Děti hromadně odevzdaly mužům a nepřišly do práce. Proč Islandu prospívá, že mu vládnou ženy
„Island musí nutně zkolabovat!“ Právě takovou reakci v Česku očekává socioložka Lenka Simerská na fakt, že Islanďanky získávají v byznysu, politice i vzdělání navrch nad muži. Zatímco u nás stále platí pořekadlo „hanba mužům, kterým žena vládne“ a novodobé Libuše spíš poslední dobou z politiky ustupují, islandské ženy vedou svoji zemi vpřed – a ještě u toho stíhají rodit.
„Kromě sopečných erupcí na Islandu aktuálně dochází k pozoruhodnému jevu – více a více žen se objevuje v čele klíčových institucí. Vládní politické strany jsou vedené ženami. Ženy jsou zvolené do vedení měst, zaujímají většinu v městských radách Reykjavíku, Akureyri, Reykjanesbæru a v dalších mají významné zastoupení. Až se v červenci ujme již zvolená profesorka Silja Bára Ómarsdóttir funkce rektorky Islandské univerzity, budou ženy řídit všechny veřejné i soukromé vysoké školy v zemi. A pak je tu prezidentka Halla Tómasdóttir, biskupka, státní policejní ředitelka a nejvyšší státní zástupkyně,“ vyjmenovává Simerská ve svém textu pro web Heroine.cz.
„V roce 2010 přijal Island legislativu pro veřejné a veřejně obchodovatelné společnosti s více než 50 zaměstnanci, které musely začít obsazovat své správní rady tak, aby každé pohlaví mělo alespoň 40 % křesel. Většina hlavních politických stran si dobrovolně stanovila interní kvóty pro zastoupení žen,“ pokračuje socioložka, která navštívila Island v roce 2020, kde se podrobně seznámila se systémem institucionální podpory rovnosti žen a mužů. Je také v kontaktu s islandskými institucemi.
Simerská připomíná historickou událost, která plnila titulky globálních médií a genderovou rovnost na Islandu nastartovala: plošnou stávku žen v 70. letech. „24. října 1975 se 90 % islandských žen zúčastnilo celonárodní stávky, známé jako Kvennafrídagurinn nebo Den volna pro ženy. Ženy přestaly pracovat, ať už ve svých profesích nebo v domácnosti, aby zdůraznily, kolik činností zastávají, a protestovaly proti mzdové nerovnosti,“ píše.
V říjnu 2023, 48 let po této události, ženy stávku zopakovaly a přidala se i tehdejší premiérka. „Představuji si, co by se muselo stát, aby české ženy svorně všeho nechaly, děti a další osoby závislé na jejich péči by odevzdaly mužům, a nepřišly do práce. Důvodů to udělat by bylo, troufám si tvrdit, víc a pádnějších než na Islandu,“ podotýká.
Jakou překážku dosud Islanďanky přece jen nepřekonaly? A co na tohle všechno říkají islandští muži? Přečtěte si celý článek na webu Heroine.cz.
