Ptáme se: Kdo by měl být první českou prezidentkou?
Hledání kandidátek na českou prezidentku jsme pojali jako řetězovou anketu. Ženy, jejichž jména zazněla nejčastěji, jsme konfrontovali s otázkou, zda by kandidaturu zvážily. Některé z nich jsme rovnou vyzpovídali a nafotili na titulní stranu našeho speciálního prezidentského čísla. Kdo má největší šanci na úspěch? A koho v našich symbolických volbách vyberete vy?
Pavla Horáková, spisovatelka
Česká společnost po letech života v mravní poušti potřebuje ve svém čele lidi se silnou emoční a sociální inteligencí, kteří nejsou odtrženi od reality. Z mnoha důvodů je načase, aby v čele země stanula žena – samozřejmě ne jakákoliv, ne taková, která se pevně semknutými šiky mužů prodrala vzhůru díky tomu, že převzala nejhorší vzorce mužského (i ženského) chování. Naše společnost je rozbolavělá, zraněná, po posledním roce vyloženě krvácí. Místo kontraproduktivních příkazů a zákazů a pletichářské politiky podle hesla rozděl a panuj potřebuje v těžkých časech povzbudivé slovo, porozumění a pomyslné objetí.
Snad kterákoliv z mých nadaných, vzdělaných a moudrých přítelkyň by v prezidentském úřadu odvedla lepší práci než profesionální kariérní politik, který tam rozkladně a toxicky působí už druhé funkční období.
Přála bych si v čele země ženu, která vyniká hlubokou lidskostí, empatií a morální neochvějností, nelze ji uplatit penězi ani pochlebováním. Takovou, která společnost vnímá celostně a inkluzivně. Ženu kultivovanou, nejlépe s humanitním vzděláním a širokým kulturním rozhledem jako protiváhu inženýrské fachidiocii uplynulých let. Ženu, jež je zralou, dospělou osobností, na rozdíl od ješitných, dětinských a mstivých figur na mocenských pozicích v posledních volebních obdobích. Ženu, která by prezidentskému úřadu vrátila důstojnost a skutečné státnictví a dala mu přesah nad čistě formální náplní.
Snad kterákoliv z mých nadaných, vzdělaných a moudrých přítelkyň by v prezidentském úřadu odvedla lepší práci než profesionální kariérní politik, který tam rozkladně a toxicky působí už druhé funkční období, politik, který Pražský hrad odcizil Pražanům, politik, který selhal, protože tu v nejtěžší chvíli není pro svůj národ. Vynikajícími reprezentantkami státu dovnitř i navenek by byly mé tři oblíbené Brňanky: Kamila Zlatušková, Barbora Antonová a Kateřina Tučková.
Kamila Zlatušková, organizátorka festivalu Serial Killer
Já už hezkých pár let všude tvrdošíjně říkám Kateřinu Šimáčkovou, přesvědčovala jsem i vedení kampaní Horáčka nebo France, mluvila jsem o ní s Jakubem Horákem, upozorňovala na ni Ivana Bartoše… Opakovaně jsme to řešily i s Kateřinou a ona mi podala relativně rozumné argumenty, proč by to nefungovalo. Ale stejně ji asi zase napíšu, je jedním slovem skvělá.
Barbora Antonová, učitelka
Žena, která se bude ucházet o prezidentskou roli, musí mít hlavně schopnost vyrovnat se s „mužským“ nastavením politiky, která pořád připomíná spíš sportovní utkání a bitevní pole. Musí mít tedy zkušenosti s tímto prostředím, musí být odolná a nesmí se nechat převálcovat. Ale zároveň si přeju, aby tahle pravidla hry nepřebírala a vnášela do politiky lidskost a empatii a prosazovala tyto hodnoty jako základní hlediska, jimiž musí být veškerá praktická politika poměřována. Měl by to být někdo jako Danuše Nerudová. Nebo prostě Danuše Nerudová. Já osobně kandidaturu v žádném případě nezvažuju, nemám pro podobné angažmá dostatek odolnosti, trpělivosti a energie.
Kateřina Šimáčková, ústavní soudkyně
Skutečnost, že by mne jiné ženy rády viděly jako českou prezidentku, mi připadá velmi lichotivá, ale není to reálné. Je to práce, kterou neumím, nemám takovou vůli k moci a myslím, že bych nedokázala oslovit většinu národa. Vedla jsem maximálně tak tým dvaceti lidí – ale celou zemi? Umím být právnička, soudkyně nebo advokátka, případně vzdělávat v právu, nic víc. Takže z těchto důvodů o tomto typu služby společnosti neuvažuji.
Petra Tajovský Pospěchová, novinářka
Kritické myšlení, schopnost sebereflexe, smysl pro humor a dovednost naslouchat a spojovat: to je to, co bychom na Hradě potřebovali. Napadá mě víc jmen, píšu je bez ohledu na to, zda si myslím, že by se dotyčné prezidentovat chtělo: Anna Šabatová, Barbora Antonová, Saša Uhlová. Jinak výhledově se o post prezidentky zajímá moje neteř Marina. Ale ta je zatím ve školkovém věku, takže musí ještě pár období počkat.
Saša Uhlová, novinářka
Už dávno nejsem optimista, takže je mi docela jasné, že v příštích prezidentských volbách není šance na to, aby si Češi zvolili za prezidentku ženu. Ale protože snít můžeme, i když je realita okolo strašlivá, anebo o to spíš bychom snít měli, přiznávám, že bych si ženu v čele naší země opravdu přála. Ze známějších osobností mě jako první napadá Eliška Wagnerová. Jenže zároveň vím, že ona kandidovat nechce, a tudíž nebude. Další skvělou kandidátkou by byla soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková, která do světa chladného práva přináší lidskost. Ani u ní nepředpokládám, že by chtěla kandidovat, a tak se aspoň utěšuju tím, že máme opravdu skvělou ústavní soudkyni.
Jana Ustohalová, novinářka
První česká prezidentka by měla být v dobrém slova smyslu dáma. Vzory máme, nejen u sousedů na Slovensku. Měla by být vzdělaná, mít rozhled, rozumět současnému světu, neměla by být afektovaná, a hlavně by měla mít mnoho empatie. Tolik, aby plnila, co se od její funkce očekává, byla nezpochybnitelnou morální autoritou a dokázala spojovat, ne rozdělovat; aby u ní našli zastání ti, kdo je jinde nenajdou. Aby třeba v době krize zavolala do nemocnic, kde vyčerpaný personál zachraňuje životy, a povzbudila jej, jako to udělala prezidentka Čaputová loni na podzim, když zavolala do českých nemocnic v Prachaticích a Uherském Hradišti. Najít ji bude hodně těžké, možná ještě první česká prezidentka není aktivní v politice nebo ve veřejném životě.
Rostya Gordon-Smith, zakladatelka mentoringové organizace Minerva 21
Myslím, že jakákoliv kandidátka bude potřebovat velmi dobré PR a marketing. Dovedla bych si představit Věru Jourovou, Miroslavu Němcovou, Danuši Nerudovou, Lenku Bradáčovou nebo Radku Prokopovou. Mojí osobní favoritkou je Věra Jourová, která má nyní mezinárodní zkušenost a úžasnou pracovní síť po celé Evropě. Ta absolutně nejdůležitější věc, kterou si kandidátka musí uvědomit, je, že ji budou volit hlavně ženy. Proto by se měla ženami co nejvíce obklopit, v tom bude její síla. Pokud toto kandidátka nepochopí, nic se nezmění.
Michelle Losekoot, odbornice na sociální sítě a marketing
Kéž by na Hradě konečně seděla žena, která by byla také intelektuálním a morálním vzorem. Žena, která by svou moudrostí a odvahou inspirovala, svou vřelostí spojovala a svým morálním kompasem dávala jasně najevo, kdo má v naší zemi místo a kdo ne. Kéž by tam jednou seděla Radka Denemarková.
Heroine volí českou prezidentku
Od 21. do 24. června běží on-line volby první české prezidentky. K pěti redakčním kandidátkám, které jsme představili ve speciálním čísle časopisu Heroine Prezidentky – Lence Bradáčové, Rut Kolínské, Danuši Nerudové, Miroslavě Němcové a Adéle Šípové, jsme přidali tři kandidátky, které vzešly z nominací čtenářů a čtenářek – Barboru Antonovou, Věru Jourovou a Elišku Wagnerovou.
Hlasuje se dvěma preferenčními hlasy od 21. do 24. června.
Ukažme společně světu, že tu jsou silné a schopné ženy, které do nejvyšší státní funkce patří!
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
