Co brání otcům být se svými dětmi

Švédský fotograf Johan Bävman svou knihu, která obletěla svět, poprvé vydal v roce 2014. Publikace s  názvem Swedish Dads posbírala řadu cen doma i  v  zahraničí. Bävman v ní během dvou let zdokumentoval každodenní realitu čtyřiceti pěti tamních otců – vyobrazení muži stavějí lego, dávají děti vyčůrat, vyměňují plínku, krmí plastovou lžičkou. Fotografie se dostaly do pětašedesáti zemí světa a staly se jedním ze symbolů skandinávského rodinného zázraku, kdy tátové celkem samozřejmě pečují o domácnost a malé děti, aniž by byli ve společnosti považováni za zženštilé nebo profesně neschopné. 

Striktní představy o tom, čí zodpovědnost jsou děti a  komu přísluší jim být v  době raného dětství oporou, se do značné míry rozplývají také v Česku. I když se to zatím příliš nepromítá do pediatrických čekáren nebo šaten ve školce. Podle průzkumu projektu Česko v datech z června 2021 by tuzemští otcové chtěli o potomky pečovat více a také déle: řada z nich jako ideální uváděla možnost odejít na tři měsíce na rodičovskou dovolenou. Statistiky ministerstva práce a sociálních věcí jsou ale neúprosné. Mezi příjemci rodičovského příspěvku bylo v  roce 2022 pouhých pět tisíc mužů oproti převaze 278 tisíců žen. Proč je nám v oblasti péče Skandinávie pořád tak vzdálená?

„Je to trochu začarovaný kruh,“ hodnotí současný stav péče v  České republice ekonomka Klára Kalíšková z  Institutu pro demokracii a  ekonomickou analýzu při CERGE-EI.