Náš život v pornu

Ochutnávka z časopisu
Johanna Nejedlová
| 30. 10. 2019 | 47 244
Náš život v pornu

Pornografie je tu s námi, ať chceme, nebo ne. A proto je i v magazínu Heroine, který právě míří na stánky. Pravda jen šest stránek ze sto dvacíti, což se nedá srovnávat s internetem, kterého prý zabírá třetinu. Ale jdeme taky do hloubky. Račte ochutnat.

Jestliže byla pornografie dřív především doménou mužů, kteří se nestyděli navštívit pornokino, požádat v trafice o časopis nebo v šuplíku schovávali pár pornokazet, s možností anonymního přístupu k pornu se publikum zásadně rozšířilo. S rozvojem internetu a streamování se na porno můžete podívat kdykoliv a odkudkoliv. Podle analýzy jednoho z hlavních hráčů na trhu s online pornografií, PornHubu, je podíl ženských návštěvníků jejich stránek zhruba jedna čtvrtina.

Navzdory tomu, že se od sexuologů pravidelně dozvídáme, že ženy nevzrušují vizuální, ale pouze emocionální podněty, poslední vědecké výzkumy jsou v souladu s čísly z internetu – i ženy vzrušuje se na sex dívat. Závěry Institutu Maxe Plancka pro biologickou kybernetiku v německém Tübingenu, kde zkoumali mozkovou aktivitu téměř dvou tisíc žen a mužů při sledování pornografie, zněly, že jejich reakce se neliší. A jiný výzkum dokázal, že zatímco muži při sledování pornografii berou ohled na gender, ženy jsou vzrušovány samotným sexuálním aktem bez ohledu na to, kdo s kým ho provozuje.

Část žen má ale k pornografii výhrady, které nesouvisejí s tím, jestli je sexuálně stimuluje. Většina produkce se točí (a točila) kolem stereotypů, které určuje prizma mužského pohledu. Na začátku žena provede muži orální sex, následuje penetrace a mužské vyvrcholení. To byl také důvod, proč se v 60. letech během druhé vlny feminismu objevovaly snahy prosadit plošný zákaz pornografie. Odpor vycházel z toho, že porno je sexistické a degraduje ženy na pouhý objekt. Později převládl názor, že problém není ani tak v pornografii, jako ve společnosti, která je sama sexistická a zažité stereotypy jen reprodukuje. V osmdesátých letech, s rozmachem dostupné natáčecí techniky, se proto část feministek rozhodla vzít věc do svých rukou a využít ji k ženské emancipaci.

Původní videa tehdejších režisérek by dnešnímu ideálu feministického či takzvaného „post-porna“ příliš neodpovídala. Jedna z nejznámějších průkopnic ženského porna Annie Sprink například točila dlouhá romantická videa, kde k sexu došlo třeba až po půl hodině. Existuje i video, v jehož průběhu dokonce muž požádá ženu o ruku a až pak se konečně dostanou k pornografické scéně. Oproti mainstreamu ale v těchto filmech nechyběl důraz na ženskou slast a orgasmus.

Kam na etické porno

Make Love Not Porn

  • za pět dolarů si můžete pouštět jedno video stále dokolo po dobu tří týdnů
  • za deset dolarů měsíčně si můžete předplatit pět videí měsíčně
  • zisk se dělí 50 : 50 pro Make Love Not Porn a jejich účinkující

Dream of Spanking

  • pro milovníky spankingu, britského přízvuku a kostýmů
  • ceny za filmy se pohybují okolo dvanácti dolarů

Bright Desire

  • označují se za chytré porno
  • realistické orgie, skutečné páry, uvěřitelné příběhy

XConfessions

  • projekt nejznámější producentky feministického porna Eriky Lust, která natáčí příběhy napsané uživatelkami a uživateli stránky

Eticky i charitativně

Pornografie není obor, ve kterém by právě kvetla lidská práva a respekt. Producentky „ženské“ pornografie (většinu takových videí produkují a režírují ženy) se etického aspektu chopily mezi prvními a začaly klást důraz na potřeby herců a hereček, jejich svobodné rozhodnutí a tělesnou autonomii. Reagovaly tak na četná nařčení, že producenti porna hlavního proudu nutily herce a herečky do scén a praktik, se kterými předem nesouhlasili. Navzdory většinové představě o tom, že pornoherci vydělají spoustu peněz, jsou i platy neeticky nízké; za obyčejné video je běžná odměna okolo pěti tisíc korun, za gay porno ještě méně. V etickém pornu naopak všichni dostanou slušně zaplaceno.

Etický rozměr už razí svou cestu i do mainstreamu. Server PornHub například začal od jara letošního roku nabízet na stránce Beesexual videa včel. Sice je opatřil názvy jako „jak udělat květinu za pět minut“, ale za projektem stál bohulibý úmysl přispět k záchraně včel. Že etika má ale i jiný a mnohem závažnější rozměr, upozornila kampaň #NotYourPorn, které přitáhla pozornost k tomu, že PornHub vydělává nemalé peníze na zveřejňování tzv. revenge porna. Jedná se o domácí videa, která lidé natočili se svými intimními partnery, ale pak je – nejčastěji z pomsty po ukončení vztahu – bez svolení druhého zveřejní na pornoserveru. #NotYourPorn se snaží přesvědčit PornHub, aby videa mazal ze serveru rychleji a postaral se o to, aby bylo obtížnější je nahrát.


Pokračování textu najdete v tištěné Heroine. Na stáncích od začátku listopadu, ve vaší schránce, až si ho objednáte.

Co se dál dočtete: Porno ve virtuální realitě. Budoucnost porna. Ekologická stopa pornografie. Návykové porno. Pornografický ideál krásy v proměnách času.


Fotografie archiv Eriky Lust

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze