Nechtěné těhotenství netrvá devět měsíců, ale celý život. Skutečné příběhy žen, které nechtěly být matkami

InterrupceMateřstvíPotratyPříběhReprodukční právaRovná právaRovnoprávnost
Redakce Heroine
| 6. 9. 2022 | 3 komentáře | 12 538
Nechtěné těhotenství netrvá devět měsíců, ale celý život. Skutečné příběhy žen, které nechtěly být matkami
„Nenávidím svůj život, který jsem si nevybrala.“ Foto: Diana Karklin

Vyčerpání, strach, rezignace. Příběhy matek, které se fotografce Dianě Karklin svěřily s tím, že litují, že se staly matkami, se odehrávají po celém světě. Otěhotněly kvůli tlaku společnosti, omylem nebo podlehly přáním rodiny. Své pocity frustrace a životního zklamání často skrývají, trpí samy a potají. I když své děti milují a pečují o ně vzorně, mateřství je pro ně noční můra, kterou dennodenně žijí. Tohle jsou příběhy některých z nich.

Sedm příběhů nešťastných a frustrovaných žen, které se v mateřství cítí jako v pasti, vypráví fotografka Diana Karklin. Umělkyně, která se narodila v Moskvě a v současnosti žije ve Španělsku, se zaměřuje na dokumentárně pojatá feministická témata. Výpovědi zoufalých a frustrovaných žen ubitých dennodenními povinnostmi, ale i tím, že jsou na výchovu dětí samy a bez pomoci rodiny nebo společnosti, vydala v knize nazvané Undo Motherhood. Přinášíme úryvky z knihy, kterou tvoří příběhy matek z Evropy, USA, Mexika, Singapuru nebo Izraele. 

Mexiko: Rezignace

„Poznali jsme se, když mi bylo sedmnáct. Skončila jsem v toxickém vztahu, čelila jsem psychickému týrání, násilí, vydírání a tlaku. Například že nepoužijeme kondom a že mám brát prášky. Soudit někoho je jednoduché, ale když jste zamilovaní, tak klidně vezmete všechnu odpovědnost na sebe.

Nesnáším svou realitu, nesnáším život, který jsem si nevybrala. Kde je ta pro-life učitelka náboženství teď? Postará se o moje dítě? Můj bývalý mi říkal, že musíme přijmout důsledky svého jednání. Tak proč na dítě neplatí? A proč úřady něco neudělají? Proč musím žít s pocitem viny, že se o dítě stará moje máma, zatímco já studuju? Je to pro mě opravdu těžké, protože nechtěné těhotenství netrvá devět měsíců. Trvá celý život.“

Diana KarklinFoto: Diana Karklin / Schilt Publishing

„Nesnáším ten ideál nesobecké matky, která se obětuje.“

Singapur: Vyčerpání

„Sliboval mi, že když budu souhlasit a pořídíme si jedno dítě, že zařídí, aby mi jeho matka a sestra s miminkem pomohly. Že bude zodpovědný otec a nikdy mě nepodvede. Tchán a tchyně na mě tlačili taky. Všichni mi říkali, že biologické hodiny jsou neúprosné, tak jsem po pár měsících naléhání řekla svému muži, že jedno dítě mít budu.

Jedna z mých chyb největších byla ta, že jsem uvěřila, že mi manžel bude oporou a že mi jeho rodiče s dítětem pomůžou, když to slíbili. Myslela jsem si, že nezůstanu trčet s dítětem doma a že se budu moct vrátit ke svému životu. Nikdy bych si nemyslela, že v mateřství budu tak izolovaná a osamělá.“

Diana KarklinFoto: Diana Karklin / Schilt Publishing

„Jediný důvod, proč jsem pořád se svým manželem, je ten, že si rozvod nemůžu dovolit.“

Německo: Vztek

„Vyrostla jsem v silně nábožensky založené komunitě, bylo tam hodně fanatismu. Od začátku mi říkali, že moje životní role je být matka a manželka, stejně jako byla moje matka. Lidi kolem mě měli běžně pět až šest dětí a považovalo se to za normální, tak by se dalo říct, že stát se matkou mi bylo dané. 

Počítám dny, které zbývají do té doby, než nejmladšímu dítěti bude osmnáct a odejde z domu a bude žít svůj vlastní život. Vím přesně, co udělám s jejich pokoji. Nemuset mluvit, moct se dobře vyspat – nespala jsem pořádně už třináct let. Nechci tu pořádat mejdany, chci jen mít možnost spát osm hodin v kuse. Ráno vstát a jít do práce odpočatá. Přijít v klidu domů a dělat obyčejné věci, jako třeba se dívat na televizi. Teď se u nás koukáme jenom na kreslené seriály.“

Diana KarklinFoto: Diana Karklin / Schilt Publishing

„Nemohla jsem vědět, že to bude tak nesnesitelné. Chci mít klid, chci svůj prostor, chci zpátky svůj život.“

USA: Přijetí

„Louisiana je dodnes velice katolická společnost a je tu nábožensky udržovaná společenská mizogynie. Moje matka nedokončila střední školu, vdala se, když jí bylo sedmnáct, a než jí bylo jednadvacet, porodila tři děti. Neměla práci, neměla vzdělání, neměla žádnou kariéru. Znuděná k smrti se naučila drhat, vyšívat, šít, zavařovat, vyrábět bonbony… Takhle jsem já svůj život rozhodně žít nechtěla. Pro mě bylo důležitější mít kariéru, vzdělání a mít svou svobodu. Viděla jsem, co s ženami v naší rodině udělalo to, že měly děti. S tím jsem se já potýkat nechtěla.

Svoji dceru absolutně miluju a máme spolu úžasný vztah. Někdo se jí jednou zeptal, co si o mně myslí. A ona řekla, že jsem její nejlepší kamarádka. Překvapilo mě to, protože má báječné kamarády a vybrala mě. Že lituju mateřství, věděla ještě dřív, než jsem jí to řekla, ale myslí si, že jsem byla moc dobrá máma. Vyrůstala s tím, že je milovaná a chtěná. Je obrovský rozdíl v tom, jestli nenávidíte to, že jste matka a nesnášíte svoje dítě, nebo máte rodiče, který vás miluje, i když nesnáší tu práci, kterou být rodičem obnáší.“

Diana KarklinFoto: Diana Karklin / Schilt Publishing

„Až když se narodila a podali mi její malé tělíčko s těma velikýma očima, uvědomila jsem si, že to byla obrovská chyba.“

Více o knize Undo Motherhood si přečtěte v rozhovoru s její autorkou Dianou Karklin. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 3 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lily | 6. 9. 2022 13:20

Snazim se chapat..rozumim jejich duvodum.stejne ale lituji jen ty deti,ktere z toho vzesly..nikoho se neprosily,aby se narodily,vlastni matka trpi peci o ne..je to narocne,jsou situace kdy je clovek na konci sil..ale i tak,porad jen lituji ty deti..

+4
Reagovat