Den v nejhorší škole v zemi. Tři čtvrtiny žáků jsou problémoví chlapci, které nikde jinde nechtějí

Je všední jarní ráno. Snědý školák v uniformě otevírá vchodové dveře. Na chodbě rozjímá plavovláska v meditační pozici, zatímco ve třídě už začala výuka. Na zemi sedí skupinka teenagerů a učitelka Sheryl se jich ptá, jak se dnes cítí. Někteří zmíní, že jsou smutní nebo naštvaní. „Když třeba několik dní nespím, dělá si z toho manžel srandu. A mě to strašně štve,“ svěřuje se učitelka. „Co štve vás?“ ptá se dětí. A ty se jedno po druhém svěřují. „Být naštvaný je normální,“ reaguje třídní. „Nesmíme tím však obtěžovat ostatní. Lepší je přijít na to, co by nám pomohlo, abychom se uklidnili,“ říká a přidává pár tipů, jak se jí daří hněv zvládat. „Co pomáhá vám?“

To, co v mezinárodní základní škole Manglerud v Oslu probíhá, je třicetiminutovka, kterou třídní učitelé se svými žáky začínají každý den. „Používáme metody restorativních kruhů, kde žáci sdílejí své pocity a připravují se na vyučování,“ vysvětluje pak ve své kanceláři usměvavá mladá žena. Jmenuje se Gloria a působí zde na pozici sociální učitelky. Její prací je být oporou žákům prvního stupně, zajímat se o jejich potřeby a problémy, případně je s nimi řešit. „Žáci mají různé emoce, když přijdou do školy. Skrz rutinní restorativní půlhodinku je učitel naladí na stejnou vlnu, než se začne s výukou,“ pokračuje. Do hloubky se věnuje také průpravě žáků v tom, jak řešit konflikty a jak jim předcházet. Dobrovolníci z řad starších spolužáků jsou pak trénovaní mediátoři. „O přestávkách nosí vesty, procházejí školou a tráví s ostatními čas. Mohou řešit konflikty nebo si s dětmi hrát. Jsou pro ně takovými staršími sourozenci,“ usmívá se Gloria. Do kabinetu vchází čtrnáctiletá dívka, přišla se pochlubit výkresy. „Vidíte, tohle je Ronya. Jedna z našich mediátorek.“

„Ráda bych byla prokurátorkou,“ říká sebevědomě Ronya, zatímco nás provází budovou. „Jsme ve formujících letech. Logicky máme problémy a budeme je mít. Proto jsem se rozhodla být mediátorkou. Není to jen o konfliktech, ale o tom, být kamarádkou pro někoho, kdo se cítí osamělý,“ vysvětluje. Ronya za spolužáky problémy neřeší, snaží se je vést k tomu, aby je vyřešili sami. „I já jsem zažívala těžké časy. Hodně jsem se stěhovala, nikde jsme nezůstali dost dlouho, abych si našla kamarády. Proto se mi líbí nápad těch buddies, kteří tu pro vás vždycky jsou.“