O čem mluvíme, když mluvíme o kvótách

Existují slova, která umějí diskusi doslova unést. V okamžiku, kdy se takové slovo objeví, je jasné, jakým směrem bude debata pokračovat, či dokonce i jak skončí. Jedním z takových slov jsou nepochybně kvóty. Obvykle se o takto polarizujících pojmech říká, že mají zhruba stejně příznivců jako odpůrců, ale u kvót jako by to neplatilo – mohlo by se zdát, že mají v podstatě jen odpůrce. 

Přesto se ale v některých státech nebo některých institucích používají, a v jisté podobě fungují i u nás. Přesto se masové demonstrace proti nim nekonají. Jak to s nimi tedy je? Jsou jediným opravdu účinným nástrojem na cestě k genderové rovnosti, nebo jsou cestou přímo do pekla a začátkem nové, ještě horší nerovnosti? Na tuto otázku můžeme odpovědět hned v úvodu zcela jednoduše – nejsou ani jedním. Pokud si diskusi tentokrát nenecháme unést, můžeme zkusit prozkoumat, co kvóty znamenají doopravdy. 

Potřebujeme kvóty?

Česká republika v mezinárodním a zejména evropském srovnání genderové rovnosti dlouhodobě a opakovaně vychází jako země, kde je velmi malý podíl žen v pozicích, které můžeme označit jako mocenské a rozhodovací. A to přesto, že podle údajů Českého statistického úřadu ženy v současnosti tvoří zhruba 45 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ČR, zároveň tvoří 56 % studujících všech vysokých škol a 60 % jejich absolventů.