Měla jsem možnost mluvit o sexu se spoustou teenagerů. Mnohokrát jsem proto slyšela, jak generaci Z a její vztah k sexualitě ovlivnilo dospívání v neustálém připojení na internet. Porno konzumují pravidelně, ale o sexu dokážou uvažovat racionálně. K dispozici mají online svět s odpověďmi na všechno, a přesto je trápí stejné otázky, jaké v tomhle věku vrtaly hlavou mně.
„Já jsem Johanna a tohle je Míša. Jsme z organizace Konsent a dneska se s vámi budeme bavit o sexu,” říkáme na úvod našeho workshopu. „O sexu? No tak to mě hrozně zajímá,“ ozývá se okamžitě jedna z účastnic. Jsme ve třídě prvního ročníku střední odborné školy v malém městě za Prahou. Studenti ve věku patnáct až sedmnáct let sedí v kruhu a nadšeně očekávají, co se bude dít. Vysvětlujeme jim, že se budeme bavit hlavně o sociálních aspektech sexu a o sexuálním násilí. Nadšení trošku upadá.
Na úvod se ptáme, co se ve škole o sexu zatím dozvěděli a jakou měli sexuální výchovu. Někdo mlčí, někdo říká, že žádnou, někdo si vybavuje něco z biologie, někdo si vzpomíná na přednášku o menstruaci. V málokteré třídě se najde student či studentka, který by byl s kvalitou sexuální výchovy ve škole spokojený nebo který by řekl nějaký zajímavý poznatek. Možná si to jen nevybavují, ale vzhledem k tomu, jak je téma sexu zajímá, se spíš skutečně nedozvěděli nic, co by stálo za zmínku.
Co dnešní teenagery napadne, když se řekne slovo sex? Téměř vždy zaznívají vtípky o pornu a análu, stejně tak ale kluci i holky nezapomínají zmínit orgasmus a lásku. Vídám frajery, kteří předvádějí znalost nejrůznějších praktik, a stejně tak stydlíny, kteří se moc nevyjadřují nebo něco špitají sousedům. Z některých musím slova páčit, jiné je těžké zastavit.
Bylo by snadné dát středoškolákům frontální přednášku o mýtech spojených se sexem a sexuálním násilím. Ale kolik z nich by si z toho ještě něco pamatovalo za týden, natož za rok? Lepší je, aby sami sdíleli svoje názory a zjišťovali, co si myslí spolužáci. Je důležité, aby kluci slyšeli, co si myslí holky, a naopak. Jestli s někým budou mít sex, budou to totiž oni.
Organizace Konsent se věnuje prevenci znásilnění, sexuálního obtěžování i genderově podmíněného kybernásilí. Neříká ženám, co mají nebo nemají dělat, aby nebyly znásilněny nebo obtěžovány. Naopak vysvětluje, co je znásilnění a obtěžování a jaké má důsledky. Jejím vzděláváním prošlo přes 1000 teenagerů, do sítě podniků s nulovou tolerancí k obtěžování Respekt je sexy se zatím zapojilo 16 barů a klubů. V projektu proti kybernásilí právě vzdělává patnáct středoškoláků, kteří v následujícím roce proškolí 900 vrstevníků v tom, jak kybernásilí jen slepě nepřihlížet, ale vymezit se vůči němu a jak pomoct oběti kybernásilí. Práce Konsentu získává nejrůznější ocenění od ceny Gratias Tibi udělované Člověkem v tísni po mezinárodní Woman of Europe Award pro její spoluzakladatelku Johannu Nejedlovou.
Ptáme se, jestli kluci potřebují sex častěji než holky. Názory se různí napříč celou skupinou. „Kluci přece pořád řeší jen sex, takže ho pořád chtěj,” říká jedna z tišších žaček. „Jo, myslej pérem,” dodává další a chichotá se. Obracím se tedy na kluky, jestli je to pravda. Z chumlu hochů zaznívá: „Někdy jo, ale taky ne vždycky. Jako určitě ne vždycky.” Další doplňuje, že se to jenom říká. Jedna z průbojnějších dívek se přidává s tvrzením, že i holky spolu často mluví o sexu. „A jsou holky, který taky hodně chtějí sex,” uzavírá. Nakonec se dobereme k tomu, že je to individuální a každý má v určitém období jiné potřeby.
Když jsem dospívala, byl první sex velké téma. Pořád nám někdo opakoval, že je to důležité rozhodnutí a musíme vybrat toho pravého. Bravíčko se zároveň hemžilo dotazy, co dělat, když je mi už šestnáct a půl a jsem poslední panna v ročníku. Dnešní děti mají na první sex celkem rozdílné názory. Občas mě překvapí kluci s image třídních playboyů, kteří tvrdí, že první sex je hrozně důležitý a je dobré na něj počkat, jelikož se už nebude opakovat. Jsou tu ale i jemně působící dívky v růžových mikinách, které říkají, že: „Hrozně moc se z toho nadělá, vždyť je to úplně jedno, jsou i důležitější věci.”
Překvapuje mě především, s jakou otevřeností jsou dnešní teenageři schopni o takhle citlivém tématu mluvit před spolužáky. Většinou převládají názory, že je první sex důležitý, ale ne zas tak moc. Z některých cítím obavy. Zhruba čtvrtina třídy vždycky mluví o sexu, a proto i o prvním sexu jako o něčem zcela běžném. „Sex je důležitej celkově. Já když ho nemám, tak to nezvládám,” tvrdí jedna z průbojnějších holek – ta která říkala, že některé holky také můžou chtít sex. Je vidět, že někteří chtějí být drsní a vytahovat se, jiní ale žijí čilým sexuálním životem a nepraktikují jen sex z lásky.
Rozdíly v přístupu k prvnímu sexu přikládám tomu, že je dnes mnohem snadnější najít si popkulturní vzor, který odpovídá představám jednotlivých teenagerů. Najdeme youtuberky, které vyprávějí o tom, že se rozhodly soustředit na jiné věci než na kluky a sex. Jsou tu ale i youtuberské dvojice, které otevřeně mluví o tom, že mají otevřený vztah, milují sex a spí s kýmkoliv, kdo se jim líbí. Svět je v tomhle o něco svobodnější než za mých středoškolských let.
Kolem ztráty panenství panuje nepřeberný počet mýtů. Například tvrzení, že když jste zamilovaní, první sex nebolí.
Nesoudíme. Bavíme se o tom, že je dobré přemýšlet nad tím, s kým a proč člověk spí. „Když mi bylo jako vám, první sex pro mne byl hodně důležitý. S odstupem času už si na to ale sotva vzpomenu,” říká občas jedna z kolegyň lektorek. Pokud se to někomu poprvé zrovna nepovedlo, což se může stát, není potřeba v něm vzbuzovat pocit, že propásl něco extra důležitého, co už se nebude nikdy opakovat. Pro koho z dospělých je první sex skutečně něčím důležitým?
„Jako já jsem ještě panna, takže mě hrozně zajímá, jestli to poprvý bolí,” ptá se holka, která už na začátku říkala, že ji sex zajímá. Obdivuju její odvahu položit tuto otázku nahlas přede všemi. Stejnou otázku jsme si ale kladli v dospívání i my. Překvapivé je, že kloudnou a hlavně správnou odpověď je obtížné najít i v době, kdy vám Google najde 450 000 odkazů na dotaz „bolí první sex”. Kolem ztráty panenství panuje nepřeberný počet mýtů. Například tvrzení, že když jste zamilovaní, první sex nebolí. Hloupost. Praktickou radou je třeba to, že prostý lubrikační gel může celou věc usnadnit a učinit ji méně stresující a mnohem příjemnější.
Občas se prostřednictvím krátkých příběhů, které kluci a holky rozebírají, dostaneme k tématům, která jsme nezamýšleli probírat do hloubky. Příběh, kdy po hádce vytváří dívka na svého kluka nátlak a nutí ho mít s ní sex, slovy jako „ty mě určitě podvádíš, když se mnou nechceš spát“ nebo „ty nejsi vůbec žádný chlap“, dnešní skupina vyhodnocuje na jedničku. Zaznívá, že hádky je lepší dořešit, že sex nemusí být vždy nástrojem udobření, že kdyby takhle tlačil kluk na dívku, viděli bychom to možná jako větší násilí, což „není fér”. Dostali jsme se ale i k tomu, v kolika letech by spolu měli dva lidi mít sex. „Jako v sedmnácti to na to mají ještě čas, já si myslím, že by spolu vůbec ještě neměli spát,” říká jeden chlapec. „No tak ty seš tedahodně pozadu,” reaguje spolužačka. „Petr ještě asi dlouho s nikým spát nebude,” vysmívá se mu další.
Vkládám se do diskuze a mluvím o tom, že každý má na sex svůj čas. Že je v pořádku nikam nepospíchat, každý to má jinak. Někdo může mít náboženské přesvědčení, které ho vede k tomu mít sex až po svatbě, a je to v pořádku, někdo čeká, až potká někoho speciálního a bude s ním léta chodit. Zároveň ale Petrovi říkáme, že nic špatného není ani na tom, že spolu dva sedmnáctiletí spí, pokud s tím oba dobrovolně souhlasí. Je to jejich věc. Třída se uklidňuje, ale těžko říct, jestli jsme někoho skutečně přesvědčili.
Sexuální výchova v Česku nepokulhává jen ve školách, ale hlavně v rodinách. Mladí o sexu chtějí vědět co nejvíc, a tak si ke studiu vybírají nejdostupnější materiál – porno. Podle statistik z Británie 60 procent dospívajících považuje pornografii za hlavní zdroj informací o sexu. Mělo by se to s nimi proto prodiskutovat co nejdřív. Pokud o tom rodiče vůbec uvažují, často si myslí, že na porno stačí zavést hovor kolem 13.–14. roku dítěte. Je to ale potřeba o dobré čtyři roky dřív. Ideálně už ve chvíli, kdy dítě dostává přístroj, na kterém má přístup k internetu. První porno čtvrtina dětí zhlédne ve věku jedenácti let, někteří dříve. Čtrnáctiletí respondenti zmíněného průzkumu porno viděli v 96 procentech případů a téměř polovina z nich ho pravidelně sama vyhledává. S narůstajícím věkem pak počet stálých konzumentů porna narůstá, v případě chlapců až na 81 procent osmnáctiletých. Celých 44 procent kluků a 29 procent holek bere porno jako zdroj inspirací pro praktiky, které by v sexu chtěli zkusit.
„Když chci vidět, jak něco dělat, tak se to v pornu dozvím,” potvrzuje závěry výzkumů jedna z účastnic našeho workshopu. Menší část sedmnáctičlenné skupiny souhlasí. „Ale v pornu jsou herci, není to skutečné,” oponuje další spolužačka. Třídy se hodně různí. Obvykle se v nich ale najdou fanoušci pornografie i její odpůrci, jen se liší jejich poměr. Někomu občas přijde porno nechutné.
Čas od času slýchávám holky, ale i kluky mluvit o tom, že porno zobrazuje sex stereotypně, pro mužského diváka. Někteří mají pocit, že ponižuje ženy. Někdy se zastánci porna vysmívají těm, kteří se na něj nekoukají, s tím, že jsou ještě děti. Je důležité dospívajícím říkat, že se mainstreamová pornoprodukce skutečně nemusí a ani nemůže líbit každému. Stojí za to zmínit i etické aspekty pornoprůmyslu. Víte, že být obyčejným pornohercem není lukrativní kšeft, ale že se odměny za průměrné filmy pohybují do pěti tisíc korun a často v nich hrají lidé, kteří se dostali do kruté finanční tísně? Neodsuzujeme teenagery, kteří přiznávají, že se na porno dívají. Ve skutečnosti to totiž dělá skoro každý. Hlavní pro mě je, aby si odnesli, že porno není realita, ale pohádka pro dospělé.
Od jedné prvačky jsem slyšela zážitky ze školního preventivního školení vedeného místním policistou. Vyprávěl jim nejkrvavější příběhy o rvačkách, napadení a znásilnění v temných zákoutích parku a přítomným žačkám vysvětlil, že pokud je někdo bude znásilňovat, rozhodně se nemají bránit. To je příšerná hloupost. Jak ukázala nejen kampaň #metoo, ale především dostupné výzkumy a statistiky, zkušenost se sexuálním násilím má každá desátá žena a zhruba každý třicátý muž, do patnácti let života tři procenta dospívajících. Bránit se je vždy dobré. V odporu si libují jen sadisté, kterých je v populaci zanedbatelný počet. Obvyklí pachatelé znásilnění naopak hledají snadnou kořist, občas jen ignorují odpor a nezájem druhého a využívají své fyzické nebo mocenské převahy.
Proto je potřeba s teenagery v rámci sexuální výchovy diskutovat o mýtech spojených se znásilněním. A o souhlasu k sexu. Někteří dospívající sdílejí stejné stereotypy jako část dospělých. Jsou přesvědčeni, že kluka nejde znásilnit nebo že holky nosí krátké sukně, protože chtějí sex. „Co si vezmu na sebe, je jenom moje věc. Třeba se chci jenom líbit sobě,” vysvětlovala třídě nedávno jedna holka v minisukni. „Nebo je jí třeba vedro,” reagoval spolužák. „Já třeba ale chci mít sex, a proto si beru krátkou sukni,” snažila se obhajovat tvrzení jiná studentka. Dospěli jsme k tomu, že to neznamená, že chce mít sex s každým.
Znásilnění bohužel nejčastěji páchá někdo, koho dotyčná nebo dotyčný zná – kamarád, spolužák, soused nebo třeba šéf. Osm procent Čechů se v průzkumu sexuologů Weisse a Zvěřiny přiznalo k tomu, že spáchali znásilnění. I to ukazuje, jak je důležité mluvit o tom, že je potřeba nevytvářet na partnera nátlak a neočekávat, že na sex má někdo nárok. Že nejlepší je bavit se o sexu na rovinu, že každý má právo vymezit si svoje hranice a povinnost respektovat hranice druhého. Tohle jsou věci, o kterých se s mladými lidmi i dnes málokdo baví.
V posledních letech se mluví o tom, že mladí začínají se sexem později, než bylo dřív běžné. Mnozí se dohadují o tom, jestli jsou příčinou sociální sítě, tlak na úspěch nebo pornografie. Data ze Spojených států však říkají, že 40 procent tamních středoškoláků mělo sex alespoň jednou. Deset procent z nich mělo čtyři nebo víc sexuálních partnerů, třetina měla sex poslední tři měsíce před průzkumem. Česká data z posledních let chybí, poslední šetření prováděli Weiss a Zvěřina v roce 2013.
Zjistili, že první sex mají lidé v průměru okolo 18 let. Průměr však nic moc neznamená. Necelých dvanáct procent chlapců a osm procent dívek začalo s pohlavním životem před patnáctým rokem života. Podle tvrzení lékařů není zase tak neobvyklé narazit na dívku či chlapce, kteří začali se sexem ve třinácti. Sama znám takových holek, ale i kluků tucty. Často jsou to i homosexuální zkušenosti, ne vždy jde o penetrativní sex; je potřeba mluvit o tom, že i orální sex je sex.
Se sexem ve věku pod zákonem nezačínají jen děti sociálně znevýhodněné, jak si mnozí myslí, ale jedná se o děti ze všech společenských vrstev. Tím, že s puberťáky o sexu s předstihem nebudeme mluvit, začátek jejich sexuálního života neoddálíme. To si bohužel myslí třeba v Polsku, kde sexuální výchovu omezují zákony. Pravda je opačná a v Česku bychom se měli vydat směrem, který výchovu zkvalitňuje. Požadovat by to měli především rodiče, a to dřív, než se u nás také chopí slova konzervativci, kteří podobu sexuální výchovy už několikrát formovali a zamezili zlepšení v této oblasti.
Věcí, které by bylo potřeba s teenagery probrat, je celá řada – antikoncepci, pohlavní choroby, stereotypy o sexu, sexuální orientaci. Kluci by měli rozumět menstruaci a ženskému tělu, dívky zase tomu, jak funguje mužské tělo, včetně erekce. To jsou základní biologické aspekty, které je potřeba probrat pořádně, ne jen povrchně, jako se to občas děje teď.
Zapomínat ale nesmíme ani na informování o zdravých partnerských vztazích, tělesné integritě nebo pozitivním vztahu k vlastnímu tělu. Je důležité u dospívajících rozvíjet schopnost komunikovat o sexu s partnerem, řešit orgasmus a potěšení, masturbaci nebo třeba aspekty sexbyznysu – každý šestý muž v Česku má totiž zkušenost s placeným sexem.
Veškerá práce v téhle oblasti nemůže ležet jen na školách. V Norsku například kvalitní pořady v téhle oblasti připravuje dětský kanál veřejnoprávní televize a věnují se mu i rozhlasové pořady zaměřené na mládež. Důležitým hráčem musí být vždy rodiče. Když se o sexu bavíte s dítětem od mala, pomáháte k tomu, že pokud se v této oblasti dostane do úzkých, svěří se vám. V opačném případě k tomu spíš odvahu nenajde.