Rovnost mužů a žen: Proč je Česko stále na chvostu Evropy

Nerovné postavení žen a mužů v Česku stále přetrvává. Nový Index genderové rovnosti pro rok 2023 ovšem ukázal nejen to, že Česká republika je zemí s jedním z nejhorších skóre (za námi je z členských zemí EU už jen Maďarsko a Rumunsko), ale že u nás jde pokrok jednoznačně nejpomaleji. Proč tomu u nás stále tak je a co se s tím dá dělat? Zamýšlí se Johanna Nejedlová.

Foto: Shutterstock

Evropský institut pro genderovou rovnost (EIGE) měří, jak si Unie a jednotlivé státy v rovnosti vedou. Hodnotí celkem sedm oblastí: sleduje, jak si ženy a muži stojí v práci, zdraví, financích, vzdělání, jak je vyrovnané zastoupení žen ve vedoucích pozicích a v politice a jak vypadá rozložení času věnovaného neplacené pečovatelské práci, tedy starosti o domácnost, děti či starší příbuzné. Stranou je kategorie násilí, ke které státy včetně České republiky nedodaly dostatek dat.

Hodnotící škála má 100 bodů, stovka znamená, že stát dosáhl rovnosti žen a mužů. Letošní zpráva ukázala největší meziroční nárůst celkového skóre v historii indexu, EU dosáhla celkově 70,2 bodu ze 100. Mírné zlepšení se týká i České republiky, to je ale asi poslední dobrá zpráva, viděno optikou ČR. Česko je ve většině hodnocených kategorií hluboko pod průměrem, celkově obdrželo 57,9 bodů. Patří nejen mezi tři nejhorší země v EU, co se celkového skóre týče, a pokud se zaměříme na pokrok od roku 2010, je jeden z nejmenších.

Nejlépe je na tom naše země v kategorii zdraví (Česko dosáhlo 84,8 bodu, průměr EU je 88,5 bodu), nejhůře v kategorii moc (pouhých 30,2 bodu oproti průměru 59,1 v EU). V osmnáctičlenném vládním kabinetu máme například jen dvě ministryně. To znamená, že 88 % pozic obsadili muži. V Parlamentu je žen celkově jen 23 %, obdobně málo žen je na vyšších postech v regionální politice. Nízké zastoupení žen máme i v představenstvech větších firem, kde jich najdeme jen 21 %.

Od této základní nerovnosti se pak odvíjejí ty další. Protože větší podíl žen v rozhodovacích pozicích znamená rozhodování, které lépe zohledňuje potřeby všech. Pánský klub, který nám vládne, bohužel některé problémy, které se týkají celé společnosti, přehlíží. Agenda rovnosti žen a mužů nemá v Česku přes třicet let téměř žádnou prioritu. Pokud bude takto nastavené tempo pokroku v Česku pokračovat, dosáhneme rovnosti za více než dvě stě let. Toho se nedožijí ani naše vnoučata.

A zase ta Skandinávie

Nejlepšího skóre dlouhodobě dosahují Švédsko (82,2), Nizozemsko (77,9) a Dánsko (77,8). Dá se tedy říct, že se tyto země tak blíží stavu, kdy jejich obyvatelky nebudou oproti svým mužským protějškům nijak znevýhodněny. Jak je možné, že například Švédsko hlásí takové výsledky?

Marcela Linková (vlevo) ve studiu na natáčení podcastu Hlas Heroine s editorkou Ilonou Kleníkovou.
Foto: Tomáš Cetkovský / Studio Podcast

Maminky pečují, tatínkové bádají. Nemůžeme plýtvat potenciálem půlky populace, připomíná socioložka

Podcasty

Závazek Švédska k rovnosti žen a mužů je celý patrný z jeho legislativního a politického rámce. V praktické rovině se to projevuje například tím, že švédští rodiče, pokud chtějí čerpat rodičovskou dovolenou, na ni musejí postupně nastoupit oba. Během kratší rodičovské pak čerpají takovou částku, aby mohli důstojně žít. Díky tomu se daří nabourávat bariéry v zaměstnávání matek a jejich kariérním pokroku. Starý stereotyp, že nemá smysl povýšit mladou ženu, jelikož brzy odejde na rodičák, tak padá, pokud na něj stejně tak často odejdou i muži. A  Švédsko nepřichází o důležitou pracovní sílu na svém trhu a snáze dosahuje platové rovnosti.

Ústava Švédska se aktivně snaží bojovat proti diskriminaci, včetně diskriminace na základě pohlaví, a to je posíleno různými dalšími zákony. Vládní agentury spolu s vysokoškolskými institucemi mají své akční plány pro gender mainstreaming a strategie začleňují genderovou rovnost do všech aspektů tvorby politik a rozpočtů. Kromě toho Švédsko klade důraz na hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů, genderové rozpočtování, školení a zvyšování povědomí a sbírání dat.

Po pravdě řečeno, strategie u nás v Česku vznikají také. Zaměstnavatelé budou muset brzy sestavovat zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů. Bohužel ale snahy stále až příliš často končí jen na papíře. Ve své práci se s tím setkávám dnes a denně. V institucích jsou lidé, kteří by chtěli prosazovat rovnost, často mají k dispozici interní i externí dokumenty, s nimiž jsou v jejich snahy v souladu. Chybí jim ale moc pro prosazení potřebných změn a často také rozpočet. Protože strategie bez financí k jejímu naplňování je k ničemu.

Chceme-li v se v Česku alespoň přiblížit rovnosti žen a mužů za našeho života, budeme se do toho muset opřít. Znamená to stále dokola to samé, ale zjevně toho není dost: mluvit otevřeně o nerovnostech a stereotypech, jimž ženy v Česku čelí. Naše politická reprezentace musí nezbytně začít brát strukturální problémy poloviny populace vážně a řešit je jako prioritu. Jinak budeme dál přicházet o potenciál, který by mohl Česko posouvat dopředu.

Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na rok

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
1290
Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na měsíc

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
129

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s