Podnikat sociálně. Zisk, který se nestydí mít srdce

1 341 | Šárka Homfray | 1. 8. 2019 | Ekonomika

V posledních letech sílí diskuze o udržitelné ekonomice, o demografických změnách nebo o potřebě podpory místních komunit v reakci na globalizaci. Jednou z odpovědí může být podnikání, které se vedle zisku stará i to, co se děje v jeho okolí.

Představte si škálu, kde na jednom konci stojí podnikatel, který má za cíl jen vytvoření zisku, a na druhém konci neziskovka, jejímž cílem je naplnění nějakého společensky prospěšného cíle nebo potřeby. Mezi nimi je ale mnoho odstínů šedi. Trendem, který je v posledních letech na vzestupu, je podnikání, které zohledňuje i společenskou prospěšnost.

Takové jsou firmy, které se při své činnosti řídí principy sociálního podnikání. Od korporací, které odkládají část svého zisku do nadace podporující konkrétní projekty, přes podniky, které sice míří za ziskem, ale při jeho realizaci se chovají společensky zodpovědně (např. zaměstnáváním osob znevýhodněných na trhu práce), až po zvláštní provozovny některých poskytovatelů sociálních služeb, jako mohou být například tréninkové kavárny pro jejich klienty.

Móda nebo trend?

Sociální podnikání, které si při své činnosti klade za cíl nejen vytvořit zisk, ale i zaměřit se na společenskou prospěšnost, se ve větší míře objevuje zhruba od devadesátých let minulého století. V posledních letech začíná být více slyšet spolu se sílící diskuzí o udržitelné ekonomice, o demografických a klimatických změnách nebo o potřebě podpory místních komunit v reakci na globalizaci.

Nobelovka za mikropůjčky

Vedle obecně známých příběhů o úspěšných podnikatelích, kteří se v pozdější fázi svého života stali filantropy, začíná být slyšet o těch, kteří se rozhodli „měnit svět“ už během toho, kdy se jim sypou peníze. 

Jedním z ukázkových příkladů úspěšného sociálního podnikání na globální úrovni je indická společnost Grameen zaměřující se na mikrofinancování a mikroúvěry v nejméně rozvinutých oblastech. Její zakladatel Muhammad Yunus za svůj počin obdržel v roce 2006 Nobelovu cenu za mír.

V různých částech světa může mít sociální podnikání různou podobu, anebo – přesněji řečeno – bude jako nejsilnější aspekt vnímáno něco jiného. U nás se nejčastěji orientuje na zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce. V jiných částech světa (např. v některých afrických státech) bývá důraz kladen na poskytování výrobku nebo služby, které nahrazují nebo doplňují nedostatečnou nebo nedostupnou místní infrastrukturu (např. elektřinu nebo ekologické topivo).

Ještě jinde pak může mít povahu silně svázanou s místem, na kterém působí – družstva místních zemědělců nebo výrobců provozujících vlastní prodejny nebo projekty starousedlíků, kteří znovu otevřou zaniklé kino nebo plovárnu, jejichž provozování by na čistě komerční bázi nemuselo být úspěšné.

Jedna škatulka nestačí

Jak tedy definovat sociální podnikání? Už s ohledem rozmanitost forem a podob sociálních podniků je zřejmé, že jednoduchá univerzální definice neexistuje. Pro popis situace v našich podmínkách můžeme vyjít z definice, kterou přijala česká organizace TESSEA (Tematická síť pro sociální ekonomiku).

„Sociálním podnikáním budou takové podnikatelské aktivity, které prospívají společnosti a životnímu prostředí a zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Sociálním podnikem je fyzická nebo právnická osoba založená podle soukromého práva, případně její součást, která ve své činnosti naplňuje principy sociálního podnikání. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu.“

Chystá se zákon

Dnes platí, že za sociální se může prohlásit každý podnik, který se k těmto principům přihlásí. To může do budoucna změnit připravovaný zákon o sociálním podniku, který mj. navrhuje, aby se tak mohl označovat jen ten, kdo bude po splnění zákonných podmínek zahrnut do evidence Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud bude zákon v navržené podobě přijat, bude možné sociální podniky podpořit i jinými způsoby – např. zvýhodněným úvěrováním, příspěvkem na zřízení integračního pracovního místa nebo vyhrazením některých veřejných zakázek pouze pro sociální podniky.

Alena Zieglerová, vedoucí Sekce zaměstnanosti a příjmů Institutu pro sociální inkluzi, říká: „Dosud je to tak, že veškerá podpora, která je směřována obecně k podnikům, nemůže být zacílena na sociální podniky jinak, než že si každý dárce (ministerstvo, kraj, banka, ...) stanoví vlastní kritéria, podle kterých bude sociální podnik posuzovat. To podporu sociálního podnikání výrazně komplikuje a limituje jeho mohutnější rozvoj. V Česku jsme už deset let se sociálním podnikáním v ‚embryonální fázi vývoje‘, jak to nazval jeden ze zahraničních expertů.“

Podpora státu ano či ne?

Nejen v souvislosti s připravovaným zákonem si můžeme klást otázku, jestli by stát vůbec měl sociální podnikání podporovat, proč a jak. Podle Aleny Zieglerové nový zákon nepotřebují ani tak sociální podniky, jako spíš stát, který se bez cílené podpory zaměstnávání znevýhodněných osob, místní ekonomiky a inovací okrádá o příjmy a plýtvá výdaji na nákladnější odstraňování škod.

I bez podpory zacílené na sociální podnikání je dnes možné získat zejména evropské peníze v některém z operačních programů. Jedním z problémů, které se pojí s tímto financováním, je ale udržitelnost projektu i po jeho skončení. Ve spojení s často komplikovanou administrativou při žádostech a čerpání to znamená, že některé sociální podniky se do výzev ani nezapojují a zaměřují se na zajištění své činnosti jinými způsoby, zejména budováním loajální klientely, která cíle podniku podpoří i jiným způsobem než přímým odběrem jeho výrobků nebo služeb.

Zajímá vás, jaké všechny podniky v Česku se považují za sociální? Prohlédněte si mapku

Na stejných stránkách najdete i příběhy jednotlivých firem, je mezi nimi třeba bezobalová prodejna nebo několik minipivovarů

Takhle funguje třeba Sociální družstvo Střecha provozující žižkovské Bistro Střecha. V něm jsou zaměstnány zejména osoby s trestní minulostí nebo zkušeností s bezdomovectvím, které po čase mohou do družstva i vstoupit. Jeho příznivci mohou kromě vlastní konzumace předplatit oběd někomu, kdo si ho sám nemůže dovolit, nebo zaslat peníze na speciální účet, který pomáhá zaměstnancům s exekucí.

Jakou podporu nebo pomoc od státu by konkrétně Bistro Střecha uvítalo? Filip Hausknecht, jeden ze zakládajících členů družstva, říká: „Možná překvapivě by to byl zákon o sociálním bydlení. Při práci s lidmi bez domova a po výkonu trestu vidíme, jak je těžké pracovat a vydělávat bez stabilního bydlení. To pak samozřejmě ztěžuje práci v podniku. Dále by pomohlo daňové zvýhodnění, sociální podniky mají oproti klasickým navýšené výdaje o sociální práci.“

Utrácet sociálně

Kromě společensky odpovědného podnikání se hovoří i o společensky odpovědné spotřebě. Sociální podniky sice mohou uvažovat jako neziskovky, chovat se ale musí jako podnikatelé. Bez klientely odebírající jejich výrobky a služby nemohou dlouhodobě existovat.

Pokud vás myšlenka sociálního podnikání zaujala a věříte, že i drobnými kroky se dá měnit svět, pak těmto změnám můžete pomoci i svou vlastní peněženkou. Najděte si sociální podnik pro obědy, schůzky s přáteli nebo k nákupu ekologického oblečení. Obstarejte od nich catering na příští firemní akci nebo dárky pro své klienty, nechejte je nachystat váš příští večírek.

Šárka Homfray

Šárka Homfray

Právnička a odborářka. Věnuje se zejména pracovnímu a služebnímu právu, zabývá se mimo jiné nerovným zacházením a diskriminací, genderovými aspekty práva a světa... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...