Ženy můžou dělat cokoliv. Dokud nemají děti. Od matek společnost očekává hlavně péči

Česká rodinaGender Pay GapMateřstvíMentální zátěžPay gapRovnoprávnostTáta na rodičovskéwork-life balance
Tereza Semotamová
| 21. 9. 2022 | 81 komentářů | 43 915
Ženy můžou dělat cokoliv. Dokud nemají děti. Od matek společnost očekává hlavně péči
Zdroj: Shutterstock

Sedíme s kamarádkou na pískovišti. Naše děti se batolí okolo. Bude pět odpoledne a obě umíráme únavou. Doma na nás čeká večerní bitva a druhá šichta. Obě jsme se totiž rozhodly nevzdat se své práce. A tak sbalíme svoje děti a ambice a odcházíme se domů „realizovat“. Jak řekla kamarádka mojí známé: „Je jedno, jestli máš červený diplom, stejně na mateřské skončíš s rukama ve dřezu.“

Ano, máme feministické partnery, se kterými se v péči střídáme, ale hlavní břemeno péče zůstává na nás. Je hezké poslouchat levičácké podcasty o dedomestikaci péče a krásné budoucnosti plné kolektivní péče, ale tohle je naše realita. Systém, ve kterém žijeme, je nastavený ekonomicky i sociálně tak, že muž vydělává a žena pečuje. Jakmile chce někdo tuto rovnici narušit, buď musí mít štěstí na časově flexibilní práci, mít k dispozici další pečující, nebo mít kapitál na to, si péči o potomka zaplatit.

Zveme vás na konferenci:

konference Heroine

Máte malé děti? I s vámi na konferenci Svět podle Heroine počítáme

Se vstupenkou na konferenci získáte voucher v hodnotě 1000 Kč na hlídání dětí nebo úklid domácnosti od Hlídačky.cz. Přímo v prostoru Jatka78 bude pro rodiče nejmenších dětí k dispozici zázemí pro přebalování a kojení. Protože ve světě, který je fér, by děti neměly znamenat stopku v osobním a profesním rozvoji.

Právě sladění péče a práce bude tématem hlavní panelové diskuze, ve které vystoupí právnička Šárka Homfray, psycholožka Eliška Kodyšová, ekonom René Levínský, komentátor Petr Bittner a socioložka Lenka Simerská. Svět podle Heroine se koná 17. 10. 2022.

Český sociální systém není navržen tak, aby matky byly motivované k tomu, se po porodu věnovat práci. V naší společnosti totiž stále vládne přesvědčení, že velmi malé dítě je extrémně vázané na matku. Přestože toto tvrzení není nijak podložené vědeckými daty. Možná vaše dítě ano, co když ale jiné dítě tolik ne a není na tom nic špatného? Každé dítě je totiž jiné.

Ambice nejsou toxické

Napříč politickým i kulturním spektrem, od samozvaného experta na výchovu a mateřstvíMarka Hermana, politika na baterky Aleše Juchelky nebo spisovatele Miloše Urbana, slýcháme, že žena by měla být s dítětem do tří let doma, protože jsou s dítětem jedna bytost a mohla by jednoho dne litovat. Vždycky když tyhle bludy slyším, obracím ty výroky na tatínky: Otec a dítě jsou do tří let života dítěte jedna bytost. Malinké robě potřebuje být co nejvíc s otcem, jednou se to otočí a on bude ještě rád na tuhle dobu vzpomínat.

Je tedy pochopitelné, že každá žena, která se chce při péči o dítě dál věnovat práci, čelí tlaku. Běda, pokud se chce hned po porodu „realizovat“. Ambice se jí mnohdy vyčítají, a tak cítí vinu za to, že „nesedí doma na zadku“. Dříve jsem slýchala, že to ještě netuším, ale porodem se mi totálně změní priority a práce mi najednou nebude připadat důležitá. Není to tak. A to neznamená, že bych čas trávený s dítětem považovala za promarněný. Jen prostě mám ambice a neumím je z hlavy odinstalovat. A vlastně ani nechci.

Pasivní zodpovědnost současných mužů

Právnička Lara Bazelon se svojí knihou Ambitious Like a Mother: Why Prioritizing Your Career Is Good for Your Kids snaží normalizovat ženské ambice. A jde ještě dál. Tvrdí, že pokud matka zůstává pracovně aktivní, má to na její dítě dokonce pozitivní dopad: „Profesní úspěch přináší pocit uspokojení. Je to rovněž osvobozující. Umožňuje nám to být životními vzory, ukázat našim dětem, že usilováním o splnění našich snů a ambic jsme silné, nezávislé a nesmírně schopné. Pomyslete jen na to, o kolik svobodnější a radostnější by životy žen mohly být, kdyby přijaly tuto pravdu: jejich práce jim a jejich dětem prospívá. Ale jedná se o těžko stravitelnou pravdu, která odporuje tomu, jakým způsobem jsme vykonstruovali a prosadili genderové normy, zejména co se výchovy dětí týká. Je zásadní tuto pravdu nyní přijmout a opakovat.“

Máte pocit, že péče o rodinu a domácnost je rozdělena férově?

Kolikrát se mi stalo, že když někam jdu bez dítěte, dostávám dotazy, kdo mi je hlídá. Mužům se taková otázka samozřejmě nepokládá. Automaticky se očekává, že doma s dítětem zůstává matka. A podle Bazelon je třeba toto paradigma změnit: „Pro obětavé matky v současnosti neexistuje recept na work life balance, který by vedl k nirváně. Místo toho prožíváme směsici všednosti, krásy a zmatku. Americké ženy jsou dnes samostatné a silné, stejně jako křehké a oslabené, je potřeba říct nahlas tuto pravdu. Existuje síla v ženách, které se kolektivně brání a říkají: ‚Už ne – tohle paradigma musíme změnit.‘ “

Kniha Lary Bazelon a příběhy v ní obsažené totiž ukazují, že mladší muži se považují za feministy a počítají s větším zapojením do péče o dítě a domácnost, ale ve skutečnosti se tak příliš neděje. Nakonec se stejně očekává, že většina rodinného managementu bude na ženách. Bazelon tento fenomén nazývá „pasivní zodpovědností“ – muži už tedy vědí, co všechno je potřeba dělat, ale nedělají to.

A jak si to doma zařídila Lara Bazelon? Rozvedla se. Zjistila totiž, že její práce je pro ni opravdu důležitá, nehodlá s ní přestat ani po narození dětí, a neměla pocit, že by ji partner v tomto ohledu podporoval. Střídavá péče jí poskytla konkrétní časové možnosti, jak být produktivní. Není to však instantní řešení pro každého, toho si je vědoma. Bazelon proto doporučuje již před plánováním rodičovství s partnerem detailně probrat, jak rodinný život zařídit tak, aby netrpěly ambice ani jednoho z partnerů.

Vzdělané ženy s rukama ve dřezu

Bazelon se svými tezemi vychází ze zcela jiných reálií, v Americe totiž doposud není uzákoněna státní podpora v rodičovství na národní úrovni. Pracovat v Americe po porodu tak nebývá otázka volby – pokud nejste privilegovaní a nemůžete si dovolit být několik let doma. Matky žijící v České republice mají jinou pozici, ovšem potýkají se se stejným problémem – se systémovými nedostatky a očekáváními, s konzervativně rozdělenými genderovými rolemi a tak dále.

Ekonom Daniel Münich nedávno sdílel zajímavý graf, ze kterého bylo jasné jedno: podíl vysokoškolsky vzdělaných žen poslední dobou extrémně narůstá. Zatímco ve věkové kategorii 45–54 let je to pouze 20 %, ve věkové kategorii 35–44 let už je to 32 % a ve věkové kategorii 25–34 dokonce 40 % (ve věkové kategorii 55–64 let přitom pouze 16 %). Také ČSÚ uvádí, že „počet absolventů všech typů vysokých škol se pohybuje od roku 2010 kolem hodnoty 90 tisíc osob. Ze šedesáti procent se jedná o ženy“.

Jeden by si řekl, že je to důvod k radosti. Jenže ženy stále mají o poznání nižší mzdy a Česko ve fenoménu pay gap Evropě dokonce vévodí. A není to jen tím, že jsou mnohem častěji zastoupeny v odvětvích, ve kterých je nižší úroveň mezd, ale také tím, že na vedoucích pozicích se objevují stále spíše zřídka.

Ostatně i tento fakt je spojen s rodičovstvím. Ve věku po třicítce, kdy se do vedoucích pozic nastupuje, ženy často nejsou pracovně produktivní a po rodičovské dovolené si vedoucí pozici málokdy mohou dovolit, aby stíhaly péči o dítě. Možná o ni ani nestojí, říkáte si. Je to možné a toto rozhodnutí respektuji, ale je třeba upozornit na to, že za podmínek, které na současném pracovním trhu ohledně slaďování pracovního a rodinného života panují, se jim ani nelze divit.

Pandemie změnu nepřinesla

Přitom pandemie nás naučila, že ženy jsou přetížené a že home office může velmi dobře fungovat i na pracovištích, kde dosud nebyl umožněn. Pokud jsme od pandemie v tomto směru čekali revoluci, nedostavila se – co se výrazně většího zapojení mužů do péče o děti a domácnost i radikální proměny pracovních podmínek týká. Pandemie byla TOU šancí něco změnit, to se ale bohužel nestalo. A Ministerstvo práce a sociálních věcí a jeho současné vedení nedává žádnou naději, že by se něco v blízké době mohlo výrazně změnit. Ostatně i pouhá debata ohledně zavedení takzvané Tagesmutter vyvolala povyk.

Podle průzkumu MDLIVE má 88 % amerických matek-mileniálek pocit, že by potřebovaly čtyři klony, aby doma všechno stihly. Cítíte se stejně? Pohovořte si doma o „pasivní zodpovědnosti“. Možná že se vás partner/ka občas zeptá, „s čím potřebujete pomoct“. Ale zůstává také doma s dítětem, když je nemocné? Zařizuje narozeninovou oslavu dítěte? Myslí na to, kdy má jít dítě k zubaři?

Dokud nebudou alespoň část rodičovské dovolené běžně čerpat otcové a nepochopíme, jak ohromnou hodnotou je péče, jsou ženy na změnu samy. Jako by toho už tak neměly na starosti dost.

Článek vyšel na Heroine.cz poprvé 6. 6. 2021.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 81 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Zuzana | 6. 6. 2022 8:12

Tak jo, nastíním svojí zkušenost:
1) mám přírodovědné VŠ vzdělání a pracuji v oboru, takže podle Vašich měřítek tvořím ty správné hodnoty
2) co vidím v práci v porovnání ženy vs muži: ženy čeká za stejnou práci nižší plat a doma druhá směna s péčí o rodinu a domácnost, muži mají vyšší plat za stejnou práci a doma si po příchodu z práce mohou odpočinout
3) byla jsem svědkem situace kdy se do zaměstnání nabíralo na 1 pozici, a muži se stejným vzděláním a zkušenostmi nabídli automaticky o 4 000 Kč vyšší nástupní plat - bylo mi to pak vysvětleno že “chlap by to za nižší plat přeci nedělal”
4) několika mým kolegyním bylo řečeno, že mají nižší plat právě proto, že mají partnera a ten se o ně přeci postará - tohle mi třeba přijde neskutečné na obě strany (jako proč mám někoho práceschopného a dospělého automaticky živit a na druhou stranu proč by měl někdo živit mě když plnohodnotně pracuji…)
a další a další…. kdybych měla vypsat všechno, tak by to vydalo na knihu :)
a než mi začnete radit, že my ženy to takhle vlastně chceme apod., tak za sebe říkám že nechci, ale hlavou zeď neprorazím….

+109
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Žaneta | 6. 6. 2022 8:30

To je vše z nadbytku blahobytu. Jestliže má člověk možnosti a peníze tak se nechce omezovat s chce mít svobodu. Prostě dřív ty ženské byly doma takže ti bylo něco jiného. Bývalý manžel byl sicet trouba ale v jednom měl pravdu. Žena nemá být ve vysokých postech protože pak ztrácí zájem rodit a být doma.

-73
Reagovat