Česko zaostává a mlčí, svět zpřísňuje zákony. Španělsko změnilo definici znásilnění. „Ne“ už nestačí
Nový zákon ve Španělsku zpřísňuje pravidla pro pouliční obtěžování a posiluje ochranu a odškodnění obětí sexuálního násilí. Česko dál zaostává za Evropou, i když to, že potřebujeme změnu definice znásilnění, ukazují zkušenosti ze zahraničí i pokulhávající soudní praxe v Česku.
Otčím přišel do pokoje za svou nezletilou nevlastní dcerou, lehl si k ní do postele a vykonal na ní soulož. Ta byla situací natolik zaskočená, že se nijak nebránila. Pár hodin poté nevlastní dcera nahlásila na policii znásilnění. Proběhl soud, ten ale rozhodl, že se o znásilnění nejednalo, protože se dívka nebránila. Podobných případů se v Česku dějí tisíce ročně. Oběti ale nevyhledávají pomoc a pachatelé mají pocit, že jim takové chování projde. Není to neřešitelný problém. Víme, co dělat, aby se situace zlepšila. Potřebujeme efektivní legislativu, proškolené policisty a policitky i soudce a soudkyně a preventivní vzdělávání už od mládí. V Česku zatím většinu z toho nemáme. O změnu se zasazuje pár odvážných poslankyň, které čelí nepochopení převážně mužských kolegů.
Obvyklým argumentem našich politických představitelů proti potřebné změně legislativy je to, že by to ničemu nepomohlo, přestože ze zahraničních analýz víme, že kvalitní úprava definice znásilnění zvyšuje počet obětí, které vyhledají pomoc, i počet odsouzených pachatelů. Další věčně omílanou obavou je pocit, že úprava definice znásilnění povede ke zvýšení počtu falešných nahlášení.
Přitom víme, že v zahraničí k ničemu takovému nedošlo, a víme, že počet falešně nahlášených znásilnění je zhruba stejný jako počet falešně nahlášené korupce. Nikdo ale kvůli tomu neprohlašuje, že by se proto korupce neměla řešit. Ministerstvo spravedlnosti, které je například na Slovensku tahounem snah o nápravu definice znásilnění, v Česku k problematice mlčí. A přestože se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala sexuální a domácí násilí řešit, zatím se v řešení nikam neposunula. Začínáme zaostávat za celou Evropou, nově se k nápravě odhodlalo Španělsko.
Konec nejasností
Španělský kongres minulý čtvrtek potvrdil zpřísnění zákonů týkajících se znásilnění a prosadil legislativu, podle níž sex, ke kterému nebyl dán jasný souhlas, bude považován za znásilnění. Zákon známý pro Španěly a Španělky jako „Pouze ano znamená ano“ dostal v parlamentu zelenou 205 hlasy. Proti se vyjádřilo 141 hlasujících. Byl tak naplněn slib socialistického premiéra Pedra Sancheze, který sám sebe označuje za feministu; při svém nástupu do funkce v červnu 2018 slíbil, že zavede zákon o souhlasu, jehož cílem bude odstranit nejasnosti v případech znásilnění.
„Souhlas je uznán pouze tehdy, pokud jej osoba svobodně projevila jednáním, které v kontextu okolností případu jasně vyjadřuje její vůli,“ uvádí se v návrhu. Dosud musely oběti znásilnění prokázat, že byly vystaveny násilí nebo zastrašování. Takové nastavení v podstatě vycházelo z představy, že se souhlasem k sexu se počítá automaticky, je to defaultní nastavení, až když se vůči sexu někdo vymezí tím, že se brání, je souhlas odebrán. Nová legislativa naopak říká, že souhlas nelze automaticky předpokládat. „Konečně naše země právně uznává, že souhlas je to, co musí být středobodem všech našich vztahů,“ uvedla ministryně pro rovnost Irene Montero k legislativní změně.
Debaty o zákonné úpravě znásilnění akcelerovalo hromadné znásilnění osmnáctileté ženy pěti muži během býčích zápasů v severošpanělské Pamploně v roce 2016. Muži, kteří si říkali „vlčí smečka“, byli nejprve odsouzeni za sexuální zneužívání, nikoliv za znásilnění. Právě proto, že se žena nebránila. Dva z mužů si útok natočili na video, na něm žena mlčí a je pasivní, což soudci interpretovali jako souhlas. Po takovém rozsudku statisíce Španělek vyrazily demonstrovat do ulic a požadovaly změnu legislativy. V roce 2019 Nejvyšší soud rozsudek zrušil, všech pět osob odsoudil za znásilnění a zvýšil jim tresty na patnáct let pro každého. V novém španělském trestním zákoníku již trestný čin sexuální zneužívání, který byl definován absencí násilí nebo zastrašování a hrozily za něj mírnější tresty, není.
Španělská vláda při úpravě definice znásilnění vycházela z doporučení Istanbulské úmluvy a inspirovala se především ve Švédsku. Španělsko se tak stalo čtrnáctým státem Evropy, které definuje znásilnění absencí souhlasu. Dalšími státy jsou například Belgie, Německo, Dánsko nebo Chorvatsko. Pionýrem v zavedení takové definice bylo Irsko, kde je sex bez souhlasu definičním znakem znásilnění již od roku 1981.
Proč „ne znamená ne“ nestačí?
Když se mluví o znásilnění, mnohé z nás napadne známý slogan „ne znamená ne“. Což je v podstatě to, co říkala původní španělská legislativa a co říká současná legislativa ohledně znásilnění v Česku. Je potřeba si ale uvědomit, že situace spojené se sexuálním násilím jsou psychicky extrémně náročné. Vyjádření jasného NE může představovat riziko eskalace násilí, a proto se oběti svůj nesouhlas často snaží vyjádřit jemnějšími formami. V 70 % případů znásilnění u obětí navíc dochází k paralýze, během níž nejsou schopny reagovat vůbec, nedokážou se proto ani bránit, ani jakkoliv vyjádřit nesouhlas. V takovém případě jim to, že ne znamená ne, není k ničemu. Proto se už od konce osmdesátých let v odborných kruzích mluví o tom, že je potřeba přesunout pozornost k pozitivnějšímu pohledu na sex. Tedy k tomu, že sex je sexem, jen pokud k němu máme souhlas druhého, a naopak sex bez souhlasu je znásilnění: Jen ANO znamená ANO.
Česko, které bylo v legislativě týkající se znásilnění dříve lídrem, v posledních desetiletích jako by zaspalo dobu. Už v roce 1950 Československo uznalo, že znásilnění se může dít i v manželství. Pro porovnání, Německo takovou změnu realizovalo až roku 1997. V roce 1991 ale v Česku došlo ke snížení spodní trestní sazby na dva roky – z podnětu poslance Václava Bendy staršího. Podle něj totiž v řadě případů oběť násilníka vyprovokovala svým vyzývavým a nedostatečným oblečením: „Někdy manžel musí překonat váhání manželky, která neví, že má k sexu dojít, a jeho chování by rovněž mohlo být posouzeno jako znásilnění. Byl by na místě podmíněný trest,“ byl jeden z jeho argumentů pro nižší tresty, citovaných v knize Mužské právo.
Potřebujeme změnit definici znásilnění v zákoně?
Kvůli tomu u nás až v padesáti procentech případů odcházejí pachatelé znásilnění od soudu s podmínkou. Většina případů sexuálního násilí – ročně kolem 12 000 – se však před soud nedostane vůbec, protože je oběti ani nenahlásí na policii. V současné definici znásilnění se totiž nevidí. Přestože tuzemští experti a expertky i zahraniční praxe ukazují, že náprava definice znásilnění je jedním z dobrých kroků pro ochranu obětí, naše politická reprezentace se k legislativní změně odhodlává jen pomalu a část především mužských politiků má pocit, že nic potřeba měnit není. Budeme i my muset čekat na vlčí smečku, která ublíží nějaké ženě, než se dočkáme potřebné úpravy?
Co znamená souhlas neboli konsent
- Souhlas může být vyjádřen slovy i neverbálně. Verbální souhlas musí být v souladu s řečí těla. Pokud se druhá osoba aktivně zapojuje, je na ní vidět, že se jí aktivita líbí, sama vybízí k další, je to souhlas.
- Souhlas musí být pozitivní, dobrovolný, aktivní a vědomý. Pasivita a nedostatek aktivního zapojení se v sexuální aktivitě mohou znamenat nesouhlas.
- Pokud si nejsme jistí, vždy je lepší se zeptat, zda můžeme pokračovat.
- Souhlas vyřčený pod nátlakem není souhlas.
- Souhlas musí udělit všichni zapojení a všichni musejí vědět, s čím souhlasí.
- Souhlas může být kdykoliv během sexu odebrán. Nemůže být ale odebrán zpětně.
- Souhlas nelze předpokládat na základě domněnek. Flirtování, sexy oblečení, přijetí pozvání domů neznamená automatický souhlas k sexuální aktivitě.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
