O čem mluvíme, když mluvíme o kvótách
Pro příklad toho, jak vypadá politika bez kvót, dnes nemusíme chodit daleko. Včerejší fotografie ze startu kampaně koalice Pirátské strany a STAN by se dala popsat mnoha termíny, od krotkého manelu po nekorektní sausage párty. Mezi modrými saky je vidět jen jedinou ženu, Olgu Richterovou. Prostě to tak vyšlo?
Existují slova, která umějí diskusi doslova unést. V okamžiku, kdy se takové slovo objeví, je jasné, jakým směrem bude debata pokračovat, či dokonce i jak skončí. Jedním z takových slov jsou nepochybně kvóty. Obvykle se o takto polarizujících pojmech říká, že mají zhruba stejně příznivců jako odpůrců, ale u kvót jako by to neplatilo – mohlo by se zdát, že mají v podstatě jen odpůrce.
Přesto se ale v některých státech nebo některých institucích používají, a v jisté podobě fungují i u nás. Přesto se masové demonstrace proti nim nekonají. Jak to s nimi tedy je? Jsou jediným opravdu účinným nástrojem na cestě k genderové rovnosti, nebo jsou cestou přímo do pekla a začátkem nové, ještě horší nerovnosti? Na tuto otázku můžeme odpovědět hned v úvodu zcela jednoduše – nejsou ani jedním. Pokud si diskusi tentokrát nenecháme unést, můžeme zkusit prozkoumat, co kvóty znamenají doopravdy.
Potřebujeme kvóty?
Česká republika v mezinárodním a zejména evropském srovnání genderové rovnosti dlouhodobě a opakovaně vychází jako země, kde je velmi malý podíl žen v pozicích, které můžeme označit jako mocenské a rozhodovací. A to přesto, že podle údajů Českého statistického úřadu ženy v současnosti tvoří zhruba 45 % ekonomicky aktivního obyvatelstva ČR, zároveň tvoří 56 % studujících všech vysokých škol a 60 % jejich absolventů.
Tahle práce není pro tebe, holčičko!
V tištěném speciálu Heroine Prezidentky Robert Břešťan analyzuje současnou politickou scénu a důvody, které vedou k tomu, že je ve vrcholné politice stále tak málo žen, ačkoli ženy tvoří polovinu české společnosti.
„Spíše s kótou než s kvótou přispěchala už před lety česká Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020: dosáhnout 40% zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. Dopadlo to jako vždycky.“
V rámci mezinárodního srovnání postavení žen v politice Česká republika v současnosti zaujímá 90. místo ve světovém žebříčku Women in National Parliaments. Podle Evropského indexu genderové rovnosti 2020 je v kapitole Moc naše republika až třetí od konce. Česká republika má 22,5% zastoupení političek v Poslanecké sněmovně a 16% zastoupení v Senátu. Nejvíc je žen v komunální politice na pozicích starostek, i těch ale bylo ke konci roku 2019 jen 25,6 %. Ani mimo politiku není situace o mnoho lepší – podle údajů Úřadu vlády je předsedkyň představenstev a dozorčích rad veřejných firem jen 11 %, v členstvu dozorčích rad nebo představenstev největších českých firem kotovaných na burze je 13,4 % žen a 86,6 % mužů. Podobná situace je v justici, ve sportu, umění, médiích nebo vědě a výzkumu.
Vyrovnávání zastoupení „přirozeným vývojem“ je pomalé. Stejným tempem jako dnes bychom rovného zastoupení dosáhli nejdříve za několik desítek let, pokud vůbec. A česká veřejnost tak dlouho čekat nechce. Například ze šetření Eurobarometru z roku 2017 vyplynulo, že 57 % občanů ČR si myslí, že rovnosti žen a mužů v politice v Česku zatím nebylo dosaženo, a legislativní opatření za účelem vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politice podporuje 69 % české veřejnosti. Pokud tu tedy máme i za strany veřejnosti jasný postoj, že rovnost je žádoucí, zatím ji u nás plně nemáme, a zároveň si dvě třetiny společnosti myslí, že by na to měla myslet i legislativa, není divu, že se hovoří o různých nástrojích, který tento vývoj mohou popohnat. Jedním z těchto nástrojů jsou právě kvóty.
Co to vlastně kvóty jsou?
Kvóty jsou jen jedním z možných opatření na podporu některé znevýhodněné skupiny (kde znevýhodněním se míní složitější přístup k některým zaměstnáním, na některé pozice nebo do některých struktur). V této souvislosti se často mluví o kvótách „pro ženy“, ale toto vyjádření není ani přesné, ani jediné možné. Tou znevýhodněnou skupinou nemusí být totiž ženy, ale například zdravotně postižení nebo etnická menšina. Zásadní rozdíl je zde ale v tom, že ženy nepředstavují menšinu, ale polovinu populace.
To, že se díky kvótám zvýší podíl žen v dozorčích radách, nemusí mít nutně vliv na celkové zlepšení postavení žen v dané firmě, nota bene v celé společnosti. To neznamená, že kvóty nefungují, ale upozorňuje nás to na to, že je potřeba nastavit je citlivě a na správných místech.
Kvóty mohou být stanoveny v různých odvětvích, nejčastěji se diskutují v rámci vyšších pozic v businessu nebo v některé profesi – můžeme mít kvóty v dozorčích radách, ale například i ve vedení úřadů. Druhou oblastí, ve které se debata vede nejvášnivěji a které se bude převážně věnovat i tento článek, je politika. Když ale mluvíme o kvótách pro ženy, není to přesné. V legislativě se zpravidla hovoří o kvótách na zastoupení méně reprezentovaného pohlaví. To znamená, že podle situace mohou být kvótami pro ženy, ale i pro muže.
I v politice můžeme mít kvóty nastaveny různě. Kromě samotného podílu, o kterém mluvíme (od dřívějších 30 % jako tzv. kritické masy se přechází k požadavku na nejméně 40 % zastoupení žen nebo mužů), se kvóty a jejich účinky liší podle toho, v jaké fázi mají být naplněny. Můžeme mít kvóty na vstupu, např. na kandidátních listinách pro volby do Poslanecké sněmovny, nebo mohou být až na výsledek – na podíl žen a mužů v některém voleném orgánu.
Zahraniční zkušenosti
Z údajů Rady Evropy můžeme zjistit, že nějaký typ kvót se objevuje v celé řadě států (cca 75 % evropských zemí), a to i relativně nově. Mezi lety 2005 a 2016 zavedlo nějaké volební kvóty formou zákona více než 10 evropských zemí. V těchto státech se pak zastoupení žen ve volených komorách výrazně zvýšilo. Nižší efekt měly kvóty mimolegislativní, například vnitrostranické, jaké známe i u nás, nebo finanční. Ty zná například Lucembursko, které poskytuje finanční příspěvek pouze těm politickým stranám, které respektují kvótu 40 % pro volby do národního parlamentu a 50 % pro volby do Evropského parlamentu.
Proč potřebujeme první českou prezidentku
„Ani neuvěřitelných (téměř) sto dvacet let od zveřejnění Masarykova Moderního názoru na ženu se česká společnost s problematikou nerovností nedokázala vyrovnat, ba co víc: politický vývoj k žádné praktické emancipaci nesměřuje. V čele českého státu nikdy nestála žena. Všeobecná dominance mužů na české politické scéně, reprezentovaná jak na úrovni parlamentu, tak v prezidentském úřadě, je žitou normou. A nadcházející prezidentské volby, které se mají konat za dva roky, to nejspíš nezmění. Dočká se Česko vůbec někdy prezidentky?“
Tyto údaje je ovšem potřeba číst velmi pozorně. Výsledky se totiž odvíjejí nejen podle způsobu, jakým jsou kvóty zavedeny, ale i podle jejich síly. Příliš nízké podíly nebo nedostatek postihu za jejich neplnění totiž k zásadní změně nevedly. Naopak tam, kde byly zavedeny nové vnitrostranické kvóty (u nás je v této podobě aktuálně známe u Zelených), se sice nezbytně nezvýšilo zastoupení žen ve volených komorách, ale změnilo se postavení a zastoupení žen v daných politických stranách – ty totiž vzaly reflexi svého fungování za důležitou prioritu a vnitrostranické překážky se jim dařilo odstraňovat. Na překážky celospolečenské to však nutně nemuselo mít dostatečný vliv.
K některým podobným zjištěním můžeme dojít i v dalších oblastech. Například to, že se díky kvótám zvýší podíl žen v dozorčích radách, nemusí mít nutně vliv na celkové zlepšení postavení žen v dané firmě, nota bene v celé společnosti. To neznamená, že kvóty nefungují, ale upozorňuje nás to na to, že je potřeba nastavit je citlivě a na správných místech.
A u nás?
Nebudete tomu nejspíše věřit, ale v určité podobě známe legislativní kvóty i u nás. Nejde však o kvóty na zastoupení žen a mužů. Jedním z příkladů u nás existujících kvót je povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením. Tohle vyrovnávací opatření je zakotvené již relativně dlouhou dobu přímo v právním řádu. Navíc má v podstatě nevyhnutelně finanční dopady na zaměstnavatele, kterých se týká. Přesto se ve veřejné debatě nesetkáte s někým, kdo by tvrdil, že to schopné osoby se zdravotním postižením uráží, nebo že ti schopní své zaměstnavatele sami přesvědčí, aby kvůli nim například upravili pracoviště.
Druhým existujícím opatřením, které by se dalo ke kvótám přirovnat, jsou tzv. volební kraje pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tyto dva typy kvót tedy u nás existují, a i když se můžeme bavit o jejich funkčnosti, nevede se debata o tom, zda je vůbec potřebujeme, a zda osoby se zdravotním postižením nebo například obyvatele Jihomoravského kraje neuráží tato opatření vůbec mít.
Pokus o zavedení určitých kvót do složení kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny se nicméně před nedávnem setkal převážně s odporem a jejich prosazení se nepodařilo.
Argumenty odpůrců
I když tedy panuje víceméně shoda na tom, že situace není dobrá, a i když si náš právní řád zjevně umí představit ledasco, kvóty na zastoupení žen a mužů, ať v politice nebo jinde, narážejí na celou řadu obav a výhrad. Pojďme se na některé příklady podívat podrobněji.
„Radši ať je tam kvalitní muž, než nekvalitní žena.“
S tímto přáním se pochopitelně ztotožníme. Kvóty ale zásadně nesměřují k protlačení méně kvalitních kandidátek na úkor více kvalitních kandidátů. Pokud necháme stranou, jak složité je v řadě případů takovou kvalitu hodnotit, pak je dobré vědět, že kdekoli jsou podpůrná opatření tohoto typu zakotvena, je v nich vždy výslovně uvedeno, že se mohou použít jen u srovnatelně kvalitních osob – například se srovnatelným vzděláním a pracovní zkušeností. Takovou formulaci obsahuje mimo jiné i český antidiskriminační zákon.
Ženy, které nenávidí ženy
Pokud se do užšího vedení probojuje žena, neznamená to automaticky otevřené dveře i pro její následovnice. Syndrom včelí královny popsali američtí psychologové (Staines, Tavrisová, Jayaratne) už v roce 1973, pozdější výzkumy jeho existenci potvrdily. Základní definice syndromu včelí královny uvádí, že se týká žen ve vyšších pozicích, které se chovají k podřízeným ženám hůř nebo přísněji než k mužům, v jiné variantě se specificky brání tomu, aby jakékoli jiné ženě pomohly ke kariérnímu postupu.
„Ty schopné ženy se prosadí i bez kvót.“
Nepochybně se celá řada žen prosadila a prosadí i bez kvót. Jenže řadu jiných kvalitních žen poztrácíme po cestě. Poněkud pikantní je, pokud tento vzkaz vysílají představitelé politických stran svým spolustraničkám, kterých je u nás poměrně vysoký podíl. Znamená to, že jsou vesměs neschopné? Nebo spíše v politických stranách existují mechanismy, které ženám brání v postupu?
Ať už je to old boys network, způsob politické práce, který není vůbec přátelský rodině, nebo například systém kupčení s místy na kandidátních listinách. Nebo problém, o kterém se mluví v poslední době často, tedy množící se nenávistné a sexistické útoky na političky napříč celým spektrem. Všechny tyto aspekty české politiky znesnadňují schopným političkám cestu, aniž by ji stejným způsobem znemožňovaly neschopným politikům.
„Mě jako ženu by urazilo, kdybych se někam dostala jen kvůli kvótám.“
Upřímně řečeno, mě jako ženu by to urazilo taky. A nejspíše velkou řadu, ne-li většinu ostatních žen. Jenže s největší pravděpodobností se to nestane, ani kdyby kvóty zavedeny byly. To už se spíše stane, že se někam nedostaneme, protože jsme moc mladé nebo moc staré. Protože jsme moc krásné a tudíž hloupé, nebo málo krásné, tudíž zapšklé. Protože nemáme děti a tudíž nevíme, o čem je život, nebo děti máme a měly bychom se jim věnovat. Nebo z celé řady jiných důvodů a výhrad, kterým musíme čelit, a kterým naši mužští kolegové zpravidla nečelí. A to mi tedy připadá urážlivé ještě o mnoho více.
Závěrem
Kvóty pochopitelně nevyřeší vše. To od nich ale nikdo ani neočekává, na složité problémy politické reprezentace nebo pracovního trhu zkrátka neexistují jednoduché všespásné nástroje. Na druhou stranu mají ale potenciál identifikovat různá problematická místa a bariéry, kterým ženy musí na své cestě čelit, a které řadu z nich – bez ohledu na jejich schopnosti – vyčerpají nebo odradí. A tyto bariéry s největší pravděpodobností nebrzdí jenom ženy, ale i celou řadu lidí, o jejichž schopnostech a talentu není pochyb, ale na některé praktiky nemusí mít žaludek. Je velmi těžké si reálně představit, jak bychom jako společnost z takového vývoje mohli mít cokoliv jiného než užitek.
Aktuální číslo
- Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
- Ženské zdraví se často zlehčuje a zanedbává. Nemusíme to ale "vydržet".
- My a nespavost. Existuje ideální spánek?
- Příloha Heroine tentokrát od dětí pro nás i od nás pro děti.
