patchworkových rodin (s dětmi jednoho nebo obou rodičů, které do nové rodiny přicházejí z předchozích vztahů), zapomenout nesmíme na rodiny partnerů nebo partnerek stejného pohlaví, ať už jsou či nejsou registrovaní.

I v nerodinném soužití se objevuje více možností, typicky ve spolubydlení přátel nebo v životě tzv. singles. Volíme si rozmanitější životní dráhy, ať už jde o načasování vstupu do partnerství a rodičovství. A pozorovatelná je také větší křehkost partnerských a rodinných vztahů, více rozvodů a rozchodů a oslabené mezigenerační vztahy.

Aktivní otcovství je vnímáno velmi příznivě, jeho reálná podoba ovšem za přáními a očekáváními pokulhává.

Co se v podstatě nemění, je skutečnost, jak velkou a důležitou hodnotu pro nás rodina (ať už si pod ní představujeme cokoli) vlastně znamená. Rodinné zázemí coby místo pohody a spokojenosti či přímo smyslu života je pociťované stále stejně silně a řada z nás po něm touží. A i když je materiální zázemí podle respondentů důležité, jako důležitější vnímáme vlastnosti partnerů, co k sobě navzájem cítíme a jak se jeden k druhému chováme. Na prvním místě je vyžadována věrnost a tolerance, vzájemný respekt nebo ochota diskutovat o problémech.

Rodičovství teď nebo potom

V představách o rodině, kterou bychom chtěli, se obvykle počítá i s rodičovstvím. S razantním nárůstem věku prvorodiček už v 90. letech minulého století bývá spojováno otevření nových možností po revoluci, které učinily mateřství jen jednu z životních možností. Věk prvorodiček se od té doby příliš nesnížil, bez ohledu na apely porodnické obce i některých politiků. Nemysleme si ale, že za tím stojí jen zmlsanost mladých lidí, kteří nevědí, co dřív a mají pocit, že na děti je vždycky dost času.

Jedno dítě, žádné dítě?

Foto: Jessica Rockowitz, Unsplash

Dlouhodobě slýcháme stesky nad nízkou porodností, která se často přičítá neochotě žen rodit děti. Unikátní výzkum ukazuje, že za nízkou porodností ale stojí spíše to, že Češi si pořizují dítě jen jedno, což je často míň, než kolik by původně chtěli. 

Co se podílí na tom, že často zůstane u jedináčka, a co by to mohlo změnit?

Podle výzkumů odkládáme rodičovství z několika důvodů, které mimo jiné vycházejí i z vysokých nároků, které na ně klademe. Intenzivní rodičovství a specificky intenzivní mateřství, které je dnes zejména v určitých vrstvách naší společnosti očekáváno, předpokládá splnění celé řady podmínek. I pokud z nich slevíme, není vždy jednoduché zajistit před plánovaným rodičovstvím alespoň to nezbytné.

Pro rodičovství vyžadujeme několik předpokladů. Těmi nejzásadnějšími je mít spolehlivého partnera a cítit se vyzrálým pro péči a výchovu dětí. Dalšími faktory jsou shoda partnerů v rodičovských plánech, dobrý zdravotní stav, mít ověřenu schopnost sdílet s partnerem společný život, mít ukončenu přípravu na povolání, případně stabilnější pozice v zaměstnání. Mezi materiálními předpoklady rodičovství dominuje vhodné bydlení a potřebný příjem. Zejména vhodné bydlení, jak uvidíme dále, je čím dál složitější získat v dostatečně mladém věku.

Nemusí se nám to líbit

Zpráva ukazuje na řadu důležitých nesouladů. Přestože dochází k znatelným posunům, stále jsou některé rodinné modely velkou částí společnosti vnímány negativně. Tolerance vůči různým více či méně „alternativním“ rodinným uspořádáním není na vysoké úrovni; typicky se pak nelíbí hlavně těm, co si je v životu sami nezvolili.

Fenomén, který se postupně etabloval na téměř běžný, je nesezdané soužití alias život na hromádce. Nekoukáme se už přes prsty ani na děti v takových soužitích narozené. Nemusí být vždy jen „manželstvím na zkoušku“, zejména pro mladší ročníky se jedná o plnohodnotnou podobu vztahu. Podle průzkumů však 45 % lidí tuto podobu soužití vnímá jako negativní trend. Negativně je vnímáno sólo rodičovství, i když tolerance k němu postupně vzrůstá. V některých ohledech je vnímáno jako rovnocenné párovému rodičovství, ne však jako ideální.  Je silně poznamenáno genderovými rozdíly, jak v převaze žen mezi sólo rodiči, tak jejich horší finanční situací proti mužům.

Naopak bezdětnost žen je vnímána velmi negativně, to se příliš nemění. Jako špatnou nebo velmi špatnou ji hodnotí více než 60 % lidí. Ze zpráv sice nevyplývá zcela jasně, proč nám zejména bezdětnost jiných žen připadá tak nežádoucí, nicméně je to tak a celá řada bezdětných (ať už cíleně nebo nikoli) žen se s projevy této nelibosti setkala i osobně.

Jako odchylka od normy je stále vnímán i single život. Život mimo partnerský svazek je tolerován jako přechodná životní etapa v období vynořující se dospělosti před společným partnerským životem. Ve společnosti i v médiích je ale dlouhodobý vztah stále považován za jednu z nezbytných podmínek pro spokojený život a životní naplnění. Singles se tak mohou cítit znevažováni, diskriminováni, případně výslovně do nějakého vztahu tlačeni. Přitom podle dat posledního sčítání v roce 2011 žil v České republice single ve věkové kategorii 20 až 39 let každý devátý muž a každá třináctá žena. Nepochybně zde hrají roli zvyšující se nároky na partnera či partnerku a případná nižší ochota z nich slevovat, ne vždy je ale nedostatek vhodných protějšků tím hlavním důvodem. Často může být single život zkrátka pohodlnější.

Vyhlížíme aktivní otce

Existují ale trendy, u nichž je vztah mezi jejich hodnocením a reálným výskytem přesně opačný. Typickým příkladem je trend aktivního otcovství, resp. většího zapojení otců do každodenní péče o děti. Ten je vnímán velmi příznivě (o něco více ženami), jeho reálná podoba ovšem za přáními o očekáváními pokulhává.

Rovnost v domácnosti neplatí?

U pracujících rodičů z úplných rodin bylo v roce 2016 zjištěno, že otcové věnovali v průměru zhruba 47 hodin týdně výdělečné činnosti, což bylo o 8 hodin více v porovnání s matkami. Péči a výchově dětí věnovali otcové průměrně 13 hodin týdně (matky 20 hodin týdně) a podobný počet hodin věnovali i péči o domácnost (otcové 12 hodin a matky 22 hodin týdně). Mužům také zbývá průměrně více volného času, který tráví např. sportem nebo kulturou.

I když muži tráví se svými dětmi výrazně více času než jejich otcové o generaci dříve, stále bývají primárními pečovateli v podstatě velmi výjimečně. Jejich aktivní podíl na péči je značně limitován jejich pracovními aktivitami, je-li žena na mateřské a rodičovské, stávají se skutečně hlavními živiteli. Otcové však také využívají víc volného času pro vlastní koníčky a záliby v porovnání s matkami. Není tedy překvapením, že trend aktivního otcovství vítají hlavně ženy, které jsou zároveň v tomto ohledu dost nespokojené s realitou.

Otcovská péče se omezuje na „pomoc“ matce s péčí o dítě a domácnost, a jak na straně otců, tak ale mnohem častěji na straně matek panuje nespokojenost s tím, kolik času na dítě a domácnost otec vynakládá. Zejména v rodinách vysokoškolsky vzdělaných žen docházelo k tomu, že očekávání žen o podílu otce na péči o dítě a domácnost byla vyšší, než kolik otec pak v realitě poskytoval. Obdobné rozdělení povinností přetrvává i po návratu matek do práce, a s ním přetrvává i nespokojenost s časem, který otcové hlavně na děti (méně na domácnost) mají. Tuto nespokojenost vyjadřuje asi polovina otců.

Co rodinám ubírá sílu

Příjmovou chudobou je ohrožena zhruba desetina české populace. Vzrůstá podíl jednotlivců ohrožených chudobou, v tom zvláště seniorů a žen. Mezi rodinami s dětmi zůstávají nejohroženější skupinou samoživitelé a vícedětné rodiny. Vzrůstá zadlužení českých rodin, a to se netýká jen dluhů spojených s bydlením, typicky hypoték. Jako naprosto klíčovou otázkou se jeví bydlení. Zhruba desetina českých domácností platí za bydlení více než 40 % ze svých příjmů, nejvíce prostředků si na bydlení musí vyhradit domácnosti žijící v nájemních bytech.

V průzkumech je zjevná nespokojenost s množstvím času, který rodiče mohou věnovat dětem, zejména času stráveného s dětmi mimo zaopatření jejich základních potřeb, tedy aktivit, v nichž se naplňuje rodičovská role a její prožívání.

Vyhovující bydlení co do velikosti, počtu místností, lokality atd., které by rodiny byly schopny financovat z vlastních zdrojů tak, aby jim zbylo dost peněz na další záležitosti, se stává čím dále více nedostupným i lidem s vyšším vzděláním a příjmy. Zejména v nájemném bydlení lze situaci označit za zoufalou. Dosavadní opatření tomuto problému nijak výrazně nepomohla, účinné legislativní zakotvení sociálního bydlení nebo jiné kroky směřující např. k regulaci nájemního bydlení jsou v nedohlednu.

Kvalitní bydlení je přitom velmi významným předpokladem bezproblémového fungování a stability rodiny, plnění výchovné a dalších rodinných funkcí, předcházení sociálním patologiím. Bydlení rozhoduje o tom, zda se rodinný život daří, zda děti pociťují domov jako základ jejich socializace, tím i jejich dalšího rozvoje. Má vliv také na zdraví dětí i dospělých v širokém slova smyslu.

Dalším velkým problémem českých rodin je čas. Zejména velké množství odpracovaných hodin muži i ženami, nedostatek zkrácených úvazků s dostatečným výdělkem a nedostatek flexibilních forem práce mají jednoznačný vliv na čas, který spolu členové rodin mohou trávit. V průzkumech je zejména zjevná nespokojenost s množstvím času, který rodiče věnují nebo mohou věnovat dětem, zejména času stráveného s dětmi mimo zaopatření jejich základních potřeb, tedy aktivit, v nichž se naplňuje rodičovská role a její prožívání. Současně se rodiče cítí být přetíženi pracovními povinnostmi právě ve vztahu k tomu, nakolik by se chtěli věnovat dětem. To vyjadřuje v různých šetřeních zhruba polovina dotázaných rodičů.

Co si ze Zprávy o rodině vzít

Zpráva je výborný analytický materiál a měla by sloužit politikům a političkám při formulování pro-rodinných opatření. Ukazuje jednoznačně na ekonomické aspekty rodinného života, které nejsou v dobrém stavu. Otázky spojené s dostupností bydlení, se zaměstnaností, s výdělkovou úrovní apod. jsou velká politická témata, jejichž řešení může ovlivnit rodinnou situaci v České republice mnohem víc než srdceryvné apely na mladé ženy, aby mateřství neodkládaly.

Dostupnost zařízení a služeb pro péči o dítě, které mimo jiné umožní ženám dřívější alespoň částečný návrat do práce, tedy odlehčení ekonomické závislosti na otci, a tím i větší prostor pro jeho aktivní zapojení, mohou být pro mladé rodiče užitečnější než konzervativní poučky o tom, že dítě patří k matce. Dalších příkladů o tom, jak v této oblasti u nás tvořit tolik žádanou evidence-based policy, by se dalo najít ještě mnoho.

Nejen naše politická reprezentace se může ze Zprávy o rodině poučit. Je to právě nesoulad mezi společenským hodnocením rodinných trendů a jejich reálným výskytem, který by nás – společnost mimo politiku – měl zarazit. Ideální by bylo zamyslet se nad tím, proč jsme v otázce rodiny stále jako společnost tak málo tolerantní k jejím různorodým podobám. Proč nám tolik vadí, když někdo žije jinak než my, a k čemu je vlastně dobré např. stále hlasitější volání po podpoře jen jednoho konkrétního typu rodiny, namísto respektování jejích nejrozmanitějších podob.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Dana | 21. 3. 2021 7:48

Teeda, vy už jste před 30 lety věděl, jaká bude situace rodin v roce 2020? Smekám!

+2
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu